Brook: The Last Avenger [2]

17-Přistávací plocha pro letadla

*Brook*

„Co se děje?"vstala jsem z postele a podívala se na Pietra. Bucky se na mě podíval a po chvíli se zvedl taky. Pietro nevěřícně koukal na Buckyho a chvílema ze sebe snad i něco vykoktával.

„Pietro, mluv normálně nebo ti z prdele udělám přistávací plochu pro letadla!"zakřičela jsem na něj a Pietro se na mě vyděšeně podíval a hlasitě polknul.

„Takže kde bych začal, asi od začátku. Dnes máme mírně zataženo, venku je osmnáct stupňů-"nestihl doříct ani větu.

„Přejdeš k věci, nebo ti mám jednu střelit?!"zakřičela jsem na něj a hodila jsem po něm deodorant, který byl na stolku. Jo, opravdu moc neuklízím.

„Jde o třetí meč, Laront už ví kde je"promnul si Pietro obličej a my jsme se na sebe s Buckym překvapeně podívali.

„Jak to víš?"zvedla jsem obočí a Pietrův výraz v tu chvíli vypadal jako kdyby spolknul několik much zároveň.

„Na to se radši pojďte podívat sami"zakroutil hlavou a rozběhl se pryč. S Buckym jsme se oba rozešli do společenské místnosti, kde byli všichni Avengeři a uprostřed stál nějaký muž s červenýma očima.

„Výborně, zbytek záchranného týmu dorazil!"křikl ten muž a došel k nám a oba dva nás pomalu navedl na židle. S Buckym jsme si vyměnili naprosto nechápavé pohledy.

„Na tohle si opravdu budete chtít sednout"podíval se na mě s vytřeštěnýma očima Tony. Skoro všichni nevěřícně koukali na Buckyho, ale mě prostě zajímal momentálně červenoočko.

„To jsou kontaktní čočky, nebo je máš prostě takový?"zvedla jsem obočí a muž se na mě podíval jestli si dělám srandu, nebo jestli to myslím vážně. Protočil oči a najednou měl oči naprosto normální, hnědé možná, na dálku to moc poznat nešlo a přibližovat se mi opravdu nechce, už tak jsem měla skoro naděláno v kalhotách.

„No vzhledem k tomu, že jste tu nebyli, tak bych měl začít od znovu. Mé jméno je Crowley, jsem král pekla. Ano, toho pekla. Autogramy rozdávám později, musíte si stoupnout do fronty"podíval se na nás na oba. Řekl právě král pekla?

„Démon?Co tu sakra chce démon?"zamrkala jsem párkrát očima, abych se ujistila, že se mi tohle celé nezdá, ale bohužel takové štěstí jsem neměla.

„Nepřerušuj mě!Pomáhám vám s Larontem. Ví už, kde je třetí meč, ale nemůže se tam dostat, dovnitř může jen osoba s nejčistšími úmysly, takže já vypadávám, samozřejmě"pokrčil rameny a podíval se na nás.

„Proč nám pomáháš?"zeptal se ho překvapeně Steve. To se ho na tohle vážně za celou dobu na tohle nezeptali?

„Protože Laront chce přeměnit celé lidstvo na anděly nebo démony nebo jiné potvory. Víte co to znamené?Žádné duše pro peklo!Takže co kdybyste to vy oslové nezvorali a prostě mu vpálili jednu pořádnou magickou kulku přímo mezi oči!"zakřičel a hodil po mně jakýsi papírek, na kterém byly nějaká čísla. Párkrát jsem zamrkala.

„Souřadnice k tomu meči, nepodělejte to!"zakřičel na nás na všechny a vypařil se. Chvíli jsem nevěřícně koukala, jestli je tohle sen, nebo realita.

„Nám právě pomohl démon?"podívala jsem se po všech a všichni synchronizovaně přikývli. Zakroutila jsem hlavou a nadiktovala souřadnice Jarvisovi, aby zjistil kde to je. Opřela jsem se o bar a Bucky mě vzal za ruku.

