efekt motýlích křídel |Tom Holland FF|

26

"Michelle!" ozvalo se z ničeho nic společně s prudkým otevřením dveří, až oslovovaná dívka nadskočila a upustila skicák, který si právě prohlížela. Do té doby měla klidné odpoledne, které věnovala čtení a prohlížení si původních návrhů na kostýmy, které se začnou co nevidět šít. Nebo možná už začaly. Moc o tom nevěděla, což ji trochu mrzelo, na druhou stranu ale její část práce byla hotová a do té další jí nic nebylo. Vlastně si ani nebyla jistá, jestli se už vybrali herci nebo tak. Po těch dvou týdnech odloučení od práce jí přišlo, jako by se v ničem neorientovala a byla zase stejně ztracená jako na začátku. Každopádně byla na svou práci pyšná a čas od času si ráda prohlížela prvotní skicy, protože jí to připomínalo, co dokázala, a že možná až tak ztracená v tomhle shonu tady nebude.

Se zaklením sesbírala ze země všechny papíry, které ze skicáku vypadaly, a pak se trochu naštvaně otočila na dotyčného u dveří. "Copak?" řekla až přehnaně mile a z jejího hlasu přímo srčel sarkasmus, který ale blonďák ani nepostřehl, neb měl daleko jiné starosti. 

"Určitě víš..." začal tajemně, zatímco měl ruce za zády a něco před ní pravděpodobně skrýval. "...že se za měsíc a něco začne natáčet Spiderman..." pokračoval dramaticky. 

"Za měsíc?" podivila se, čímž ho přerušila, ale vážně ji tato informace překvapila. Věděla, že už to bude každou chvíli, ale nevěděla, že už za měsíc. "V tom případě se kostýmy už asi..." chtěla se zeptat na to, nad čím před chvíli přemýšlela, ale Andrew jí v rychlosti přiložil ukazováček ke rtům, aby jí naznačil, že teď není na její hloupé a nepodstatné otázky čas. Ona jen protočila oči, ale nechala to být. Ostatně se na to pak může zeptat Toma. 

"Každopádně..." odkašlal si blonďa dramaticky. "Koukej co mám!" vykřikl nadšeně a strčil jí před obličej štos papírů, který celou dobu schovával za zády. 

Michelle se na papíry nejdříve trochu kriticky podívala, ale ihned na to vykulila oči a udiveně otevřela pusu. "To nee" vyhrkla přehnaně.

"Ano, ano, milá Williamsová" ujistil ji pyšně a ze štosu smetl neexistující smítko prachu. "Já, Andrew Blake, právě držím v rukou historicky první výtisk scénáře k filmu Spiderman: Heart of Home" řekl to, co oba věděli, ale on měl prostě potřebu to takto královsky uvést, neb si to ten štos papírů jistě zasloužil. "Tak co? Chceš si zahrát?" zeptal se a přitom znovu změnil svou náladu z formální a nafoukaný na natěšený jako malé dítě, což bylo ostatně docela pozoruhodné. 

Michelle se zarazila. "Zahrát?" zeptala se s pozdvihnutým obočím. 

"Jasně!" ujistil ji, jako by to snad byla samozřejmost. "Vždycky, když dostanu jakýkoliv Tomův scénář, s někým si alespoň část přehraju, protože je to jednoduše sranda. Hlavně, když jde o Spidermana" vysvětlil, protože to brunetka očividně nepobrala. "Měla jsi vidět, když jsme hráli Homecoming! Tu scénu, kdy Peter obejme Tonyho v tom autě jsem vymyslel já, i když podle mě to mělo být víc dojemný, ale moje herecké schopnosti prostě nikdo neocení..." vyprávěl nadšeně a do toho sám pro sebe mumlal, takže celkově dával dojem křečka na kofeinu. "Nebo jsme s Tomem hráli tu scénu, kde Stark přilítne, vystoupí z obleku a seřve Petera jako malý dítě. Já byl Peter, což mě osobně trochu uráželo, ale když jsem měl říct jen jsem chtěl být jako vy, tak jsem to vyšperkoval a řekl jen jsem chtěl být jako vy, protože máte spoustu prachů, spousty holek a parádní knírek! Ale ani tohle se do scénáře nedostalo..." 

"Páni" vydechla Michelle, když jeho vyprávění skončilo. Nevěděla, jestli byla ohromena nebo odrazena, ale nakonec si řekla, že přehrávání scénáře je perfektní nápad. Na Andrewa možná až moc geniální, naopak ale ideálně ujetý. "A čím jsem si zasloužila to, že to mám být zrovna já?" ušklíbla se, protože to jediné jí nedávalo smysl.