efekt motýlích křídel |Tom Holland FF|

14

Jakmile Michelle vešla do ateliéru, lekla se blonďaté ženy, která seděla u jejího stolu. 

"Jdeš pozdě" ušklíbla se Sylvia. 

"Jdu včas" oponovala. "Ty jsi tu brzo" 

"Já vím" zasmála se. "Chtěla jsem si tu chvíli pobýt" 

"To chápu" řekla trochu sklesle Michelle, než přešla ke stolu.

"No nic, pustíme se do práce" pobídla ji Sylvia, protože to poslední, co teď chtěla, byla ponurá nálada. Už tak byl pro ni dnešek těžký a věděla, že ještě bude. 

Michelle přikývla a ze šuplíku vyndala skicák a pro jistotu i poznámky. Byla trochu nervózní, bála se, co Sylvia jejím návrhům řekne. Nalistovala správnou stránku a poté skicák položila na stůl před Sylvii, která pořád seděla na její židli. Ta si ho s neutrálním výrazem začala prohlížet. Čím déle listovala tam a zpět mezi stránkami, tím se Michelliina nervozita stupňovala. Po chvíli ale přestala počítat vteřiny a jen tam tak v tichosti postávala, takže v celém ateliéru bylo slyšet jen tikání hodin a šustění papíru. 

"Je to skvělý" promluvila konečně Sylvia a Michelle k ní zvedla pohled, protože dosud si z nudy prohlížela své boty. 

"Vážně?" zeptala se, protože si nebyla jistá, že slyšela dobře. 

"Je to skvělý" zopakovala už víc nahlas a přesvědčeně. "Tak třeba tohle..." ukázala na něco ve skicáku, co Michelle neviděla, protože stála na opačné straně stolu. "...úžasný nápad! A tohle taky" pokračovala zatímco Michelle přešla za její záda, aby věděla, o čem mluví. 

"Abych byla upřímná, ten by stál za hřích" podotkla Sylvia a ukázala na kresbu Oganessona. "I když nemá obličej" 

Michelle se rozesmála, ale svým způsobem musela souhlasit. Přeci jen to byl už od začátku její účel. 

"Ten čip ve spánku je skvělý nápad. Víš, k čemu slouží?" 

Michelle ani nestihla odpovědět. 

"To vlastně ani nemusíš. To je práce scénáristů" 

Sylvia se ještě zastavila u podrobnějších nákresů zařízení, které měl na rukou a pak už přešla na Varienne. 

"Nemám výhrady" řekla spokojeně po chvíli. "Líbí se mi, že jsou jejich kostýmy skoro stejné, což symbolizuje, že chce Oganesson udělat ze své dcery své druhé já a vážně ti chválím ty podpatky. Co může být víc elegantní, než bojovat na podpatcích?" 

Michelle se spokojeně usmála. Přesně takhle přemýšlela ona sama, když to kreslila a neskutečně ji potěšilo, že má Sylvia stejný názor. 

Sylvia k ní najednou otočila pohled a přeměřila si ji. Pak se podívala zpátky na skicu a pak zase na ni. "Je ti podobná" pronesla. 

Michelle překvapeně vykulila oči a rozhodila rukama. "Co s tím všichni máte?" 

"Ale sweetie, dělám si srandu" rozesmála se. "Jen jsem narážela na to, co řekl Andrew, a zajímala mě tvoje reakce" 

Michelle jen s úsměvem protočila oči a pak se podívala na skicu Varienne. Není jí podobná. Vždyť není podobná nikomu, ani nemůže, když nemá obličej. 

"No nic sweetie, odvedla si skvělou práci a stůj si za ní, nenech si to nikým zničit" usmála se. "Já se jdu teď rozloučit s pár lidma a pak si tě ještě najdu" 

Michelle přikývla, načež Sylvia opustila ateliér. Pak ji ale ještě slyšela z kanceláře před ateliérem. 

"Pozor, pozor... Kam si myslíš, že jdeš?"