Hunt or be hunted

Part 10 - Konečně doma!

Jeho doteky byly neuvěřitelné. Dokonce jsem i pozapoměla na bolest vycházející z nohy. Norman se najednou odtáhnul. Oba jsme se rychle nadechli, protože jsme k tomu neměli možnost při líbání. Ve chvíli, kdy se odtáhl, mě napadlo, proč to pokaždé pokazí. Ja ho chci a chci. Vím, že zním jako malé dítě, ale prostě to tak cítím.

"Musím tě odvést na farmu. Brad ti musí ošetřit nohu." řekl a dal mi malý polibek na rty. Nastartoval auto a zase se začal upřeně dívat na cestu. Noha mě bolela čím dál tím víc. Chvíli to trvalo, ale dojeli jsme na farmu. Bylo asi okolo druhé hodiny. Ten čas tak letí, pomyslela jsem si. Od domu najednou běžela Megie s Grace a něco křičely. Na tvářích se jim objevil nádherný úsměv. Usmívala jsem se jako tele a dívala se na běžící holky přes sklo. Ani jsem si nevšimla, že Norman už dávno z auta vystoupil. Postavil se před mé dveře od auta. Když k němu holky doběhly něco jim říkal a ukázal na dům. Grace kývala jako o život a úsměv se jí změnil na vážný výraz. Už nevypadala jako náctiletá holka na koncertě svého oblíbeného zpěváka, ale spíše jako rozumná dospělá žena. Mag stála u nich a střídavě se dívala na bratra a Grace. Jednou zajela pohledem i na mě. Ustaraně, až vyděšeně do mě zabořila pohled. Nejednou se obě dívky otočily a tryskem pádili k domu. Norman se otočil a otevřel mé dveře.

"Puberťačky." řekl a nuceně se pousmál. Pohnula jsem koutky svých rtů na náznak úsměvu. Najednou se mi začalo dělat špatně. Noha mě začala bolet víc a víc. Každým svým pohybem a nadechnutím, jsem trpěla.

"Andreo! Co se děje?" zeptal se Norman ustaraně a nahnul se ke mně. Já jen zakývala hlavou zleva do prava a pomalu mrkla očima. On jako by tyto příznaky znal. Okamžitě mě z auta vzal do náruče a rychlím krokem mě nesl k domu.

"Já to dojdu. Máš postřelenou ruku. Já to zvládnu." řekla jsme polohlasně a chraplavě.

Norman se jen pousmál na mou odvahou v tomhle stavu jít. Hlava mi spadla na bok směrem k domu. Než jsme zavřela oči viděla jsem jak z domu vybíhá Brad s holkama.

"Haló Andreo?" říkal milý hlas. Pomalu jsem otevírala oči. Moc se mi je rozlepovat nechtělo, ale asi jsem prostě musela. Když jsem je otevřela viděla jsem nad sebou stát Brada. Sklopila jsem oči. Seděla jsem na 'Normanově' gauči. V duchu jsem se pousmála. Norman seděl na židli v kuchyni a Grace s Magie mu ošetřvali ruku.

"Musím tě mít při vědomí." řekl Brad a usmál se. Já jsem na něj kývla. Podřepl ke mně a nůžkami mi obstřihl ryfle okolo rány. Kvíkla jsem a nehty jsem zarývala do gauče.

"Musím ti zvednout nohu a podívat se jestli to byl čistý průstřel nebo ne." řekl a pomalu mi zvedal nohu. "Je to čistý průstřel, což je dobré. Ale musíš si lehnout na břicho a já ti musím odstřihnout kousek z kalhot i na druhé straně." řekl. Pomalu jsem se otočila na přicho a zaryla se nehty do gauče ještě více než před tím. Cítila jsem, jak mi Brad odstraňuj ryflovinu okolo rány. Bolelo to méně než jsem čekala.

