efekt motýlích křídel |Tom Holland FF|

22

Tom zaparkoval na příjezdové cestě u domu na jihozápadě Londýna a s úsměvem na tváři a vánoční náladou vystoupil, načež se vydal ke dveřím, které pokaždé tak rád viděl. Ještě než zaklepal, upravil vánoční věnec na dveřích a pak už jen čekal, až mu někdo otevře, protože si idiot zapomněl klíče kdesi v Kalifornii. Ráno prostě spěchal, protože už chtěl být co nejdříve v Anglii a tak na něco tak nepodstatného, jako jsou klíče, prostě zapomněl. Měl tedy pocit, že toho zapomněl víc, ale asi ho to úplně netrápilo. Hlavní bylo, že byl doma. 

Po chvíli se ozvaly kroky, které se zastavily u dveří a dotyčný se podíval přes malé okénko ven. Hned na to se dveře prudce rozletěly, až se věnec rozhoupal a znovu zůstal nakřivo, to dotyčného ale nerozhodilo. 

"No ahoj!" vykřikl nadšeně Harry a než mu Tom stihl pozdrav opětovat, vysloužil si od něj objetí, které mu skoro polámalo všechny kosti v těle. 

"Co tak vyvádíš?" ozvalo se za Harryho zády. "Kdo to - Tome!" rozzářil se Sam, který přišel zkontrolovat, proč jeho dvojče tak vyvádí a jelikož příjezd svého staršího bratra nečekal tak brzo, opravdu ho to překvapilo. A tak, než Tom stihl reagovat, objímaly ho další dvě silné ruce, čímž mu Sam trochu zabránil v příjmu kyslíku a narušil jeho balanc. Pořád to ale ustál. 

Hned na to se ale ozvaly další hlasy, na jejichž původce sice přes své bratry neviděl, ale samozřejmě je poznal, a než se nadál přiřítil se k nim i Paddy, což Tom už neustál, klopýtl a všichni bratři se svalili do sněhu. Tři z nich pouze v tričku a bez bot. Tom cítil, jak mu za krk zapadal sníh a tak se rychle posadil, hned na to ho ale zpátky ke studené zemi přišpendlily čtyři tlapky a jeho obličej se stal terčem pro psí jazyk. Tom se rozesmál. Byl doma. Byl někde, kde měl pod jednou střechou ty nejdůležitější lidi ve svém životě, a kde se vždycky cítil chtěný a milovaný. A odkud také vždy tak nerad odjížděl. 

"Jako malí kluci" ozvalo se ode dveří a když se Tomovi podařilo Tessu na chvíli zklidnit a sundat ji ze sebe, posadil se a věnoval svému tátovi úsměv. 

Dominic, který se do teď opíral o rám dveří a sledoval své syny, mu vyšel vstříc a podal mu ruku, aby mu pomohl vstát, načež ho také objal. 

Když se všechny Hollandovic děti vyhrabali ze sněhu, zmrzlí zaběhli zpátky do domu a Tom, který si v předsíni sundával kabát a zouval boty, jen z kuchyně zaslechl posledního člena rodiny, se kterým se ještě nepřivítal. 

"Co zase blbnete? Však tu bude mokro! Vy jste fakt jak malí" rozčilovala se Nikki, ale na konci jí to nedalo a zasmála se. Byla ráda, že má všechny svoje děti zas pod jednou střechou, což se ostatně už moc nestávalo. 

Tom pohladil Tessu, která se mu motala pod nohama, po hlavě a pak ji překročil, aby se mohl vydat do kuchyně. 

"Ahoj zlato" usmála se Nikki, položila plech s cukrovím na kamna a sundala si chňapky, aby mohla svému nejstaršímu synovi věnovat dlouhé objetí. "Bože to jsem tomu dala" zamračila se, když se odtáhla a všimla si, že ho svojí zástěrou ušpinila od mouky. 

"Myslím, že po tom, co se vyválel ve sněhu, je to už jedno" podotkl Dominic, který se ochomýtal okolo čerstvě napečeného cukroví. 

Nikki semkla rty, věnovala Tomovi káravý pohled, jako by mu bylo pět, ale dál už to nekomentovala. 

"A co že si tu takhle brzo? A proč sis neodemkl?" vyptávala se, když přešla zpátky k plechu, kde svého manžela pleskla přes ruku, aby jí cukroví neujídal. 

Tom se pobaveně pousmál a jal se jí odpovědět. "Už mě to v Kalifornii nebavilo, protože jsem tam zůstal sám, a tak jsem se rozhodl odletět dřív. A klíče jsem si tam zapomněl" řekl, když přešel ke kuchyňské lince a z velké mísy si prstem nabral jakýsi čokoládový krém.