Němý ochránce

Kapitola třetí- Jiskry

Obvykle se v cizím prostředí těžce spí, toť velmi známý fakt je. To se však mne překvapivě netýkalo. Naopak, i když jsem v sobě měla dráždivé pnutí kvůli maminčiné zprávě, spala jsem jako když mne do vody hodí. Jistě mne Vítkovo hraní na kytaru takhle hezky uspalo. Možná je to ostuda, ale on byl první hudebník neromského původu, kterého jsem naživo uslyšela. První hudebník, jenž nebyl mé krve a který se mi líbil. Myslela jsem jako hudebník, však i jako člověk se mi zamlouval. Působil na mne velmi mile a teď nemluvím o tom, že mi zahrál na kytaru, udělal mi jídlo a nechal mne se tady osprchovat. Už jen to, že mi umožnil tady přenocovat od něho je velmi záslužné. 

Budík jsem měla nastavený na pátou hodinu a třicátou minutu, tedy na půl šesté. Obvykle mi budík zvoní v šest ráno, protože můj domov není od autobusové zastávky daleko. Jeho domov je dvacet minut ale dál. Vstala jsem překvapivě plná elánu, občas skutečně nezaskočí jít si ulehnout dříve, než je člověk navyklý. Potichu, abych neprobudila Vítka spícího v ložnici svého otce jsem se oblékla. Následně jsem po špičkách do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby půjčeným kartáčkem. Ten němý kluk si totiž kupuje balení zubních kartáčků po pěti kusech a proto mu nedělalo žádný problém mi jeden půjčit. Zuby jsem si dočistila. V zrcadle jsem se viděla celkem normálně, jen jsem byla trochu rozcuchaná. Oproti jiným děvčatům jsem se nikdy moc nelíčila, neb mi přišlo zbytečné dělat něco, co se pak může smýt. Pokud ale bylo něco nutné zakrýt, bebe cream půjčený od mámy, korektor nebo pudr vždy bohatě postačil. 
Žanetka jistě bude mít kartáč na půjčení, učešu se v buse., zadoufala jsem. 

Vyšla jsem do obývacího pokoje a co nevidím! Můj zachránce před smrtí už stál u kuchyňské linky a připravoval snídani. Krájel ovoce. To by mne zas tak nepříjemně nerozptýlilo, kdyby však nebyl do půl těla svlečen. Já jsem se tolik snažila o to, abych ho neprobudila, přitom on byl vzhůru dříve než já. Uznávám, měl hezky vypracované ruky. Mnoho slečen v mé situaci by si slastně kouslo do rtu, však já vyděšeně vykřikla. On moje vyděšení zaslechl a otočil se ke mne. V té chvíli jsem měla čest vidět i jeho břišní svaly. Mírně mne to i vzrušilo. Nebylo to poprvé za život, co jsem viděla polonahého chlapce, ale bylo to poprvé za můj krátký život, co to v mém srdci probudilo zvláštní příjemné chvění.. Já na něj hleděla vystrašeně, on jen se usmíval jako hrabě Peyrac, když prvně viděl svou novomanželku Angeliku ve svatebních šatech. V té chvíli jsem se začala usmívat od ucha k uchu a mé tváře začínaly rudnout. Poručila jsem si, ať se ovládnu, přece se nemůžu tak rychle znovu zamilovat. 
,,Dobré ráno." vypadlo ze mne ostýchavě se skloněnou hlavou. ,,Jak to, že ještě nespíš?" zeptala jsem se. Vítek na papír napsal následující: To, že mám práci z domova kvůli své němotě od kdy do kdy chci ještě neznamená, že budu pozdě vstávat. Mé mírné rozrušení nad tím, proč ho vidím polonahého se uklidnilo. Probudil se ve mne zájem, jakou to práci dělá z domova. Svou odpověď na papírku psal trochu déle, protože ta odpověď na mou otázku byla fakt dlouhá. 
Mám vystudovanou střední výtvarnickou, živím se tedy jako ilustrátor. Kreslím obrázky do knih, do kterých mám, jsem ale i zdatný grafik. Pokud se ilustrace zrovna nechytají, klidně navrhuji i obálky profesionálním spisovatelům, ale také pro časopisy titulní stranu. Pokud se však objeví někdo, kdo by chtěl ode mne obraz, nebráním se a za dobrou cenu pro mne i pro toho klienta mu udělám zakázku. Pokud budeš chtít, tobě namaluji cokoliv, co budeš chtít klidně i zadarmo.
,,Falšoval jsi někdy nějaký obraz?" vypadlo ze mne zvědavě. Svá kukadla jsem neměla na zemi, však opět na něho jsem se dívala. Zase napsal na papír svou odpověď. Bylo mi to hodně krát nabízeno. Slibovalo se mi za to dokonce i vysoké finanční ohodnocení. Já vždy odmítl.
Jeho oči v tom okamžiku byly v těch mých. Mé srdce bušilo rychleji, než v ten moment polekání. Ani jeden jsem se společným jiskřičkám neubránili. Mezi námi dvěma to zajiskřilo.