efekt motýlích křídel |Tom Holland FF|

20

Tom si přitáhl bundu blíž ke krku. Počasí dnes dávalo velmi jasně najevo, že už je půlka listopadu a jelikož studia byla na kopci, pořádně foukalo, což dnešnímu pochmurnému dni na kráse rozhodně nepřidávalo. Stál opřený o své auto a s pohledem do svého mobilu čekal na Michelle, která se očividně trochu opozdila. Dnes ho totiž čekal poslední den dabování animáku a pár dní zpátky ho jen tak napadlo, pozvat ji, aby jela s ním. Tedy... nenapadlo ho to jen tak. To odpoledne si zrovna opakoval scénář, když za ním přišla a zvědavě se vyptávala, co dělá, jelikož se očividně nudila. Tak se dostali k celému dabování a až po několika minutách mu došlo, že by ji tam mohl vzít, když se o to tak zajímá a očividně by ji to bavilo. A taky se mu tak nějak zamlouval fakt, že se tam ukáže zrovna po jejím boku. Nebo spíš ona po tom jeho, ale to v závěru nehraje roli. Tak jako tak se mu ta představa prostě zamlouvala a to, jak složité to mezi nimi je, byl v tuto chvíli jen detail. Velmi podstatný detail, ale přesto detail. 

Jakmile ho upoutal pohyb naproti němu, zvedl oči a spatřil přicházející brunetku, která mu už na dálku věnovala omluvný úsměv. Toho si ale skoro ani nevšiml, protože obdivoval to, jak vypadala. Znal ji převážně v mikině a teplácích, s vysokým culíkem nebo drdolem, protože to bylo tak, jak v posledních týdnech chodila. Nemohl sice říct, že by ani tak pro ni neměl slabost, ale když teď přicházela s rozpuštěnými, dlouhými vlasy, které jí ve větru vlály na všechny strany a trochu jí překážely, v tmavošedém roláku, černé sukni, silonkách a botách na podpatku a ve světle šedém, dlouhém kabátu, nemohl od ní odtrhnout oči. Nebo možná mohl, ale jednoduše nechtěl. 

"Ahoj, promiň, že jdu pozdě. Carol mě zdržela" vyhrkla na něj, když dorazila k autu a on si jen proto, jak blízko u něj stála, všiml jejího decentního make-upu, který jen podtrhoval její krásu. 

Jen mávl rukou a dal si mobil do kapsy. "V pohodě" ujistil ji. "Sluší ti to" usmál se, když obcházela auto. Uvědomoval si, že ještě nedávno si zakazoval jí takovéto věci říkat, protože by prostě neměl, ale poslední dobou dělal těch věcí, které by neměl, tak nějak víc, takže už to nemělo takovou váhu. "Takovou tě neznám" dodal, ale hned si uvědomil, jak to vyznělo. "Teda... ne že by ti to normálně neslušelo, ale... chápeš" 

Michelle se zasmála a opřela se o otevřené dveře u spolujezdce. "Víš... ono není moc pohodlné sedět v ateliéru v sukni. Hůř se pak dávají nohy na stůl" ušklíbla se a nastoupila do auta. 

Tom se pousmál a také nastoupil, hlavně proto, že už mu začínala být zima, a hned, jak se na ni podíval, všiml si, jak v rukou drží jeho scénář, který předtím pohodil na její sedadlo. "Promiň, to jsem tam..." 

"Můžu si to přečíst?" přerušila ho a upřela na něj zvědavý pohled. Nikdy v rukou scénář nedržela a teď měla možnost si ho prolistovat. Navíc, co tak věděla, ten film měl vážně krásnou pointu a děj a ona nechtěla čekat, než bude hotový. 

On jen pokrčil rameny. "Jo jasně. Stejně dneska část z toho uslyšíš, takže to asi nehraje roli"

"Je tam všechno?" zajímala se dál, zatímco opatrně listovala scénářem. Tom přikývl. "A dneska dabuješ...?" 

"Posledních osm stran" odpověděl jí, aniž by dokončila otázku. "A možná ještě nějaký scény navíc, co se znovu rozhodnou předabovat" dodal pobaveně a moc dobře věděl, že to tak dopadne. 

Michelle jen s úsměvem přikývla a zatímco Tom nastartoval a následně vyjel z parkoviště, dala se do čtení. Otáčela stránky rychle, ale opatrně a občas se vrátila, protože se v tom ztratila. No... přeci jen si ten film pak bude muset pustit, protože z toho byla lehce zmatená. I tak ji ale bavilo si to číst a než Tom zastavil na parkovišti nedaleko studia, měla scénář přelouskaný.