Němý ochránce

Kapitola osmá- Slušný kluk

Počasí v tu neděli stálo za starou bačkoru. Lilo jako z konve, proto jsem s maminkou a Žandou zůstala doma. Po dlouhé době jsme prožily holčičí pohodu, kterou si máma za rozhovor s tátou z předchozího dne oprávněně zasloužila. V klidu jsme se nasnídaly, v klidu poobědvaly, byla to docela příjemná neděle. 

Odpoledne jsem si četla, když mi zaznělo z mobilu zvonění aplikace Skype. Volal mi brácha Roman z Olomouce. Kliknutím zelené kamerky jsem videohovor přijala. 
,,Sestřičko, nazdar." pozdravil mne. 
,,Ahoj, Romi, čau, servus. Ráda tě vidím." odvětila jsem mu. 
,,Já tebe taky, Esmeraldko. Jak proběhlo zrušení střídavé péče?" zajímal se. Tušila jsem, že se bude zajímat zrovna o tohle. Už od dob, kdy se se mnou něco stalo vždy se postaral, abych neměla průšvih, nebo se aspoň zeptal, jak jsem dopadlo a co se vlastně stalo. No jo, celý Roman. Ochranářsky projevoval starost o svou nejmilejší sestřičku. Kromě Lenky byl mým nejlepším a opravdovým přítelem. Nikdy mne nezradil. 
,,Překvapivě na výbornou. Táta sice hrál si na nešťastného chlapa, kterého jeho dcera nemá ráda, ale nakonec svolil, když mu máma řekla, že jsem utekla kvůli němu." Rozhodla jsem se, že aspoň jemu řeknu pravdu o útěku, jenž vlastně byl pokus o sebevraždu. ,,Bráško, já nespala v ten den u Lenky." nakousla jsem pomalu to téma. 
,,A kde si spala, zlatíčko?" tázal se mne. Dala jsem se do vyprávění: ,,Víš, já jsem chtěla ve čtvrtek spáchat sebevraždu. Ale ne pro můj odpor ke krvi podřezáním žil, ne pro mojí nenávist k škrcení oběšením, však jsem to chtěla udělat následovně. U splavu jsem si sundala bundu a lehla jsem si studené vody." V Romanově tváři šlo vidět šokování z toho, s jakým klidem to říkám. O to více byl šokován, co mu to vlastně vyprávím. 
,,Tys chtěla umrznout?" pronesl neklidně. Potvrdila jsem mu to vyslovení slovem ano. ,,Proboha, vždyť si mohla z té vody dostat zánět močového měchýře." dodal vylekaně. V té chvíli jsem zase já zneklidněla.
,,Měla jsem už pocit, že mne andělé vítají mezi sebe. Ovšem přerušilo mne z toho pocitu probuzení v neznámé místnosti. Byla jsem v cizím domě." odpověděla jsem mu. Hned pobral tehdy dvacetipětiletý mladý muž, že jsem byla zachráněna. V obličeji jsem spatřila velikou úlevu nad tím, že mi bylo předčasné smrti zabráněno. Okamžitě se zeptal na jméno mého zachránce. 
,,Kdo byl ten, kdo tě zachránil?" 
,,Vít Antal, malíř a zároveň potomek malíře Viktora Antala. Gádžo věkově dva roky ode mne žijící v chatě nedaleko splavu. Je to slušný kluk, moje oblečení vypral a vysušil, i jídlo mi udělal, nechal mne v klidu spát v jeho posteli."
„A on tam spal s tebou?" zašeptal otázku, jež z něho vypadla. Zasmála jsem se se slovy: „Ne. On si vzal ložnici, kde spával dřív jeho taťka. Před spaním mi zahrál I.M.T Smile na kytaru a odešel spát. 

Můj rozesmátý pohled se proměnil na ustaraný, když mi došlo, že brácha může tohle říct mámě. ,,Povíš to, co jsem ti říkala mámě?" zeptala jsem se. Počítala jsem s tím, že mne bude žalovat, však potěšilo mne to, co mi řekl. 
,,Jsem snad práskač, abych dětinsky žaloval? Nejsem. Mámě to neřeknu, to ty sama si musíš rozhodnout, jestli jí svěříš pravdu, nebo jestli jí budeš dál krmit lží, že si spala u kamarádky. Dokonce budu tak velkorysý, že tě nenechám odvést na psychiatrii, kde se neúspěšní sebevrazi hospitalizují. Zvolím jako student psychologie jiný druh léčby."
,,Jaký pak?" zajímala jsem se. 
,,Budeš se mi pravidelně ozývat ohledně tvého stavu a také budeš dělat něco, co by se ti líbilo." odpověděl. Na mou nechápavost, co dalšího mám dělat mi odpověděl: ,,Být tebou, okamžitě vyhledám toho malíře a začnu se s ním bavit. Myslím, že jemu nejsi lhostejná, když ti zachránil život." Páni, vlastní brácha mi říká, abych se vídala s Vítkem? No nemám já báječnou rodinu?, pomyslela jsem si v ten moment šťastně. O to více šťastná jsem mu řekla: ,,Já ho nemusím vyhledávat. On dal mi v pátek na sebe kontakt. Píšeme si SMS, píšeme si maily, jednoduše jsme v kontaktu." 
,,A to je dobře." pochválil mne brácha. ,,Ale jestli se z hodného kluka vyklube úchyl, okamžitě všechno řekni mamce, Žandě, tvojí kamarádce nebo mně." dodal varovně.
,,Neboj se, Romane. Všechno řeknu, jestli to bude úchyl." pronesla jsem klidně. Byla jsem si totiž naprosto jistá, že kdyby on byl skutečně zvrhlý, zneužil by mne hned, co by vytáhl mé tělo z ledové vody. Neměla jsem to sice potvrzené od lékaře, ale věřila jsem, že on mé oblečení skutečně vypral a vysušil, abych nešla další den jako trhan a nechytla nějaký zánět. Odpojila jsem nabíječku z notebooku a ten vzala do ruky. Šla jsem s ním do obýváku, aby si s Romim mohly popovídat i máma se sestrou.