Hunt or be hunted

Part 16 - Blíží se ta úžasná chvíle?

Otevřel oči a lapnul po dechu. Začal velice rychle a krátce dýchat. Vypadal vyděšeně, koukal se kolem sebe a mrkal očními víčky. Grace mírně nadskočila a oči se jí rozzářily jako malému dítěti, když přijde k vánočnímu stromečku a uvidí dárky.

"Grace..." šeptl potichu do hrobového ticha. Ve vzduchu bylo cítit napětí. Grace se rozplakala štěstím. Brad ale nevydržel vzhůru dlouho a než stačil cokoli, kdokoli říct zase usnul.

"Znamená to, že je naživu?" zeptala se nervózně Grace a oběhla postel k Normanovi, který stál nad Bradem z druhé strany postele.

"Ano..." řekl a ještě nezapomenul potichu dodat: "...a snad to tak i zůstane."

Grace začala plakat a objala Normana. Bylo vidět, že je rád, že to Brad přežil, ale v jeho obličeji jsem viděla ustaranost. Jako by mu něco vrtalo hlavou. Grace se vrátila na své původní místo a lehla si ke svému otci. Norman se otočil a přišel ke mně. Já jsem stála opřená ve futrech a koukala se, jak se ke mně Norman blíží. Jemně na mě pokynul hlavou, abych vyšla ven na chodbu. Jen jsem se o kousek posunula a byla jsem opřená o stěnu chodby.

"Bude potřebovat berle na chození. Kousek od tud byl nějaký domov pro seniory, zajdu tam a seženu je. Ty tu zůstaň a přihlídni ho." dořekl a vytáhl zbraň zezadu zpoza opasku. Dal mi jí do ruky a přiblížil se ke mně. "Kdyby se cokoli stalo..." řekl a políbil mě. Mé rty se mu okamžitě přizpůsobily. Když se ode mne odtáhl trochu to masklo.

"Chci jít s tebou." šeptla jsem a podívala jsem se mu do očí.

"Ne, půjdu sám." řekl rázně, a když jsem mu chtěla odporovat, políbil mě. Okamžitě, když se odtáhnul, otočil se na patě a rychle odcházel. Zrovna v tu chvíli, kdy Norman zmizel pod schody vyšla z koupelny Karin. Rychle jsem za ní doběhla. "Ahoj Karin, potřebuji, aby jsi šla do Bradova pokoje a přihlídla ho. Kdyby se něco, cokoli stalo. Uděláš to pro mě?" zeptala jsem se jí.

"Jo jasně, ale když se něco stane vina padá na tebe." řekla a zasmála se jakoby něco chtěla provést.

Rychle jsem se otočila a seběhla schody. Když jsem se dostala na verandu, zjistila jsem, že za chvíli bude západ slunce. Rychle jsem šla k bráně. Uviděla mě ale Magie a zamířila ke mně.

"Už bude tma. Kam se chytáš?" zeptala se mě a nespouštěla ze mě oči.

"Ehm... za Normanem. Nevíš kudy šel?" zeptala jsem se nesměle.

"Šel na západ, prý je tam nějaký domov pro seniory. Hodně štěstí a dávej na sebe i na bráchu pozor." řekla mi s velkým důrazem na poslední dvě slova. Jen jsem na ni kývla a rozběhla se ven z farmy.

Chvíli jsem šla po betonové cestě směrem k západu. Když jsem asi sto metrů přede mnou uviděla Normana zpomalila jsem a slezla jsem do příkopu vedle betonové cesty, aby na mě nebylo tolik vidět. Hned když jsem seskočila začaly se za mnou linout chrchlavé a vrčící zvuky. Okamžitě jsem sáhla po zbrani, kterou jsem měla zasunutou za opaskem. Otočila jsem se a namířila zbraň před sebe, asi tři metry vzdálená malá holčička přeměněná na chodce se přibližovala typickým opilecký krokem chodců. Sklopila jsem zbraň při vědomí, že by výstřel přilákal další chodce a navíc už by o mě věděl i Norman. Rychle jsem sáhla po loveckém noži po tátovi a se slzami v očích jsem probodla malé chodkyni hlavu. Bylo mi jí líto, doufala jsem, že její rodiče už byli mrtví, protože zažít smrt vlastního dítěte je hrozná věc. Měla jen jedno kousnutí na ruce a stejně byl osud, i k tak malé holčičce, krutý a nedovolil jí žít. Dvěma prsty jsem holčičce zavřela oči a pár sekund nad ní klečela. Poté jsem se zvednula a vykoukla před sebe na cestu.

