efekt motýlích křídel |Tom Holland FF|

6

Bylo to už přes dvě hodiny, co Tom seděl na bílém koberci a skvěle se bavil ve společnosti hnědovlasé dívky. 

Zrovna ležel na zádech a smál se jako blázen, což se mu za tu dobu stalo už podruhé. Dalo by se polemizovat o tom, jestli to bylo tím, že se smějeme nejvíce vtipům osoby, která se nám líbí, a nebo tím, že byla brunetka vážně vtipná. Tak jako tak se ale zasmál, jako už dlouho ne a tak to vlastně bylo jedno. 

"Stačí..." vydechl, když konečně popadl dech a zvedl se zpátky do sedu. "Teď zas trochu vážně" 

"Dobře" usmála se Michelle a sedla si tak, jak seděla původně, jelikož si až teď uvědomila, že taky už skoro leží a dost ji z toho bolí záda.

"Říkala si, že děláš balet..." nakousl Tom další z témat. 

"No... spíš dělala" podotkla Michelle. 

"Jak to myslíš?"

"Pochybuju, že budu moct chodit na tréninky, když jsem odtamtud víc jak dvě hodiny letadlem" pousmála se smutně a při uvědomění toho, co právě řekla, ji zabolelo u srdce. Nad těmito věcmi ještě neměla čas přemýšlet a jelikož byl srpen a tím pádem měla volno, ani ji to nenapadlo. Co ale bude se školou? S tréninky? Nechtěla se toho vzdát, i když právě zde platilo pravidlo, že se musíš něčeho vzdát, když chceš něco získat. No... dnes už to stejně nevyřeší, čas na problémy přijde zítra. 

"Ou..." hlesl Tom, protože ani on si tenhle problém neuvědomil. "Víš... určitě to půjde nějak udělat, jen tomu dej pár týdnů. Tohle všechno bylo tak rychlý, že bude chvíli trvat, než se vyřeší všechny problémy, ale určitě to půjde" usmál se povzbudivě a Michelle mu úsměv oplatila. Měl pravdu. Všechno postupně, však je tu teprve pár hodin. 

"To ale není to, k čemu jsem se chtěl dostat" ušklíbl se Tom a převedl téma zas k něčemu veselejšímu. 

"Dobře, tak povídej" pobídla ho. 

"Víš... je tu tělocvična, kde se normálně posiluje a nacvičují se tam takové ty superhrdinské a dramatické skoky, které teďka nevím jak popsat, ale ty mě určitě chápeš... no každopádně jsem si tam nechal dát... umm... baletní tyč" řekl trochu zahanbeně, protože se bál, jak na to bude Michelle reagovat. Přeci jen to spoustě lidem přijde divné a i když ona už v letadle naznačila, že ho za to obdivuje, pořád si tím nebyl tak jistý.

"A tak mě napadlo" začal znovu mluvit, než se Michelle vůbec dostala ke slovu. "Jestli by sis třeba někdy se mnou nechtěla zacvičit. Pokud ti to nepřijde divný..." 

"Divný? Proč by mi to mělo připadat divný?" 

"No... možná proto, že jsem kluk, že to není tak obvyklý a... že to možná je trochu divný" zamumlal nervózně Tom. 

"Cože? Vůbec to není divný!" vyhrkla Michelle. "Náhodou... tě za to dost obdivuju" 

"Vážně?" vykulil oči.  

"No jasně! Přeci jen, zůstat u něčeho, co je podle ostatních divný a kvůli čemu tě šikanovali jen proto, že tě to baví je... úžasný" 

Tom zůstal na dívku překvapeně koukat. "Tak... děkuju" usmál se. "Takže moji nabídku přijímáš?" 

"Moc ráda" zasmála se a oči se jí zastavily na krabicích za Tomovou hlavou. "Vlastně... tu možná mám i špičky" zamyslela se, vstala a přešla ke stolu. 

Tom ji celou dobu, co kolem něj procházela, skenoval pohledem a poté se zvedl a stoupl si vedle ní, zatímco se přehrabovala v krabicích. 

"Vlastně ani nevím, proč jsem si je brala..." mumlala Michelle spíš pro sebe a Tom se jí trochu neslušně díval přes rameno.