Taemanta - původní verze

15 - Ušáček a pouštní kráska - část 1

Naethen za víc než týden probdělých, hrůznými sny prosycených nocí dočista zapomněl, jak dlouhý, nerušený, hluboký a bezesný spánek dokáže být sladký. Jak krásné je to pomaloučké, vábivé probuzení jasnými paprsky ranního slunce, jež spícího tak něžně, hřejivě líbá po kůži. Jak kouzelné je vnímat zostřující se smysly, počínat slyšet tu bezpečně známou kakofonii zvuků a hluků z tržnice, křiků po obloze poletujících ptáků a šustění zchumlaných peřin, cítit vůně bylin a koření, pečících se chlebů, zvířecí srsti a mořské soli, zatímco zrak stále zůstává pod přikrývkou ztěžklých víček a rozčepýřené ofiny. Jak úžasné je vzbudit se, aniž by nebyl provázen roztroušenými, hrůzostrašnými vzpomínkami na vyděšené tváře umírajících lidí, které nikdy dřív neviděl, na nemocně bledé kůže Taekanů trpících chorobami ještě horšími než netopýří mor a bažinná horečka, na proudy žhavé lávy valící se z Kheevatu na jeho rodnou vesnici, na Ardninovo mrtvé, tlející tělo zevnitř požírané člověku podobnému, po čtyřech nohách se plazícímu stvoření s obrovskou tlamou a zlatě žhnoucíma, šílenýma očima, na Ifhiho propadajícího se do jeskyně plné umrlců ovládaných jako loutky Ramořiným bubnem.

Ne.

Kdepak.

Noční můry po požití Tiliina uspávadla zmizely hned a zcela tak, jak mizí rány pod dotykem křísičovy Světlem nabité dlaně.

Vprostřed hnízda z polštářů a prostěradel, do nichž se během noci bezděčně zamotal, jako když se housenka balí do své kukly, se s hlubokým nádechem překulil na záda. Bylinnými šťávami poskvrněnými prsty si promnul tvář, na níž se mu již rozplýval spokojený, poněkud žabí úculek, shrábnul si jimi zcuchané vlasy dozadu na temeno.

Těsně před dalším nádechem, při němž se užuž chystal tmavé oči otevřít a zadívat se jimi na proužky slunečních paprsků tančících po stropě podloženém tenkými laťkami a papyrovými stébly, cosi měkkého, cosi hladkého a příjemně teplého jej pohladilo přes čelo k levé líci. Elf, ještě značně oblouzněný z nedávného návratu z Thefeiovy říše dřímot, zpod sklopených řas zamžoural nad sebe, přimhuřuje víčka před jasným bílým světlem.

Vlahé paprsky ani pavučinami opředený, svazky bylin ověšený strop nespatřil, zato se mu naskytl pohled na něco mnohem hezčího, mnohem líbeznějšího. Iumonin snědší, nespočtem drobných dolin pokrytý obličej se nad ním skláněl, obklopený krátkými, volnými kudrnami v barvě akátového dřeva, jež přes něj spadaly. Dívčin laskavý úsměv svítil na jejích tenkých rtech ještě jasněji než rozpálený gigant zářící na denní obloze.

Naethen sevřel Iumoninu dlaň, proplétaje své prsty s jejími, aby se přesvědčil, že dívka před ním je skutečná, že není jen smyšleným přízrakem z živoucího sna. Namísto ‚Ketheriva kheshanari', k jehož vyřčení by musel nutit své ještě spící hlasivky ke spolupráci, Iumone přivítal hubičkou na hřbet ruky.

„Vyspalý do růžova?" přisedla si Iumone na kraj matrace ze splétaného rákosí, pokládajíc si do klína nízký košík s několika dózami s bylinami. Již se stačila převléct do kanárkově žluté haleny a sytě modré sukně, jež si nechávala v bylinkářství jako pracovní oděv, aby její všední šaty při krájení a odsypávání bylin nenačichly.

Elf přikývl, lenošivě střihnul ušima, obraceje se zpět na bok začal zkoumat obsah nádobek v Iumonině nůšce. Vesměs šlo o obyčejné ingredience přidávané do květinových a čajovníkových čajů či do léčivých výluhů, po kterých vždy byla největší sháňka. Zběžně prohrábl misky a amfory, pátraje po něčem zajímavějším, možná po něčem, co by mu dodalo ještě o trochu víc čilosti na to, aby se odhodlal vstát z postele.