Brook: The Last Avenger [2]

15-Pohřební Mrazák

*Brook*

Stála jsem u Buckyho chladného těla, které bylo naprosto bledé. Cítila jsem, jak se mi hrnou slzy do očí a Tony mi dal ruku kolem ramen, aby mě uklidnil. Jeho ruku jsem hned setřásla a dál koukala na tělo. Nikdy jsem se necítila tak prázdně. Ve chvíli kdy mi Tony oznámil, že to Bucky nepřežil to bylo jako kdyby mi někdo vyrval duši z těla a rozcupoval ji na malé střípky ničeho. Tony překryl jeho tělo a mně se nahrnuly slzy do očí. Tony si mě stáhl do objetí a začal mě hladit ve vlasech.

„Brook, je mi to hrozně líto"řekl Tony lítostivě. Ani jsem mu na to nemohla odpovědět, protože jsem neměla sílu na to cokoliv říct. Zatřásla jsem hlavou a vymanila se z Tonyho objetí.

„Snad alespoň neumřel nadarmo"řekla jsem se slzami v očích a odešla k sobě do pokoje. Praštila jsem sebou do postele a rozbrečela se. Ucítila jsem za sebou pohyb a rychle jsem zvedla hlavu a rozhlédla se kolem sebe.

„Ty idiote!"zakřičela jsem na Pietra, který mi běhal po pokoji. Pietro se zasmál a já po něm hodila vázu, kterou jsem měla na stolku vedle postele. Pietro rychle uhnul a váza trefila dveře, bezva i dveře si rozbiju.

„Promiň, jen jsem chtěl vědět, jak ti je. Nechtěl jsem tě vyděsit"podrbal se na zátylku a podíval se na mě. Zamrkala jsem překvapeně očima. To nemohl napsat smsku?

„Jsem v pohodě. A teď vypadni, chci spát"protočila jsem oči a ukázala prstem na dveře a Pietro odešel. Lehla jsem si do postele a přikryla se peřinou a po chvíli jsem usnula.

Seděli jsme v restauraci, kde skoro nikdo nebyl. Bylo tam maximálně tak pět lidí, víc ani náhodou. Zrovna jsme se hádali ohledně toho, jak se mnou mává moje moc.

„Jde o ten meč, Brook. Myslím, že tě to mění, dělá to s tebou něco, co ty nejsi"podíval se na mě lítostivě.

„Nemění. Jestli jde o ten dnešek, tak pardon, že mě rozhodilo, že se mi zabodl podpatek do nohy"protočila jsem oči a napila se kávy.

„To ti nepřijde zvláštní, co teď dokážeš?Brook, já neříkám, že tvé nové schopnosti jsou špatné, říkám pouze, že ten meč tě mění. Musíme se ho nějak zbavit, nebo ho zničit"povzdychl si.

„Bucky, teď o ty meče přijít nemůžeme, jsou jediná šance jak zastavit Laronta"vzala jsem ho za ruku a pousmála se.

„Všechno má svoji cenu, to chceš říct?"podíval se na mě se zvednutým obočím.

„Vždycky jsem na tvojí straně, ale slyšela si Tonyho, ta energie tě může i zabít, Brook. To tě to opravdu ani trochu nezajímá?"podíval se na mě překvapeně.

„Tony se spletl, ta energie mě chrání"protočila jsem oči a Bucky vykulil oči.

„Víš, že zníš naprostošíleně, že ano?"pozvedl obočí a upřeně se na mě díval.

„A víš, že se hádáme jako idioti?"zvedla jsem obočí a pousmála se.

„Děje se něco?"zvedla jsem obočí a chtěla se otočit, ale Bucky mě rychlestrhnul na zem a zakřičel přes celou restauraci ať si všichni lehnou na zem.Bucky mě rychle překryl vlastním tělem, nevěděla jsem co se děje. Dokud jsemneslyšela ránu, která rozbila sklo výlohy a celou restaurací se ozval výbuch.Cítila jsem šílený horko a přitom mám pocit, jako kdybych neměla ani škrábnutí.Zvedla jsem hlavu a celá restaurace byla v troskách a hořela, jen mě kryl štít,který vytvářela energie toho meče. Bucky bezvládně ležel kousek vedle mě. Kdyžjsem viděla jeho tělo, jak bezvládně leží, zakřičela jsem ho jméno a začalabrečet. Pořád mi zvonilo v uších díky tomu výbuchu. Pomalu jsem se zkusiladostat k jeho tělu, ale noha mi uvízla pod kusem stropu, který spadnul vedlemě. Pokoušela jsem se dostat nohu z trosek, ale nešlo to. Neustále jsem křičelaBuckyho jméno. Na konec jsem veškeré snahy o svoje osvobození vzdala, protožeuž jsem přes slzy nic neviděla.

Vyletěla jsem do sedu a bylajsem celá zpocená a zadýchaná. Takhle to prostě nejde, nemůžu ho nechat zemřít.Vstala jsem rychle z postele a šla zpět k Buckyho tělu. První jsem semusela přesvědčit, že tam nikdo není. Stoupla jsem si ke zdi a nakoukla dovnitřjestli tam nikdo není, naštěstí ne. Rychle jsem se vplížila dovnitř a otevřela tenhnusný plechový box s Buckyho tělem. Ne, nevím jak se nadává těm pohřebnímmrazákům v márnici.

„Jen do toho. A jestli tohle nezvládnu, tak se sama odstřelím"promnula jsem siruce. K čemu mi je taková moc, když bych ztratila to nejdůležitější, cojsem v životě měla. Radši bych místo něj zemřela já, on je důležitější nežjá. Přiložila jsem své ruce k jeho chladnému tělu a zavřela oči. I kdyžjsem věděla, že možná bude vše dobrý, i tak se mi pořád draly slzy do očí. Podrukami se mi objevila bílá záře a Buckyho tělo najednou už nebylo tak chladné,zdálo se být teplejší, než předtím. Cítila jsem jak mu znovu začalo tlouctsrdce a pousmála se, dala jsem své ruce pryč a otevřela oči. Chvíli se nicnedělo, ale poté Bucky otevřel oči, zhluboka se nadechl a vyletěl do sedu. Bezváhání jsem ho objala, bylo mi jedno, že právě vstal z mrtvých, ale byltady.

„Brook?"zvedl obočí a podíval se na mě překvapeně. S očima ulepenýma odslz jsem přikývla a Bucky se rozhlédl kolem sebe. Teď přijde ještě ta těžšíčást, buzerace od všech za to co jsem udělala. Včetně Buckyho.