Měla jsem smíšené pocity. Chtělo se mi brečet, křičet a smát se zároveň. Přežila jsem noc v domě a teď umřu v kůlně kvůli lahvi chlastatu. Alespoň umřu s někým, kdo je sexy a možná mě bude i chvíli postrádat. Najednou se kolem kůlnu ozvaly hlasy. Několik mužský a jeden ženský. Pomalu utichaly hlasy chodců. Najednou se dveře kůlny rozletěly a venku stáli tři muži a žena.
"Vylezte ven." řekla rázně žena. Měla dlouhé černé vlasy stažené do copku. Ne sobě měla otrhané volné tričko, tmavé ryfle a kecky. Byla malá a štíhlá. Muži na nás mířili malými zbraněmi. Vypadalo to, že ona je tam vůdce. Norman, který držel v ruce nůž pomalu a nejistě vycházel ven a pokynul hlavou, abych ho následovala. Když už jsme oba stáli před kůlnu, vypadalo to, že jsou šťastní. Všude po 'zahradě' byly těla chodců.
"Odhoďte ty nože." řekla žena. Norman ji ihned uposlechl a já opakovala to, co udělal. Dva muži držící zbraně se na sebe podívali a ušklíbli se.
"Jak se jmenujete?" zeptala se.
Norman stál a s kamennou tváři se ji upřeně koukal do očí.
"Dáma, se na něco ptala a je slušnost odpovědět." řekl vysoký a zarostlý muž. Jedním pohybem srazil Normana na kolena a hlaveň mu přiložil k hlavě. Norman, se ale nehodlal vzdát. Stále mlčel. Žena se s pobaveným výrazem obrátila na mě. Já jsem stála a i když jsme chtěla říct své jméno, me rty se strachem ani nepohly. Klepala jsem se jako krátkosrstá čivava v zimě. Jeden z mužů, vyšší než já, přišel ke mně. Byl opálený a holohlavý. Měl kolem třiceti. Postavil se ke mně zezadu a chytil mě za krátké vlasy. Škubnul jimi a zároveň se na me zezadu přitisknul. Byl tak odporný. Norma se na něj s kameným výrazem díval. Měla jsem strach, tep se mi každým jeho pohybem zvyšovál. Chtělo se mi zvracet. Žena kývla na muže, který starý stál u Normana. Muž odstoupil. Žena přistoupila k Normanovi, pohladila ho po tváři a zvedla jeho pohled k jejímu obličeji.
"Tak pěknej. Líbíš se mi. Jestli chceš, můžeš se k nám přidat." řekla mu žena a usmála se ba něj. Chtěla jsem ji zabít. Vždyť on je můj, chtěla jsem zařvat. Ale nemohla jsem pohnout rty natož ji zabít.
"Hej Anno! Vezmu jí nachvíli do kůlny." řekl ten oplzlej hajzl, co se na mě tisknul. Muži stojící za tou ženou, Annou, se začali nahlas smát.
"Ale rychle, musíme jít. A Danny, nedělej moc houku." řekla Anna.
Danny mě za vlsy začal tahat do kůlny. Začala jsem se bránit. No spíše jsem se snažila se mu vytrhnout, ale když jsem se o to pokoušela dostala jsem silnou ránu do břicha. Křikla jsem bolestí. I když jsem byla vyděšená k smrti, přece nejsem nějaká děvka, se kterou si jen tak každý užije. Vší silou, kterou jsem ještě měla jsem ho kopla do rozkroku. Zakřičel, ale nepustil moje vlasy. Když ho bolest trochu přešla, přitáhnul mě k němu blíž a obrovskou silou mě pěstí udeřil do obličeje. Před očima se mi udělalo černo, asi jsem na chvíli omdlela. Ovšem když jsem se probudila, Danny už mě táhnul ke kůlně. Přestala jsem se bránit. Nemělo to cenu. Když jsme byli asi metr od dveří kůlny, pohled jsem obrátila na Normana. Mé oči ho žadonily o pomoc. Nejednou Norman rychlým pohybem vstal, vzal Anně z opasku zbraň, Annu otočil zády k sobě a držel ji pod krkem a mířil jí do spánku hlavní. Dva muži okamžitě mířili na Normana. Danny mě pustil omámenou na zem a z opasku vytasil zbraň, kterou následně zamířil na Normana.
