efekt motýlích křídel |Tom Holland FF|

13

Michelle seděla v ateliéru, ve kterém teď kromě jídla a spánku trávila všechen svůj čas, a před sebou měla otevřený skicák. Protože neměla co dělat, pustila se do kostýmu Varienne, aby měla zítra pro Sylvii pořádný kus práce. Bylo jí úzko z toho, že měla Sylvia zítra odjíždět, ale snažila se na to nemyslet. 

Už měla naskicovanou dívčinu postavu, společně s dlouhými, bílými vlasy, které jí sahaly do půli zad. Jelikož byl její kostým z velké části stejný, jako ten Oganessonův, nebylo to až tak těžké. Základ měla a stačilo udělat jen pár menších změn. 

Kabátu přikreslila pravý rukáv a dodala mu více dámský vzhled, stejně jako kalhotám a tričku, ze kterého udělala rolák. Na levou ruku jí přidala stejné zařízení, jako měl Oganesson na obou rukách a kolem pasu také ten stejný opasek, který jen trochu uvolnila, takže padal na stranu. Nakonec přemýšlela nad botami, jelikož se jí k dívce nehodily ty těžké, černo stříbrné. Po krátkém uvažování jí nakreslila vysoké kozačky na celkem vysokém podpatku, které sahaly až do půli stehen. Možná se to zdálo divné, ale Michelle usoudila, že nic nepřidá na eleganci a sebejistotě víc, než boj v podpatcích. A přesně taková Varienne byla, no ne? 

U kreslení ji samozřejmě doprovázely písničky a jak její playlist běžel dokola a dokola, minuty ubíhaly a ona si toho vůbec nevšimla. 

Z ničeho nic ji vyrušilo zaklepání na dveře a jakmile zvedla oči, potkala se s těmi tmavými, které se na ni smály. 

"Zase pracuješ?" ušklíbl se příchozí místo pozdravu. 

"A co mám asi jiného dělat?" oplatila mu úšklebek Michelle a on se naoko zamyslel. 

"Třeba jít se mnou na oběd a pak na ten golf?" 

"To už je tolik hodin?" položila spíše řečnickou otázku a podívala se na mobil, jehož hodiny ji ujistily. "Bože. Strávila jsem nad tím pomalu čtyři hodiny" podivila se a ukázala na skicák. 

"Můžu se podívat?" zareagoval pohotově Tom, protože ho ty skicy opravdu zajímaly. 

"Jasně, že ne" 

"Cože? Proč ne?" protestoval. 

Dívka jen pokrčila rameny. "Nevím. Mám pocit, že by Sylvia měla něco proti"

Tom se zašklebil. "Stejně se k tomu nějak dostanu" 

"Opovaž se sem vejít bez mýho povolení" 

Tom si ji podezřívavě prohlédl. "Nedivím se, že tě má Sylvia tak ráda. Jste úplně stejný" 

Michelle se jen zasmála a zakroutila hlavou. 

"Takže... jdeme na ten oběd?" řekl po chvíli, když ucítil, jak se jeho žaludek dožaduje pozornosti. 

"Jo, jasně" přikývla, zaklapla skicák, hodila ho do šuplíku a vydala se ke dveřím z ateliéru, které jí Tom gentlemansky podržel, načež se oba vydali do jídelny. 

Aniž by to Michelle tušila, její mobil, který si nechala v ateliéru, se za jejími zády rozezvonil s velkým písmenem D na obrazovce a fotkou, která se už nyní nejevila tak šťastně a zamilovaně, jako kdysi. 

Jakmile vešli do skoro prázdné jídelny, protože kromě jistého blonďáka a rudovlásky tu nikdo jiný nebyl, jelikož byla neděle, hned se vydali k pultu, za kterým postávala Helga. 

"Krásný den" pozdravila je, jakmile si je oba přeměřila zvídavým pohledem, protože se nestávalo, že by přišli takhle spolu. U Andrewa a Carol na to byla zvyklá, ale oni dva vždy chodili zvlášť. "Tak co si dáte?"