"Teď to štípne." řekl  a než jsem se stačila zeptat proč, přiložil mi na ránu nějakou látku, která bylo pravděpodobně napuštěná dezinfekcí. Slzy se mi hrnuly do očí. Bolelo to snad více než cokoli, co jsem zažila. Pevně jsem bolestí svírala oční výčka. Když to trochu přestalo štípat, Brad mi na to přiložil další látku, která už asi nebyla ničím napuštěná. Potom jsem cítila, jak mi ji tam přilepil nějakou páskou. Asi takou tou lékárnickou.

"Můžeš se otočit." řekl a potichu. Asi mu taky trochu vadilo, jakou bolest mi způsobil.

Pomalu jsem se otočila a dlaní si utřela dvě malé slzy, které se mi kutálely po tváři. Pomalu a nejistě jsem pokládala již ošetřenou ránu na gauč. Bolelo to, ale nic oproti dezinfekci té rány. Brad mi posunky naznačil, že mi musí vydezinfikovat i druhou ránu. Nahlas jsem vzdychla. Opřala jsem se zády o opěradlo gauče a v objetí svírala polštář, který jsem uviděla na konci gauče. Brad mi znovu začal definfikovat druhou ránu. Bolelo to tak, že se to nedá k ničemu přirovnat. Zase se mi do oči, i když jsem je měla zavřené nahrnuly slzy. Cítila jsem jak se mi dvě z nich kutálely znovu po tváři. Najednou ta bolest pomalu utichala a už mi Brad na ránu dával další čistý kousek obvazu, který přilepil lékařskou páskou.

"Asi si budeš muset sundat ty kalhoty. Musím ti to obvázat." řekl a pousmál se.

"Dobře." řekla jsem. Neměla jsem myšlěnky na to se smát. Na zdravé noze jsem nadzvedla svůj ctěný zadek a pomalu přetáhla ryfle až k ráně. Posadila jsem se a s velkou bolestí jsem začala přetahovat ryfle přes ránu. Když jsem měla hotovo, sundala jsem si ještě druhou nohavici. Brad mi začal motávat obvaz okolo nohy, aby mi provizorní 'náplasti' nespadly. Když bylo hotovo, přišla za námi Grace.

"Grace ti pomůže se obléct a sežene mě, kdyby se něco dělo." řekl mi Brad a pousmál se.

Grace zakývala. A usmála se na mně. Nadechla se a vypadla jako by něco chtěla říct, ale Brad ji přerušil.

"Krásná košile, mimochodem." řekl a škádlivě se pousmál. Pomalu se otočil a šel svou cestou. Já jsem přejela pohledem na Normana,který ještě stále seděl na kuchyňské židli, jestli postřehl tuto narážku nebo ne. Naštěstí ne. Podívala se na Grace. Ona na mě jen zamrkala. "Ani jsem si nevšimla, ty dračice." řekla a usmívala se jako pako. Pousmála jsem se a sklopila oči.

"Radši mi z tašky vytáhni tepláky." řekla jsem a jemně ji strčila do ramene.

"Jasně, ale pak mi všechno řekneš." šeptla potichu a nadšeně Grace.

Vyskočila z gauče a šla směrem ke křesílku, ve kterém jsem předtím spala. Vlezla do tašky, která byla vedle. Pořepla a přehrabovala se ve věcech. Najednou vytáhla černé volnější tepláky.

"Tyhle?" zeptala se.

"Jo může být." řekla jsem.

Grace přišla ke mně a podala mi tepláky. začala jsem je pomalu navlékat. Nejhorší to bylo v místě rány, ale jinak jsem to zvládla excelentně.

"Kde jsou všichni?" zeptala jsem se, když mi došlo, že nás tu je nějak málo.

"Tak různě. Karin, Roy, Clark a Mike jeli do nějaké velké stodoly, co našli za městěm. Prý by tam mohl být nějaký dobytek." dořekla a já jen přikývla.

Moooc děkuji všem čtenářům. Je to neuvěřitelné, ale překonali jste 1K, což je mega super. Snažím se pro vás psát co nejvíce. Doufám, že vás stále story baví a bude. Děkuji za komentíky, které mimochodem ohromě potěšily. A o Vote ani nemluvím. Takže prosím čtěte dál a prosíím koho napadne něco, co bych měla vylepšit např. nová postava, událost, smrt... Tak piště budu jen ráda.