Hunt or be hunted

Part 7 - Polibky k zbláznění

Seděla jsem pod oknem a naslouchala zvukům, přicházejícím z přízení domu. Pár chodců se snažilo dostat přes dveře. V tom tichu se to zdálo střašně nahlas. Zavřela jsem oči a zacpala si uči. Když jsem oči otevřela a spustila ruce zase na zem, poslouchala jsem a poslouchala. Nic jsem neslyšela. Opatrně jsem vykoukla z okna. Dva chodci odcházeli skzr trávník ke stádu. Sedla jsme si zpět pod ona a zhluboka se nadechla. Pod polštářem jsem viděla ležet nějakou knížku. Po čtyřech jsem přilezla k posteli a vzala ji. Nikdy jsem moc nečetla, takže nebylo divu, že jsem tuhle knížku neznala. Jmenovala se Temná chodba. Podle fotky na obalu to vypadala strašidelně. Otevřela jsem ji a hned na první straně jsem uviděla věnování

Pro mou nejmilejší holčičku. Nikdy nezapoměň, že rodina je tu od toho, aby ti pomohla. Tvá máma.

Lítostně jsem se nad tím pousmála. Kde asi teď jsou rodiče Normana a Magie. Seděla jsem opřená o postel a pomalu otočila stránku na prtní kapitolu. Nikdy bych nevěřila, že mě knížka začně bavit. Byla napínavá. Začetla jsem se tak moc, že jsem si ani nevšimla, že už je trochu šero. Seděla jsem u postele asi tři hodiny a četla si. Bolel mě zadek a záda. Sedla jsem si na postel. Byla hodně pohodlná, tak jsem si na ni i lehla. Přemohla mě únava s strach. Usnula jsem. Zdálo se mi, že jsem uprostřed ulice a nemůžu se hýbat. Najednou se zevšech stran začali slézat chodci a začali po mě sahat. Najednou jsem se probudila a prudce se posadila. Nademnou stál Norman. Asi semnou třásl a mě se zdálo, že po mě jdou chodci.

"Ahoj ospalče." řekl a překrásně se na mě usmál

"Ahoj. Kolik je hodin?" zeptala jsem se rozespale a podívala se do okna. Venku bylo světlo.

"Už bude asi osm." řekl a posadil se ke mně na postel.

"Ráno? To jsem spala tak dlouho?!" řekla jsem a promnula si oči.

"Ano." přitakal Norman.

"Vrátil si se pro mě." řekla jsem a usmála se na něj. On se okamžitě rozzářil.

"Ano. Musel jsem. To co jsi udělala pro mě a mou sestru, bylo... úžasné. Zachránila jsi nás." pošeptal potichu a trochu se ke mně přiblížil tělem.

Začala jsem mít divný pocit v žaludku. Asi jsem do něj zamilovaná. Kývla jsem a pousmála jsem se na něj.

"Ještě jednou se ti chci omluvit za to, jak jsem byla náměsíčná." řekla jsem a práskla jsem sebou zpět na polštář, na kterém jsem spala.

"To nic, nic si z toho nedělej. Byla to celkem zábava." řekl a zasmál se. "Musíme jít, všem jsem řekl, že tě dovedu, co nejdříve. Všichni o tebe měli strach... i já." dodal tiše.

Na posteli jsem se posadila a narovnala. Z obličeje mi nemizel výraz údivu. Byli jsme sobě tak blízko. Začala jsem mít motýlky v břiše. Kriste pane! On je tak sexy. Nevěděla jsem jestli to má stějně, ale chtěla jsem ho políbit. Andreo vzchop se a dej mu pusu. Už jsi to udělala několikrát, ale on je nejhezčí z kluků, jako jsem kdy chtěla. Do toho! Mé tělo mě povzbuzovalo a hormony hrály líbeznou píseň. Chvíli jsme si upřímě hleděli do oči a ani jeden neucukli. Pomalu jsem se k němu začala přibližovat. Když jsem u něj byla skoro na dotek, čekala jsem, co udělá. On se trochu naklonil dopředu a políbil mě. Byl to ten nejrásnější polibek, jaký jsem kdy zažila. Oba jsme měli zavřené oči a začali jsme se zběsile líbat. Trochu jsem musela naklonit hlavu, abych se mu přizpůsobila. Cítila jsem, jak něco pokládá na zem. Asi zbraň. Pomalu mě chytil oběma rukama za záda. Jedna ruka zůstala na lopatce a druhá byla níž. Já mu oběma rukama začala sundávat vestu. Když jsem mu ji potřebovala už jen přetáhnou přes ruce, hned pochopil. Okamžite ji zeseme sundal. Hned jsem mu začala rozepínat knoflíčky u košile. Byla z příjemné látky. Sice jsem měla zavřené oči a užívala jsem si pocit té blahosti, ale ta košile byla tak příjemná na dotek. Když jsem mu odepnula všechny knoflíčky okamžite si ji sundal a hned na to, mi pomalu začal dlaněmi po zádech sjíždět až tam, kde mohl. Rukama chytil mé tílko a pomalu ho začal tahat nahoru. Museli jsme se od sebe na chvíli odtrhnout. Oba jsme se rychle nadechli, neboť jsme k tomu ještě neměli možnost. Když mi moje černé tílko přetáhnul přes hlavu, znovu přitiskl své rty k těm mým. Pomalu jsme se položili na postel. Vzal peřinu a strhl ji ze mě na zem. Dlaněmi pevně svíral mé boky. Ležela jsem velice pohodlně. Měla jsem mírně rozkročené nohy. Mězi mé kolena dal to své. Jednu nohu měl stále na zemi pro udržení stability. Já jsem měl levou dlaň zabořenou do jeho krásných vlasů. Pravou rukou jsem mu jezdila po jeho vypracovaném břiše. Najednou pustil mé boky a rukama se zapřel vedle mé hlavy. Asi strácel stabilitu. Začal mi jemně peřecházet z úst na bradu, z brady na krk a tam mě líbal. Jeho polibky byli k zbláznění. Celé tělo se mi chvělo.

"To by jsme neměli." šeptl potichu mězi polibky.

Hlavou jsem přikývla, ale když přešel ústy znovu k mým rtům, tak jsem neodolala. Začala jsem mu rukama odepínat pásek u kalhot. On udělal to samá, ale zvládl to jednou rukou. Když jsem cítila, že Norman povilil pásek, žačala jsem si pomáhat svýma rukala z kalhot. Když jsem je sundala, jednou nohou jsem je skopla na zem.

"Ach. Normane..." šeptala jsem mezi polibky.

Tak to by bylo pro dnešek vše. Dekuji všem čtenářům a děkuji i za Vote. Byla bych ráda, pokud by jste komentovali jestli chcete další díl nebo ne. Porotože se mi zdá, že už tento příběh moc lidí nečte. Nicméně baví mě psát a pokud tenhle díl přečte alespoň pár lidí bude pokračování. Ještě jednou děkuji všem čtenářům na Vote, které mi dávají. Doufám, že vás tahle část bavila a příště se dozvíte, jak to vlastně s Normanem a Andredou dopadne. Vyspí se spolu?