Brook: The Last Avenger [2]

19-Halloweenská Dekorace

*Brook*

Dopadla jsem na tvrdou podahu, tedy alespoň myslím, že to byla podlaha. Zaskuhrala jsem bolestí a zkusila pohnout rukou. Je to dobrý, furt funguju. Pomalu se zaskuhráním jsem se zvedla a vytáhla telefon, abych si rozsvítila svítilnu na mobilu. Rozhlédla jsem se kolem sebe a jediné, co jsem viděla byly popadané trámy, pavučiny a prach.

„Pane bože, tady jsou pavučiny!"zakřičela jsem přes celý kostel a zezhora slyšela Tonyho smích. Opravdu vtipné. Posvítila jsem mobilem na pravou stranu a tam byla nějaká malba. Opatrně abych se znovu nepropadla, jsem došla k té malbě.

„Nealovi Petersovi za jeho služby bohu"na obraze byl namalován očividně nějaký kněz. Vypadal dosti staře a děsivě. Obraz už byl zaprášený a v rohu byla malá pavučina. Opatrnými kroky jsem šla k dalšímu obrazu. Na dalším obrazu byla znázorněna nějaká žena, jméno ani nic tam nebylo. Pouze malba.

„Lidi, objevila jsem křesťanské muzeum!"křikla jsem na ostatní, kteří byli nahoře a dál si prohlížela všechny obrazy, co zde byli. Jeden obraz byl vytržený z rámu. Přišla jsem k onu obrazu a zkusila se dotknout rámu, když mě najednou zamrazilo.

„Potřebuju sůl a železo!"zakřičela jsem na spoluobčany, kteří byli nahoře. Snad mě slyšeli. Ne, ducha ne. Nevzala jsem si s sebou sůl, ani železo. Pomalu jsem se otočila, abych se rozhlédla kolem sebe a ujistila se, že jsem zde pořád sama. Možná tu se mnou bylo pár pavouků, ale nevšímali si mě. Popošla jsem o kousek dál, když jsem o něco zakopla.

„Prosím, ať je to jen kus dřeva, ať je to jen kus dřeva"řekla jsem rychle se zavřenýma očima. S hlubokým nádechem jsem se otočila, abych se podívala o co jsem zakopla. Když jsem uviděla lebku posetou pavučinami, zakřičela jsem tak hlasitě, že jsem nejspíše vyplašila všechny pavouky v místnosti.

„Brook?!"ozval se zezhora Tony. Rychle jsem od lebky začala couvat, když jsem rukou zavadila o něco dalšího. Rychle jsem otočila hlavu a zahlédla něčí kosti. Z hrdla se mi prodral další výkřik.

„Lidi, myslím, že tenhle koste je pohřebiště!"zakřičela jsem na lidi nahoře. Rychle jsem se zvedla z podlahy a posvítila kolem sebe. Když jsem zahlédla oběšenou kostru, na které byly ještě pořád kousky rozkládající se kůže, měla jsem co dělat, abych se s křičením i nepozvracela. Chtěla jsem se otočit a začít utíkat, i když nevím kam, ale narazila jsem do Tonyho.

„Mám tě"řekl dost překvapeně, když viděl co všechno bylo dole. Vzal mě do náruče a vyletěl se mnou nahoru. Když jsme přistáli nahoře v kostele, hned jsem si sedla na lavici a chytila se za hlavu. Bucky ke mně přiběhl a objal mě.

„Jak to, že můžete dovnitř?"podívala jsem se na ně překvapeně.

„Asi máme čisté duše"ušklíbl se Pietro. Zakroutila jsem hlavou a snažila se rozdýchat pohřebiště pod sebou. Jako, každý má nějakého kostlivce ve skříni, ale tohle bylo trochu moc kostlivců.

„Co jsi tam dole viděla?"podíval se na mě překvapeně Steve. Pár krát jsem zamrkala očima a zvažovala jestli se rozpovídat o těch halloweenských dekoracích tam dole.

„Halloweenské dekorace"zamrkala jsem očima a usmála se. Snažila jsem se nevypadat vyděšeně, ale no, přece jenom jsem pár pavouků vyděsila. Cítila jsem nepříjemné lechtání na krku, zatracené vlasy. Zakroutila jsem hlavou, abych setřásla vlasy, které jsem měla na krku. Když lechtání neustávalo a cítila jsem ho najednou na paži, podívala jsem se na svou paži a hlasitě zakřičela.

„Pavouk!"zakřičela jsem hlasitě a začala třepat rukou, jako šílená. Tony s Pietrem vyprskli smíchy a Bucky rychle setřásl pavouka a zašlápl ho.

„Brook, nehýbej se, ano?"řekl opatrně Steve, a já lehce znervózněla. Když jsem zaregistrovala, že mi Steve sahá do vlasů, srdce mi začalo bít, jako splašené. Steve vytáhl poměrně dosti velkého pavouka. Začala jsem křičet a prohrabávat si vlasy jestli tam není ještě. To už rozesmálo i Buckyho a Steva.

„Vážně tady vyšiluješ kvůli pavoukovi?"řekl se smíchem Tony a otřel si slzy, které už mu tekly smíchy. To je parchant, to mu vrátím. On se bude divit, až se vzbudí v posteli plné pavouků.

„Dobře, dobře. Už jsem klidná"oddychla jsem si a chytila se jednou rukou za srdce. Přestala jsem vyšilovat a rozhlédla se kolem sebe. Teď zbývá prohledat celý kostel a najít ten pošahaný meč.

„Měli bychom začít prohledávat kostel"podíval se po všech Steve. Souhlasně jsem přikývla a rozhlédla se kolem sebe. Pomalu jsem šla k místu, odkud většinově káže kněz. Podívala jsem se pořádně na ten stojan na bibli a potom na ostatní.

„Viděli jste už někdy ocelový stojan na bibli, který na sobě má vyryté znaky?"podívala jsem se na zbytek a uchechtla se. Všichni zakroutili hlavou a šli za mnou. Fajn, celý stojan se mi opravdu tahat nechce. Oddělala jsem ze stojanu zaprášenou bibli a celý si ho prohlédla. Meč byl založený v něm, ale tak, že vytáhnout ho, bude opravdu makačka.

„Proč jsme s jetem nepřistáli tady?"podívala jsem se po všech a potom zpátky na ten meč, který se ztrácel v dřevěném stojanu na bibli. Všichni se na mě podívali a Steve se podrbal na zátylku.

„Moment, ten stojan tady nebyl, když jsme sem vešli, ne?"podívala jsem se po všech a ti si vyměnili pohledy. A do hajzlu.