*Brook*
Stále mi hlavou vrtá ten meč pětky. Věděla jsem, že je něčím výjmečný, ale, že patřil pětce?
Pětka jsou legendy, a já právě svírám v rukou meč vůdce celé pětky. V podstatě osud celé planety je doslova v mých rukách.
Pomůže, když si uříznu ruce?Ne?Tak ne.
,,A co když ten meč schovám?“podívala jsem se na Bruce.
,,Vybral si tě, najde si k tobě cestu zpět“kurva, tohle jsem slyšet nechtěla, nebo chtěla?
,,Brooklyn, je ti něco?“podíval se na mě se zvednutým obočím Tony. Zvedla jsem svůj pohled od meče na Tonyho.
,,Jo, právě v rukou držím nejmocnější meč na světě, a nejsem schopná ani zabít jednoho blbce, který se snaží napodobit Lokiho“prskla jsem zoufale.
,,Brook, neber to takhle. Až budeme všichni připraveni, budeme vědět, kde je, nakopeme mu prdel, a jo, ale uznej, že mu to jde dobře“pozvedl prst.
,,Jo, jde mu to celkem dobře, ale neříkej to Lokimu“tiše jsem se uchechtla.
,,Kdyby mu to někdo řekl, tak tower už neexistuje“pobaveně se ušklíbl. To vystihl.
,,Ale nepřijde vám to divný?Fury věděl dřív, než my, že jde po nás, co od nás chce, ale on o nás ani nevěděl“zakroutila jsem hlavou.
,,Myslíš, že to na nás Fury ušil, nebo co?“podíval se na mě překvapeně Bruce.
,,Ne, jen říkám, že je to divný. Třeba je Fury vědma, nebo něco takového“pokrčila jsem rameny.
ČTEŠ
Brook: The Last Avenger [2]
FanfictionNový život, nová rodina, žádná válka, ne! Když jste Avenger, máte jistý úkol, a ten úkol si vždy vybere vhodnou dobu, třeba dobu zásnubního večírku. Všechny boje jsme zvládali, někdy to bylo na vlásku, ale teď, teď přišel někdo silnější, než jsme my...