Taemanta - původní verze

24 - Halippin plán na vyjednání nevyjednatelného - část 2

Zatímco ti dva byli pryč, Ramore stačila z Ardina sundat jeho očarovaný cejch, který se mu za tu dobu, co jej měl na sobě, rozplazil po víc jak polovině horní části těla. Piscer seděl a zemi v Ifhiho kamenné komnatě se zkříženýma nohama a odhaleným trupem přinejmenším půlhodinu.

Hariimovo znamení se nedrželo jen na kůži, ale vpíjelo se i hluboko do masa. Ramore k jeho odstranění nepotřebovala jen vlastní buben, kterým všechny své čáry činila, ale také několik dřevěných, kostěných či pírky ověšených amuletů, sušených bylin na vykuřování a zaříkáními okouzlených bylinných vod, jež si vypůjčila od šamanek.

Jednu bylinnou vodu nalitou do hliněného džbánečku, označkovanou tenkým, nažluto nabarveným provázkem, přinesla i jemu. Vysvětlila, že jde o výluh, který mu pomůže utišit se a zároveň mu z těla vypudí všechny zbytky harpuničího jedu. Ifhi, zhroucený stále na tom samém místě, na které se posadil při příchodu, si od ní nádobku vzal, její obsah s určitou dávkou nedůvěřivosti vypil. Nechutnalo to špatně. Voda v džbánku byla horká, co znamenalo, že ji předtím někdo převařil. V každém loku chutnal dosud neznámou, téměř oříškovou, natrpklou sladkost bylinek.

Nápoj účinkoval rychle. Ramore se sotva podařilo vyčistit zažraný cejch z Ardinovi postižené dlaně a on už přestával cítit takovou úzkost. Než se piscera propracovala k jeho lokti, už se mu hlavě nevybavovaly žádné hrůzné výjevy o umrlcích hnijících a tlejících v jakési díře v zemi. Všiml si ale, že se na jeho čele objevují krůpěje potu. Ze začátku po připisoval tomu, že v horku kvapně vypil spoustu teplé vody. Jenže v momentě, kdy Ramore čistila Ardinovu oploutvenou paži, byl potem zalitý docela. Tuniku měl provlhlou tak, že se k němu lepila. Po uvolněných pramíncích vlasů kapala jedna kapička potu za druhou.

Ten pot byl cítit... divně. Trochu nasládle, trochu jako mech nebo hlína. A zvláštně lepkal. Ifhi v tu chvíli pochopil, co bubenice myslela tím, že mu nápoj pomůže zbavit se jedu. A vážně by v tu chvíli ocenil, kdyby mu Ramore spolu s tím džbánkem přinesla i nějakou žínku, do které by se mohl otírat. Ardin mu pomoct nemohl. Bubenice jej varovala, že kdyby nyní probudil pouto mezi jím a Shareh k životu, Hariim by na ně přes cejch mohl zaútočit a zničit je.

A tak následující desítky minut strávil pozorováním její práce, bez jakékoli hlubší emoce pozoruje, jak Hariimova čerň postupně mizí z Ardinových překrásně stříbrných šupin, dokud nebylo vše hotovo a dokud se neprobudil z oné chvilkové, avšak naprosté apatie natolik, aby mohl vstát a najít ve své brašně náhradní, čisté oblečení téměř totožné tomu, které právě oblékal.

Umýt se nikde nemohl. Jak zjistil, vodou tu na takové nepotřebnosti jako koupele neplýtvali. Zalepkanou kůži si alespoň osušil o suknici, která jediná nebyla prosáklá natolik, aby se dala ždímat. Pískově červenou vestu si oblékl bez potíží, stačilo ji jen přehodit přes záda a zapnout vepředu – zdálo se mu, že mu je lem zejména kolem břicha o něco volnější, než když si vestu zkoušel naposledy, den před odplutím z ostrova. Stejně tak šňůrku u kalhot a opasek u svrchní suknice si musel utahovat víc, než byl zvyklý. Za těch pár dní, se pohyboval kdesi mezi bděním, spánkem a bezvědomím téměř stejně hlubokým jako smrt, se jeho tělesná schránka úplně vyčerpala.

Když si na sobě čistý oděv doupravil a stále ještě zvlhlé vlasy si zapletl do krátkého, rozčepýřeného copu, Ramore již notnou chvíli netrpělivě přecházela po přetvářečově malém, kamenném pokoji. Nahlas přemýšlejíc se rozhodovala, zda mají ještě čekat či se je vydat hledat na vlastní pěst. Nakonec ji čekání přestalo bavit a slepé bloudění po Síni za účelem najít dvě osoby, které beztak nebyly ztraceny, se jí začalo zdát jako velmi stupidní a přílišně namáhavý úkon. Otočila se na patě čelem od stěny. Zády se opřela o kámen a zakládajíc si paže na prsou sjela do sedu dolů.