"Kruci..." řekla jsem si potichu jen pro sebe. Norman se mi ztratil. Rychle jsem vylezla na asfaltovou silnici a mírných poklusem jsem se blížila k místu, kde jsem Normana zahlédla naposledy. Pořád jsem se dívala před sebe a hledala známky toho, že se tam přede mnou, někde objeví Norman. Najednou jsem periferně uviděla, jak se něco mihnulo v lese. Rychle jsem seskočila do příkopy a skrčila se. Věděla jsem, že to nemusí být Norman, ale chodec nebo hůře, někdo z úplně jiné skupiny. Nenápadně jsem vykoukla zpoza velkého stromu. Uviděla jsem mužskou vypracovanou postavu. Hned, když jsem uviděla kuši, věděla jsem, kdo to je. Norman se pohyboval pomalu a obezřetně, asi něco lovil. Když se začal pomalu vzdalovat udělala jsem malý krůček vpřed. Dost velký problém byl, že jsem udělala krůček do špatného místa a praskla pode mnou silnější větvička. Zastavila jsem se a zadržela dech. Podívala jsem se pod sebe jaká to větvička mě chtěla prozradit. Když se vše zase uklidnilo, podívala jsem se před sebe a hledala Normanovu postavu. Zmizel. Nevěděla jsem kudy mám jít, tak jsem se rychle, ale přikrčeně plížila tím směrem, kde jsem Normana ztratila. Najednou se zamnou ozvalo tiché hvízdnutí, kterému následovala jednoduchá věta: "Ty jsi si myslela, že mě budeš sledovat a já o tom nebudu vědět?" řekl hluboký mužský hlas. Otočila jsem se a podívala se na Normana. "Chtěla jsem jít s tebou. Vypadal jsi dost divně, když jsi odcházel a já se bála, že se ti něco stane." řekla jsem a klopila oči.

"Nikdy se mi nic nestane, ale něco se mohlo stát tobě. Pomyslela jsi vůbec na to, že jsem k tomu jít sám, měl nějaké důvody?" zeptal se a přistoupil blíže ke mně.

"Tak mi řekni, jaký máš důvod, chodit někam sám a beze mě." řekla jsem uraženě.

"Tak jo. Brad teď nemá nohu a jaké šance na přežití má dneska člověk, který nemá nohu?! Chtěl jsem zajet pro berle i s tebou, ale Mike říkal, že když se tam snažil dostat naposled, bylo tam hodně mrtváků. Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo. Ty a Magie jste pro mě teď dvě nejdůležitější věci na světě." dořekl a přehodil si kuš přes rameno.

"Ty jsi pro mě to nejdůležitější co mám, ale právě proto, bychom měli chodit spolu." řekla jsem a políbila jsem ho. Stáli jsme tam snad minutu přilepení na sobě a líbali jsme se.

"Dobrá, už se začíná stmívat, vím o jednom domku kousek odtud. Je to blíž něž ten domov důchodců." rozkázal a vydal se jedním směrem.

"Ale co Magie a ostatní. Budou mít strach." řekla jsem rozmrzele.

"Neboj, Magie jsem řekl, že se asi nevrátím dnes a taky jsem jí řekl, že počítám s tím, že se zamnou vydáš." dořekl a zasmál se.

Když jsme došli ke krásnému malém srubu, Norman se bez váhání vrhnul dovnitř.

"Počkej, co když tam je chodec?!" řekla jsem rozčíleně.

"Neboj už jsem tady byl minulý týden. Je to čistý." řekl a pousmál se.

Když jsme vešli dovnitř, Norman zamknul dveře a posadili jsme se ke stolečku. Byla tma a on zatáhnul závěsy a rozsvítil tři svíčky na malém stole. Hodně jsme se zapovídali až jsme nakonec skončili u jednoho témata. Sex. Hned mě napadla zásadní otázka, která mě žrala už pěkně dlouho. "Proč jsi se semnou ještě nevyspal?" zeptala jsem se bez jakéhokoli přemýšlení.

"Chtěl jsem, aby to bylo výjimečné. Taky to je důvod, proč jsem měl naplánovaný tenhle srub. Ty berle mi jen přihrály do karet jako výmluva." dořekl, obešel stůl a začal mě divoce líbat.

Tak co, mají se spolu Andrea a Norman vyspat nebo ne? Své názory mi piště do komentíků. ;)