Taemanta - původní verze

18 - Přístav na druhém břehu moře - část 2

„Ifhi? Ramore? Ardine?!" volal elf do davu, doufaje, že se jeho hlas donese až k uším těch, po nichž už pěknou chvíli neúspěšně pátral.

Poté co se vylodili, jim Ramore ponechala nějaký čas na to, aby si po přístavních prodejcích posháněli všechno, co jim scházelo, zatímco ona bude ve městě stopovat toho, komu říkala Praul. Udržet se pohromadě ve zmatku, který v přístavu panoval, se pro ně ukázalo být nesplnitelným úkolem. Ardin zmizel z dohledu, sotva opustili kotviště Báby. Možná jim říkal, kam měl namířeno a oni jej přes hluk neslyšeli, možná zabloudil mezi zbožovými vozy a už si nenašel cestu zpátky k nim. Ifhi se mu pořád držel u boku, rukou mu svíral loket, jako když pařát dravce svírá ulovenou myš, právem se obávaje, že když jej pustí, ztratí se mu – což se o pár minut později skutečně stalo.

Natahoval se na špičky a ostřil zrak do dálky v naději, že snad někde poblíž sebe zahlédne záblesk stříbřitých šupin, rudozlaté dredy trčící zpod rudého šátku či alespoň hlavu bílého ještěra nesoucího se na kučeravé hlavě.

Vzhlédnu k Narivi, jejíž tyrkysový plamen se krčil za okrajem hlavice Seariho vycházkové hole, pohledem se jí tázaje, zda se při hledání nepoštěstilo aspoň jí, ta na něj ale jenom zavrtěla hlavičkou: „Nikde je nevidím," konstatovala, „možná, kdybychom se vrátili tam, kde jsme vytrousili Ifhiho, tak bychom ho tam našli?"

„To by šlo, kdybychom hledali ztracené dítě," sklopil elf špice uší, „bojím se, že Ifhi v sobě až tolik rozumu nemá!"

„Když už jsme u těch rozumových záležitostí, ani od tebe nebylo nějak zvlášť moudré začít bezhlavě pobíhat po molu jako potrefená husa!"

„Myslel jsem, že se vydal doprava, tak jsem šel za ním!" bránil se Naethen, rozhazuje volnou dlaní.

„A Ifhi s Ardinem uvažovali úplně stejně a tudíž šli zase nalevo a přímo rovně!" odtušila Narivi, „Drahouškové moji, kdybych byla smrtelná, už by mě z vás dávno ranila záhať! Koukejte se zase najít dřív, než si vás po jednom najde čarodějnice a řekne Hariimovi, ať vám dá jednu výchovnou!" zabědovala, protáčejíc bíle žhnoucí očka.

„Dělám, co můžu, maličká!" odvětil jí křísič, neklidně si oždibuje ze spodního rtu suchou kůži, přejížděje očima po okolí.

„Támhle! To musí být Kheevea!" zvolal najednou, jeho ukazovák bezmyšlenkovitě vystřelil ke hloučku lidí, za nímž uviděl dlouhý, zvídavě se natahující krk čedičově šedého opeřence s jasně zlatým chocholem, který se drápky držel látky pomerančového, tenkého ponča. Bezmyšlenkovitě se za ním rozběhl.

„Ifhi? Kheshanari, konečně jsem tě našel!" hlesnul s úlevou v hlase, pokládaje ruku na rameno, které však pod oranžovým pláštíkem bylo o poznání drobnější, než mělo být. Tmavé vlasy pod kápí se nestáčely do kudrn a kučer, nýbrž rovně splývaly dolů. Až teď zblízka si Naethen uvědomil, že plášť, který nosila na sobě, nebyl ozdobený žádnými výšivkami. Že na sobě má červenou sukni a žluté nohavice namísto pískově oranžových kalhot.

„Já tebe znát?" otočila se k němu osoba, jíž si s Ifhim zaměnil. Nadzvedla lehkou kápi, zpod níž na elfa překvapeně zamrkal bledý, ženský obličej, tvářící se podobně zoufale a ztraceně jako se musel tvářit ten jeho. Papoušek na rameni se výhružně nakrčil a zasyčel, odhodlaný bránit svoji majitelku. „Co ty chtít? Já žádný peníze nemít!" promluvila na něj lámanou saabštinou, ochranářsky si k sobě přitiskla malou brašnu, z níž vykukovalo několik svitků, a velkou, v dřevěných deskách vázanou knihu, v níž měla založený zvláštní, dlouhý brk.