Hunt or be hunted

Part 27 - Odloučení

Dlaněmi jsem si zakryla oči a hystericky brečela. Nechtěla jsem se podívat před sebe. Jak se to jen mohlo stát. Negan se začal smát. Mezi prsty jsem se podívala na jeho záda a periferně jsem uviděla, že Norman stále klečí na svém místě živ a zdráv. Negan se rozmáchl, ale trefil Francise. Peggy a Sasha začaly také brečet a Simon to nevydržel. Vyskočil a vrhl se na Negana. Dal mu jednu ránu pěstí, ale to už na něj mířily zbraně více než tuctu lidí. Zasekl se. Negana to rozzlobilo. Bylo slyšet jeho zabručení. Vyplivl trochu krve, pak se zasmál a zvedl zrak k Simonovi. "Hraješ si na statečného? To se mi líbí, ale bohužel už jsem jednou napomenul." rychle vytáhl od opasku glocka a trefil Simona přímo doprostřed čela. Jeho bezvládné tělo šlo k zemi tak rychle, jako šlo nahoru. "Takže když už jsme si to vyjasnili a probrali vás, tak se rozhodneme, co budete dělat. Ale jako první.." otočil se a ukázal pálkou na muže, který mě držel za pravou paži, "Jak se jmenuješ?"

"Negan." nerozuměla jsem tomu, ale Negan na to s úsměvem kývl a ukázal na ženu stojící asi pět metrů ode mě. 

"Jak se jmenuješ ty?"

"Negan."

"Správně. Takže teď vy.." přišel k Sashe, která se chvěla a koukala do země. "Podívej se na mě!" řekl tvrdě. Zvedla oči. "Jak se jmenuješ?"

"Sasha, ty jeden parchante!" křikla nahlas.

"Vybrala sis." řekl a kývl na muže po jeho pravici. Ti okamžitě vzali Sashu za paže a odtáhli za plot, kde byli přivázáni chodci. Všichni jsme zůstali jen civět a čekali, co se stane. Vyšší z mužů, plešatý hromotluk, vytáhl nůž a bodl ji dvakrát do břicha. Sasha se s posledním heknutím skácela k zemi. Muži ji kolem pasu na kladku dali řetěz a jeho druhý konec zajistili ke kolíku, který byl upevněn v zemi. Poté se propletli mezi již proměněnými chodci, kteří se po nich sápali a postavili se zpět na místo, kde stáli. Vypadalo to, jakoby se nic nestalo. "Výborně. Vybrala si svůj osud. Co ty, drsňačko? Jak se jmenuješ?" zeptal se a nahnul hlavu na bok s úlisným úsměvem. Chvíli bylo ticho, které nakonec Peggy přerušila.

"Jmenuji se Negan.." řekla skleslým hlasem. 

"Ano! Správně kotě." postavil ji na nohy a vzal kolem ramen, "Miku, postaráš se o ni. Budeš ji mít na starost, jestli něco provede. Zemře nejen ona, ale i ty." Mike přikývl a Negan Sashu postrčil kupředu. "A teď ty. Uuu. Tváříš se drsně, ale uvnitř jsi takhle malý." řekl a prsty naznačil drobnost. Pousmál se tomu a skousl si mezi zuby svůj jazyk. "Jak se jmenuješ" zeptal se ho. Norman zvedl oči a koukal na něj. Na krátkou chvíli se podíval na mě, ale pohled vrátil zpět k Neganovi. Když už bylo asi pět minut ticho, tak to Negan nevydržel. "Na něco jsem se tě ptal." 

Norman stejně neodpověděl a jen na Negana civěl. "V pořádku." řekl Negan a rozmáchl se. Pálka se zastavila asi tři centimetry od Normanovy hlavy. Ten se ani nehnul. "Wááu, nemáš strach. Ale my tě stejně zlomíme." řekl. "Zavřete ho do sklepení cely 5. Hned." křikl a pak se obrátil na Normana, "A nic nezkoušej. Jestli ano, tak to tohle kotě zemře." a ukázal při tom na mě. 

Večer jsem seděla v Neganově pokoji v křesle a uždibovala z tácu, který ležel na stole. Byl tam nějaký sýr, ovoce a dokonce i pár krajíců chleba. Už jsem v tom pokoji seděl asi čtyři hodiny a neměla jsem náladu ani číst. Jen jsem koukala do zdi. Najednou do pokoje vešel Negan. Byl velice elegantní a trochu se mi i líbila jeho krutost. To ovšem nezměnilo fakt, že to byl zlý parchant. Pálku opřel o zeď u dveří a koženou bundu pověsil na věšák, který stojí vedle dveří. Sedl si naproti mě do křesílka. "Ahoj kotě."

"Neříkej mi kotě." cekla jsem. 

On vyskočil a chytil mě pod krkem. Já už neměla ani sílu se bránit. "Tak hele maličká, teď patříš mi. Budeš dělat cokoli, co chci a to bez řečí." dořekl, políbil mě a já ho kousla do rtu. Ucukl bolestí.

"Ne. Nebudu žádná tvoje konkubína." řekla jsem.

"Jestli nebudeš dělat to, co ti řeknu, tak Norman zemře." šeptl a při pohledu do mých očí, ve kterých se pral strach a nenávist, mě znova políbil. Mě hlavou blesklo jestli je to dobrý nápad, ale dělám to pro Normana. Stojí to za to. Jednou se nám odtud povede utéct...