The Hogwarts princess

The rainy night

Anne a Draco už se zase hádali. Draco Malfoy nebyl zvyklí, že mu někdo oponuje a už vůbec nebyl zvyklí na to, že by mu někdo něco zatajoval a vyhýbal se mu. A to se mu značně nelíbilo. Anne už měla dost času se zapřemýšlet nad tím, co jí Blaise Zabini řekl a stále dospívala ke stejnému názoru. Nebo-li, že za to celé může právě Draco. Ale co už neuměla bylo číst mezi řádky.

Neměla chuť se s někým jako on bavit. Myslela si, že to nechá být. Že JI nechá být. Ale mýlila se. Možná mu na ni záleželo mnohem víc než si myslela. Možná si to jen nalhávala, ale když ji zachránil před Remusem, bylo to přesně to, co cítila. Cítila, že možná taky chce něco víc. Ale Anne byla horká hlava a vlastním doměnkám dlouho nevěřila.

"Anne můžeš mi sakra říct, co se stalo? Už se mnou přes týden nemluvíš!," zakřičel na ni Draco, ale ona ho neposlouchala a prostě svižným krokem mizela pryč. "Sakra Anne!," praštil Draco do zdi a Anne leknutím nadskočila. To nebyl zrovna dobrý tah vzhledem k tomu, že oba bloudili v noci po hradě.

"Anne, promiň," začal se omlouvat, ale Anne vyhrkly slzy do očí a běžela od Draca pryč. Samozřejmě ji Draco následoval a byl rychlejší. Svižně se k ní přibližoval a zastavila ho až židle, kterou mu Anne zatarasila mávnutím hůlky cestu. Byl to sice jen okamžik, než ji Draco dal na stranu, ale pokus byl dobrý.

Anne ani pořádně nevěděla, kam běží. Měla oči plné slz a chtěla jít hlavně od něj. Ale Draco ji jednoduše doběhl. Setkali se na dvoře. Venku panovalo počasí jako z nějaké romantické komedie. Sníh už dávno roztál, místo toho trávu pokrývaly blátivé kaluže, které doplňoval studený déšť.

Draco ji vzal za ruku a setkal se s ní pohledem: "tady nemůžeš být. Jsi jen v triku, nastydneš."
"Nestarej se," sykla po něm a sledovala, jak mu ledové kapky stékají po platinových vlasech a pomalu je namáčejí. Draco si druhou rukou vlasy prohrábnul, aby se mu nepletly do očí. To Anne donutilo zastavit dech. Hleděla do těch nádherných očí, ve kterých vždycky nacházela klid.

"Anne prosím, řekni mi, co jsem udělal," zabodl se Anne do očí. "Měl by ses zeptat svého kamaráda Blaise," odbyla ho znovu s novou dávkou slz. Draco to očividně nechápal: "o čem to mluvíš?" Bylo na něm jasně vidět, že se napnul zlostí. Teprve teď Anne pustila Dracovu ruku. "Nedělej, že nevíš!," začala na něj křičet. Draco se jí snažil uklidnit, ale bylo mu to k ničemu. Anne už nechtěla skrývat své pocity a všechno vybublalo na povrch.

"Blaise najednou začal mluvit o Jackovi! A TY, Draco, jsi jediný na světě, který o něm věděl! A jak jinak by se to asi Blaise dozvěděl?!"

Dracovi ihned došlo, že Jack bude její bratr. Ten, o kterém mluvila. A taky věděl, že on o Jackovi nikdy nikomu neřekl. Neudělal by to. Neublížil by ji. Nikdy a za nic.

"Princezno, já nevím od koho to věděl, ale já mu to neřekl," sáhl ji na rameno, ale Anne se mu vysmekla. "Neříkej mi princezno, už nikdy," procedila mezi zatnutými zuby a setřela si novou dávku slz. Vlastně to byla spíš dešťová voda kombinovaná slzami.

Anne se snažila na Draca křičet. Všechno mu chtěla říct. A taky to udělala. Ale on ji nevnímal. Uslyšel kroky, které se k nim blížily. Nechtěl být přistižen, ani Anne by nechtěla. "Anne," podíval se na ni,
"promiň." Přiblížil se k ní a zavřel ji dlaní pusu, aby nic neříkala. Donutil jí udělat pár kroků vpřed. Několik metrů od nich totiž stál štos starého papíru a kartonu. Vzal ji za boky a spadl na zem. Lokty se opřel o zem.