Brook: The Last Avenger [2]

11-Hrobka

*Brook*

Přistáli jsme s quinjetem v lese na okraji Lawrence v Kansasu. Všechno se zdálo být klidné, až na fakt, že lidstvu hrozil zánik, planetě dost možná konec, ale jinak byl všude klid a ptáčci si zpívali. Až na ty co uctívali Satana. Když jsme všichni vystoupili z quinjetu a rozhlédli se po lese, ucítila jsem slabší brnění v prstech. Podívala jsem se na své prsty a ty kreslily do vzduchu různé znaky.

„To má být pokus o znakovou řeč?"podíval se na mě Tony s pochybným pohledem. Vztyčila jsem na něj prostředníček a ukázala na levou stranu lesa, odkud jsem cítila poměrně silný nával energie.

„Prima, Starková nám dělá kompas. Svět opravdu spěje do záhuby."řekl sarkasticky Pietro a podíval se na mě jako kdybych byla jeho nepřítel. Momentálně nebyl toho názoru jediný, Thor, Steve a Sam na mě také dosti nedůvěřivě koukali. Možná, protože v sobě mám sílu z meče psychopatického vraha. Jo, to bude tím. Na chvíli jsem se zastavila a otočila svoji hlavu směrem ke spadlému kmeni stromu. Pomalu jsem šla ke kmeni stromu odkud vycházelo slabší světlo. Všichni na mě koukali, jako a cvoka, ale neviděli to co jsem viděla já. Pod kůrou stromu byla schovaná kniha, kniha pěti lovců. Odtrhla jsem kus kůry a vytáhla knihu.

„Prima, kniha. Můžeme založit čtenářský klub."zasyčel Pietro a protočil oči. Sevřela jsem ruce v pěst a zaťala zuby. Rychlým krokem jsem došla k Pietrovi.

„Víš ty co?Jestli máš nějaký problém, můžeš si ten stupidní meč najít sám. Pak mi řekni jak se ti to podařilo, princezničko!"zakřičela jsem na něj a s každým slovem jsem do něj strčila, až na konec spadl na zem. Pietro na mě vytřeštěně koukal a nevěděl, co říct.

„Máme hledat meč, hádat se můžete později"okřikl nás oba Steve, jako kdybychom byli nějaký malý děcka. Uznávám, tohle bylo dosti dětinské, ale zasloužil si to.

„To řekni jí, ona mě shodila na zem!"křikl Pietro a ukázal prstem na mě. Dobře, nebylo to ani z poloviny tak dětinské jako tohle. Vážně dospělý chlap ukazuje na někoho prstem?

„Mě nezajímá kdo si začal"protočil oči Steve a Bucky s Tonym měli, co dělat aby se nezačali smát. Steve si dokonale procvičil roli taťky, třeba mu to jednou půjde. Jestli si vůbec vrzne někdy.

„Ale tati"řekla jsem smutně a to už Tony s Buckym nevydrželi a vprskli smíchy. Steve se na mě podíval otráveným pohledem, ale poté mu také trohu zacukaly koutky. Zabilo by ho se zasmát?Je jako Fury. Jen není černej a má obě oči.

„Je to tudy, ale rozhodně to nebude snadné dostat se k tomu meči."ukázala jsem směrem, kterým bych se normálně nevydala ani kdyby mě honil Alduin, jenže momentálně nemáme na výběr.

„Bude to jako v Indiana Jonesovi?"podíval se na mě Peter. Všimla jsem si Tonyho otráveného pohledu.

„Spíš jako v lovcích pokladů"podívala jsem se na Petera a Tony se plácl do čela. Steve nás nechápavým pohledem pozoroval a stejně tak i Thor s Visionem.

„Teď myslíš ten film nebo ten seriál?Protože ten seriál byl opravdu hroznej"protočil oči Peter. Kde jsem nechala ten biolit?

„Petere?Drž už hubu"některé věci jsou moc i na mě. Rozhodně mezi ně patří Peterovo neustálé žvatlání o filmech, nebo Tonym.

