Němý ochránce

Kapitola třináctá- Mezi gádžou a cikánkou

Vrátila jsem se přesně v devět večer, tak, jak máma si přála. Byla jsem opilá, ovšem ne alkoholem, který se pije na oslavách a v osamění. Já byla opilá láskou k Vítkovi. Vášnivou láskou. První, kdo přišel za mnou se pozdravit byla moje sestra Žaneta. Oblečená do zelené košile držela v pravé ruce misku s popcornem, který si levou rukou dávala do pusy.
„No, konečně!" zaradovalo se moje dvojče s plnými ústy.
„Jak si vůbec dovoluješ přijít domů pozdě?" zněl vyčítavě její hlas.
„Klid, drahé dvojčátko." snažila jsem se jí uklidnit. „Dvacátá první hodina, tedy čas mého očekávaného návratu teprve odbil."
„Máma by byla radši, kdybys byla doma dříve." řekla mi.
„Byla jsem na večeři." přiznala jsem se pravdivě. Když jsem to řekla, otevřely se dveře koupelny. Z těch dveřích vykoukla maminka. Své blonďaté kudrnaté vlasy, které daly jí přezdívku Andělíček měla v ručníkovém turbanu, pleťová maska jí skrývala celou pleť. Na červeném pyžamu jí zdobil růžový župan, dárek ode mne k Vánocům.
„S kým si byla na večeři?" zeptala se ona. Místo odpovědi jsem ji napřed pozdravila, protože nepozdravit vlastní matku je hřích. Ať už pro bílého, či pro cikána. „Servus, mami."
„No, servus. Ale stále jsi neodpověděla já otázku." řekla ona.
„S Vítkem, s tím malířem." řekla jsem na rovinu. Maminčina reakce byla pro mne velmi příjemná, protože na moje slova se jen chápavě pousmála se slovy: „Doufám, že on platil."
,,Platil." řekla jsem já zasněně.

,,A zaplatil i něčím jiným než penězi." dodala jsem. Tím něčím jiným než penězi jsem myslela náš první polibek, ze kterého jsem pochopitelně měla velikou radost. ,,Něčím krásným, s čím jsem se od muže setkala poprvé." Zatímco maminka se na to chápavě usmívala, Žanetčin výraz ve tváři zneklidněl. Jakože cože? Ty jsi prožila něco, co máš zakázané?, četla jsem jí z očí. Sestřina ruka bleskurychle vyletěla na mou líci, čímž mi moje sestra dala pořádnou facku. Ta měla za následek to, že jsem spadla na zem. Kdybych mohla, vrátila bych jí to zpátky, ovšem jsem byla natolik nadšená z polibku od němého malíře natolik, že nějak zvlášť mne toto nerozhodilo.
,,Proboha, Žando!" vykřikla po ní maminka, jež jí tento čin donutil k nám dvěma přiběhnout, aby mi pomohla vstanout. ,,V pořádku, kočičko moje?"
,,Jo, to nic." řekla jsem s úsměvem na rtech. Maminka pohlédla na Žanetu vyčítavě.
,,To nemůžeš jí takhle liskat. Přece ti nic neudělala."
,,Neudělala?" vykulila oči Žaneta. ,,Takže podle tebe je v pořádku, když tvoje dcera se ti někde tahá s nějakým gádžem, kterého neznáš?" zvýšila hlas.
,,Já se s ním netahám, já se s ním scházím." pronesla jsem drze. Odešla jsem do pokoje, abych byla ušetřená matčiného kázání.
,,Nemůžeš mlátit své dvojče jen za to, že se jí někdo líbí." Žaneta se zkusila obhájit: ,,Já jsem jen nechtěla, aby ona tebe přivedla do trápení."
,,Do trápení mně přivádí její smutek kvůli tátovi a Patrikovi. Teď jsem ráda, že našla nějaké hezké rozptýlení."
Když tohle řekla, vyšla jsem z pokoje s pyžamem. Mířila jsem si to do koupelny, kde jsem se následně umyla.

Na ploše mého mobilního telefonu se mi ukázalo upozornění, že mi přišel email od Vítka. Protože jsem byla celkem unavená, nepřečetla jsem si ho na počítači, ale na telefonu. Četla jsem ho tedy ve své posteli, okoupaná a s rozpuštěnými vlasy oblečená do modrého pyžámka.

Od: Vítek Antal
Pro: Esmeralda Rambová
Předmět: Poděkování za krásný večer
Milá Esmer, kotě, krásko. Nazývám Tě hodně jmény a několika dalšími Tě budu ode dneška nazývat. O tom si spolu ale pohovoříme mezi čtyřma očima. :)
Píši, abych ti poděkoval za nádherný večer stráveným ve tvé společnosti. Jsem s Tebou hrozně rád, těší mne, když vidím na tvé tváři šťastný úsměv. Ještě jednou děkuji za hezký večer.

,,Také ti děkuji." řekla jsem si pro sebe, když jsem dočetla tento hezký mail, na který jsem odepsala, že se mi také tento večer líbil. Na to mi přišel další email, kde se psalo: Rád bych tě znovu políbil.