efekt motýlích křídel |Tom Holland FF|

17

"Dobré dopoledne" usmála se rudovláska, jakmile vešla do ateliéru v prvním patře. Dívka sedící za stolem jen zvedla oči od grafického tabletu a pozdrav jí opětovala. 

"Tak co? Jak se cítíš?" zeptala se Carol a přitáhla si židli, aby si mohla sednout naproti Michelle. 

"Proč se ptáš?" zeptala se brunetka trochu mimo, protože se pořád soustředila na kreslení. 

Carol se zamračila a tablet jí sebrala, čímž si vysloužila vražedný pohled, ale také dožadovanou pozornost. 

"Fajn... chtěla jsem to zamluvit. Asi o tom nechci mluvit" povzdechla si poraženě Michelle. 

"To teda chceš" oznámila jí Carol, protože věděla, že o tom Michelle prostě potřebuje mluvit a i kdyby ne, tak ona to potřebuje slyšet. Očividně na ni působila Andrewova aura staré drbny. "Takže?" 

"Takže co?" zavrčela a položila grafické pero, které pořád držela v ruce, i když jí byl odebrán tablet. Neměla náladu se o svých pocitech bavit a pitvat se v nich, protože byla nervózní ze schůzky se scénáristy a vážně teď potřebovala pracovat. Nikdo ji sem nenajal, aby vysedávala a nimrala se ve svých myšlenkách. Věděla ale, že dokud Carol nedostane alespoň nějakou odpověď, nedá jí pokoj. 

"Mluvila si s Tomem od té doby?" zeptala se trpělivě ale dychtivě rudovláska. 

Michelle se opřela do své židle a neochotně přikývla. "Včera odpoledne jsem za ním byla" 

"A?" pobídla ji znovu, ale trpělivost jí začínala docházet. Ještě chvíli a připoutá tu holku k židli a bude jí do očí svítit malou lampičkou. A možná jí taky připomene, že je pod přísahou a všechno co řekne může být použito proti ní, nebo tak. 

Michelle jen rozhodila rukama. "Bavili jsme se, docela jsme se i nasmáli, bylo to fajn, ale... bylo to divný. Možná to bylo tím, že byl unavenej, což na něm ostatně bylo vidět, ale byl prostě divnej" 

"Třeba není tak v pohodě, jak si myslíš" ušklíbla se Carol, která věděla víc, než Michelle tušila. Ta ale jen zakroutila hlavou. 

"To je blbost" zamračila se a snažila se ignorovat ty myšlenky, které jí předhazovaly, že by to třeba blbost být nemusela. Jelikož o tom prostě nechtěla mluvit, zůstala zírat do prázdna a doufala, že Carol tohle její vyzpovídávání už přešlo. 

"Hele... mám otázku" řekla neodbytná rudovláska a ignorovala nesouhlasné zamručení své kamarádky. "Uvědomuješ si, že tě víc trápí to, jak to je mezi tebou a Tomem, než jak to je mezi tebou a Davidem?" 

"Děláš, jako kdyby to zrovna tobě vadilo" odsekla Michelle, ale samotnou ji toto zjištění zarazilo. 

"Mě to nevadí" usmála se Carol. "Jen chci, aby ses nad tím zamyslela" zazubila se. 

"Nemám teď čas se nad něčím zamýšlet, mám..." 

"Já vím" přerušila ji. "Ale taky vím, že to stejně uděláš" mrkla na ni a uvědomila si, že právě dosáhla svého. 

Michelle po ní hodila další vražedný pohled a měla v tu chvíli chuť jí něco omlátit o tu červenou hlavu. Bohužel jedinou pořádnou věcí, co měla po ruce, byl grafický tablet, a to jí přišlo trochu škoda. Navíc ho dnes bude ještě potřebovat, což bylo pro Carol jedině dobře. Michelle věděla, že na svou kamarádku není dnes úplně příjemná, ale kdo by se jí divil. Byla nervózní ze schůzky a vystresovaná z toho všeho, co se kolem ní dělo a Carol sem prakticky přišla jen píchat do vosího hnízda. A jak každé malé dítě ví, to je fakt dost nebezpečné.