„Jak je sakra možný, že žiješ?Viděli jsme tě mrtvého"vypadlo ze Sama. Obrátila jsem pohled jinam, abych se nemusela účastnit téhle konverzace, nebo bych si ještě vyslechla přednášku o přivádění mrtvých zpět k životu.

„A to vás nenapadlo mi zkontrolovat puls?"rozhodil rukama Bucky. Uchechtla jsem se a podívala se na něj. Zbytku týmu, ale do smíchu moc nebylo. Je pravda, že jsem si trochu zahrávala s rovnováhou přírody, ale to je vedlejší.

„Kontrolovali jsme. Byl jsi mrtvý"podíval se na něj Steve. Tak tohle se nevyvíjí dobrým směrem, vůbec ne.

„No dlouho mi to nevydrželo"pokrčil rameny Bucky a já se ušklíbla. Začínala jsem být trochu nervózní skrz to, co se později semele. Vzala jsem láhev whiskey a sklenici a nalila si. Okamžitě jsem to do sebe kopla. Všichni na mě překvapeně podívali.

„Opravdu to máte v rodině"podíval se na mě Clint. S Tonym jsme pokrčili rameny a já si nalila další sklenici.

„Ne, vážně. Jak je možné, že žiješ?"podíval se na Buckyho překvapeně Clint. Povzdychla jsem si a otočila se ke zbytku týmu.

„Přivedla jsem ho zpět, ano i to už očividně dokážu"pokrčila jsem rameny. Všichni na mě překvapeně koukali a já se podívala na Tonyho, který zrovna něco ťukal do telefonu.

„Slečno, mám ty souřadnice"ozval se Jarvis.

„No mluv ty šrote"odpověděla jsem mu a opřela se o bar.

„Jde o opuštěný kostel Svatého Michaela ve Fort Madison"odpověděl Jarvis. Pokrčila jsem rameny.

„Předtím hrobka, teď kostel. Příště půjdeme do Egypta do pyramidy, ne?"protočil oči Tony.

„To tu nikoho nezaráží ten opuštěný kostel?"zvedl obočí Steve. Odložila jsem sklenici zpět na bar a podívala se na Steva.

„Víc by mě překvapilo, kdyby byl ještě v provozu"zamrkala jsem a Bucky se uchechtl. Pokrčila jsem rameny, dopila whiskey a zvedla se ze židle. Všichni se na mě překvapeně podívali.

„Tak jdete, nebo ne?"podívala jsem se na ostatní a Steve ukázal na židli, čímž dal jasně najevo abych se znovu posadila. Povzdychla jsem si a posadila se.

„Dovnitř může vstoupit jen osoba s nejčistšími úmysly. Nerad tohle uznávám, ale hodně z nás vypadává"podíval se po všech Tony. Souhlasně jsem přikývla a podívala se po všech.

„Moment. Pletete si úmysly a srdce. Zálěží s jakým záměrem tam jdete"podívala jsem se po všech a zhoupla se na židli, tak prudce, že jsem skončila na zemi. Bezva, tohle jsem teď potřebovala.

„Co tím chceš říct?"podíval se na mě překvapeně Steve. No, alespoň je hezký.

„Jdeme pro ten meč za účelem zastavit Laronta od zničení celého světa, ne?To mi přijde dost čisté, vám ne?"podívala jsem se po všech. Všichni si vyměnili pohledy, i tak si stále nebyli jistí, jestli tam jít nebo ne. Povzdychla jsem si a zakroutila hlavou.

„Potřebujeme ten meč. Jen tak zastavíme Laronta"podívala jsem se na všechny a Natasha se zvedla od stolu a přešla ke mně.

„Brook má pravdu, ten meč potřebujeme, takže zvedněte ty zadky a jdeme"řekla trochu naštvaně a ukázala na dveře. Překvapeně jsem se na ni podívala, ale radši jsem se nijak nevyjadřovala.