Když jsme procházeli cestou, na kterou jsem ukázala, přísahám, že se mi naježily i chlupy v nose. Nebylo vůbec vidět na cestu, a to bylo venku ještě světlo. Stromy v téhle části lesa byly tak husté, že jimi prošlo sotva pár slunečních paprsků. Keře zde vypadaly, jako jedno ze znamení zkázy. Větve suché, listy opadané a barva všech keřů byla naprosto stejná- rudá.

„Druhý meč je padlá hvězda. Vysvětluje to ty rudé keře a proč tenhle les vypadá jako kdyby se odtud vytratil veškerý život."podívala jsem se na všechny Avengery. Všichni měli naprosto stejný pohled, až na Petera, ten očekával, kdy narazíme na nějakou super hustou past. Děsilo mě i šlapat zde na trávu, nedá se říct, že byla uschlá, tráva zde byla proměněná v popel, ale nebyly zde žádné známky požáru.

„Moment, tohle s tím lesem dělá ten meč?"podíval se na mě Steve. Rozhlédla jsem se všude okolo, nebylo zde vidět absolutně žádné zvíře, dokonce ani pták, ani pitomý holub, nic.

„Ano, a může to být ještě horší, pokud někdo probudí sílu toho meče. Já probudila první meč, měsíční bouři."podívala jsem se na Steva a ten se na mě překvapeně podíval.

„Ty znáš názvy všech mečů?"podíval se na mě se zvednutým obočím. Souhlasně jsem přikývla a popošla kousek po stezce, která byla čím dál tím temnější. V lese už byla taková tma, že to už snad ani nebylo možné. Když to tu vidím ve dne, v noci by mě sem nedostala ani apokalypsa. Kdyby mi někdo řekl, že jen tady se ukryji před apokalypsou, půjdu za ďáblem a nabídnu se mu dobrovolně, než tady strávit jedinou noc.

„Ty meče se jmenují podle jejich majitelů a jejich schopností."pokrčila jsem rameny, jako kdyby to byla naprosto normální věc. Všichni jsme došli na konec stezky, kde stála na první pohled úplně normální hrobka. Kolem ní nebylo nic živého, všechno kolem ní bylo mrtvé.

„Bože, tak tohle je hnus."zakryl si nos rukávem Peter. Všichni jsme se podívali na kruh mrtvých havranů, který zapáchal no jako mrtví havrani. Kousek od mrtvých havranů leželi dva mrtví vlci a jedna srna.

„Teď mě opravte, ale nejsou vlci a srny zvířata určená k obětním rituálům Řeckým bohům?"podíval se na nás na všechny Peter. Stočila jsem svůj pohled směrem k Peterovi, který vypadal jako kdyby měl každou chvíli zvracet.

„Vlci, srny, psi a lišky jsou zvířata určená pro oběť Hádesovi, ale nechápu jak souvisí Řečtí bohové s tím co se teď zrovna děje"podívala jsem se na Petera mezitím co jsem pinzetou odemkla zámek od hrobky. Bylo to snadné, až moc snadné.

„Možná jsme něco přehlédli"podíval se Peter na nás na všechny. Stočila jsem pohled na mrtvá zvířata.

„Ty zvířata se pokusily sežrat navzájem"ukázala jsem směrem na vlky a srnku. Všichni stočili pohled na ně a poté na mě.

„Srny nejsou masožravci"konstatoval Steve. Díky, Sherlocku. Právě si objevil to, co vědci za tisíc let nedokázali.

„To nejsou, to udělal ten meč. Ať se děje, co se děje, nikdo nesmí sáhnout na ten meč. Musí na něm být nějaká kletba."podívala jsem se směrem do hrobky a vstoupila dovnitř. Všude kolem byly pavučiny, teda alespoň to tak vypadalo na první pohled. Přejela jsem prstem po zdi a v tu ránu se začala otřásat celá hrobka a z protější zdi vystoupila jakási záře.

„Můžu už křičet?"stočila jsem hlavu směrem k Tonymu a rychle si zakryla oči rukávem od uniformy.