"Okamžitě odhoďte zbraně nebo ji zabiju!" zakřičel Norman. Když jsem si uvědomila, co se děje, rychle jsem se začala plazit k Normanovi.
"Udělejte, co říká." řekla Anna s klidem. Všichni muži pomalu a nejistě odhodili zbraně k nohám Normana. Norman na mě kývnul abych vzala zbraň. Těžce jsem se zvedla ze země. Popadla jsem zbraň Dannyho.
"Ty malá mrcho!" řekl Danny. Nejednou se ozval výstřel. Stála jsem jako přikovaná. Kulka mi prolétla kolem hlavy a trefila Dannyho do čela. Jeho tělo se bezmocně skácelo k zemi. Muži chtěli vzít zbraně ze země.
"Stát! Ani se nepohnete. Ještě jednou jí někdo něco řekne nebo bude chtít udělat, tak chcípne mojí rukou." řekl rázně Norman. Podlomily se mi kolena. Klekla jsem si. Říkala jsem si, že se musím vzchopit. Pomalu a nejistě jsem vstala. Najednou jedem z mužů skočil dopředu popadl zbraň. Vystřelil po Normanovi. Norman ho hned na to střelil do srdce. Potom to samé udělal druhý muž. Norman odhodil na mou stranu Annu. Narazila do mě a já zakolísala a udělala pár kroků vzad. Norman zastřelil posledního muže. Oddechla jsem a usmála se, jenže jsme si neuvědomila, že Anna stále žije. Najednou se ozvam výstřel a hned nato další. Norman ke mně přibehnul ve chvíli, kdy jsme se kácela k zemi. Najednou jsem ležela na Normanovi a Norman na zemi. Anna mě střelila do nohy. Přesněji do levého stehna.
"Musíme se dostat do auta." řekl potichu Norman.
"Ty jsi tu autem?" řekla jsem bez přemýšlení nad tím jaká blbost to je.
Norman se nad tím jen pousmál. Navzdory mé váze se zvedl ze země a pomohl mi taky vstát. Podepřel mě a pomáhal v chůzi. Směřovali jsme před dům. Najednou jsme za zády uslyšeli chrčení. Když jsme pootočili hlavy, uviděli jsme jednoho muže a Annu přeměněné na chdce. Šli po nás. Norman vytáhl zbraň a Annu i muže střelil do hlavy. Pomalu jsme se dobelhali k autu. Pomohl mi nasednout do auta na místo spolujezdce. Když nasednul a nastartoval, všimla jsem si, že je postřelen do pravého ramene. Krev mu stékala po jeho vypracované paži.
"Jsi postřelený." řekla jsem mdle. Bylo mi špatně a bolela mě noha. Nesnesitelně.
"Jo, ale ta tvá noha je horší. Dej si na to kus nějaké látky." řekl a podal mi ruku, na které měl kolem zápěstí obvázaný šátek. Tmavý s vzorem lebky. Vzala jsem ho a otřela jsem krev ze své nohy. Ryfle kolem rány byly zakrvácené. Vzala jsem druhou stranu toho šátku a otřela jsem mu jeho ránu. On prudce zabrzdil někde mezi poli. Stále se díval před sebe. Otřela jsem mu i krev stékající po jeho paži. Bylo neuvěřitelně vzrušující. Naklonila jsem se jak jen to šlo přes bolest nohy. Najednou se Norman otočil ke mně a políbil mě. Bylo to krásné. Oba jsme se natahovali, jak jsme jen mohli abychom byli sobě blíž. On vzal jemně mou hlavu do jeho velkých dlaní a já mu rukou sahala na jeho hruď.
ČTEŠ
Hunt or be hunted
FanfictionMladá Andrea znala svět, jak ho známe my. Ale jednoho dne, se vše změnilo. Rozšířila se epidemie a mrtví lidé začali chodit po ulicích a pojídat ostatní. Andrea má teprve devatenáct let. Nemá žádnou rodinu, ale pár dobrých přátel. Když se sama zamkn...