Brook: The Last Avenger [2]

16-Zombie

*Brook*

Stála jsem tam vedle Buckyho, který se stále snažil vstřebat, že jsem ho právě přivedla zpět k živým. Bucky se prohlédl, byl to opravdu on, jen tomu nechtěl věřit. Čekala jsem až se trochu vyrovná s tím, že žije, ale nevypadal, že by s tím byl v pořádku.

„Byl jsem mrtvý"řekl lehce skleslým hlasem. Jo, já budu mít opravdu velký problém. Chytila jsem Buckyho za rameno a podívala se na něj, jako kdyby se měl každou chvíli vypařit.

„Jo, byl. Takže ať už se to neopakuje"pokusila jsem se pousmát, ale nešlo to. Věděla jsem, že tohle nebude mít zrovna hezké následky.

„To ty?Ty jsi mě přivedla zpátky?"podíval se na mě překvapeně. Zhluboka jsem se nadechla a srdce mi začalo bít, jako splašené. Dost jsem se bála jeho reakce, co když mu řeknu, že je zombie?Souhlasně jsem přikývla a Bucky mě objal. Tak tohle zrovna jsem nečekala.

„Takovou pitomost už nikdy znovu nedělej"zašeptal mi do ucha a dál mě držel v objetí. Souhlasně jsem přikývla a vzala ho za ruku.

„Myslím, že by sis měl dát sprchu a převléct se"podívala jsem se na něj s úsměvem. Bucky se ušklíbl a vstal z toho pohřebního mrazáku. Ne, vážně, jak se tomu říká?

„Ještě řekni, že smrdím jako smrt a máš to kompletní"uchechtl se a já vykoukla ze dveří jestli nikdo není na chodbě. Poukázala jsem na Buckyho, ať jde za mnou a Bucky se zadrhnul a podíval se na mě.

„To mám jít jako nahej?"zvedl obočí a ukázal na svůj rozkrok. Plácla jsem se do čela a zasmála se. Tohle asi moc párů řešit nemusí. Vlezla jsem tam do jedné skříně, kde bylo lékařské oblečení a podala mu ho a Bucky vyprskl smíchy.

„No, doufal jsem, že si budeme hrát na doktory, ale ne takhle"řekl se smíchem a já protočila očima. Bucky si tedy dal lékařské oblečení a začal se smát.

„Tak a teď vám změříme teplotu"řekl se smíchem. Chvíli jsem na něj koukala jako na cvoka. Jak moc se při umírání praštil do hlavy?Když jsem viděla, že je na chodbě čisto, kývla jsem na Buckyho ať jde za mnou. Oba dva jsme vyšli z márnice a co nejrychleji se snažili dostat ke mně do pokoje.

Když jsme doběhli před můj pokoj, Bucky na mě překvapeně koukal. Strčila jsem ho dovnitř a zavřela dveře. Doufám, že si u mě zase zapomněl nějaký věci, teď by se opravdu hodili. Bucky rovnou vešel ke mně do šatny a já překvapeně koukala.

„Udělal jsem si tady vlastní poličku, abych nemusel furt chodit přes celou chodbu jen kvůli ponožkám nebo spodkám"křikl na mě a vystrčil hlavu ze šatny.

„Kdy jsi to sakra stihl?"podívala jsem se na něj překvapeně. Bucky vylezl s hromádkou oblečení, mrknul na mě a odešel do koupelny. Kývla jsem hlavou na stranu, když se ozvalo zaklepání na dveře. Rychle jsem vylezla na chodbu a zavřela za sebou, byl to Tony.

„Fajn, od kdy chodíš na chodbu?"zvedl obočí a hodně překvapeně na mě koukal. Má pravdu, normálně odtud pomalu všechny vykopávám. Pokrčila jsem rameny.

„Mám tam hrozný bordel"podívala jsem se na dveře a potom na Tonyho, který pár krát zamrkal.

„To není nic novýho, vlastně by nás všechny překvapilo kdyby sis tam alespoň jednou uklidila"podíval se na mě s pobaveným pohledem. Ukázala jsem mu prostředníček, ale měl pravdu. Jednou jsem tam měla takový bordel, že jsem to musela přeskakovat, abych se dostala ke dveřím. Uklízela jsem to dva dny.

„Tak tohle bylo upřímné, díky"protočila jsem oči a založila si ruce na prsou. Tonymu se po tváři rozzářil posměšný úšklebek.

„Co si vlastně chtěl?"podívala jsem se na něj a dala si pramen vlasů za ucho. Buckyho jsem vyhnala do sprchy a převléct se, ale sama bych se potřebovala převléct.