Have You Ever

8. Kapitola - Have You Ever Become Head Girl (2/2)

Ahoj! Dneska máme velký důvod k oslavě, tedy alespoň to tak vidím já :D Po přidání první části 8. kapitoly s nám/vám povedlo překročit hranici 1k přečtení u knížky!!! Vím, že to asi není nic velkého, ale já z toho mám obrovskou radost! Moc vám všem děkuji! <3 Každý hlas, přečtení, komentář nebo přidání do seznamu čtení mi dělá velikou radost! Všem co tento překlad jakýmkoli způsobem podporují moc děkuji a posílám velké virtuální objetí! <3

Každopádně mám ještě jedno oznámení a dotaz... Koncem dubna odjíždím do Ameriky, budu tam minimálně rok pracovat jako Au-pair, ale ničeho se nebojte, Have You Ever neplánuji pozastavovat! Spíš jsem se chtěla zeptat, jestli byst neměli zájem o knížku z této cesty. Například: jak jsem k tomu přišla, jak probíhala příprava, výběr rodiny, vyřizování, cesta a pak ta samotná zkušenost atd. Dejte mi vědět v komentářích! :D Těším se na vás zase za týden! <3

--------------------

Věnovala mu slabý pohled. „Oh, proč se radši nejdeš schovat někam do rohu, fretko," odsekla pochmurně a okamžitě zvedla pramen, teď již barvy tmavé čokolády, z ramene, podržela si ho před obličejem a začala ho zkoumat.

„Ignoruj toho blba, Hermiono. Vypadáš opravdu, opravdu dobře," řekla Ginny upřímně, stoupla si vedle Harryho, aby se na Hermionu mohla lépe podívat. „Myslím to vážně, vypadáš dobře. Určitě o sobě můžeš říkat, že jsi Egypťanka, a navíc vypadáš nádherně," trvala na svém, když Hermiona postila pramen, které spadl zpět na její rameno a zadívala se na Ginny s pochybnostmi v očích.

„Gin má pravdu, Miono," řekl Harry a kriticky přikývl. „Vypadáš dokonale. Nemyslím to tak, že předtím si tak nevypadala, ale... Pravděpodobně dost dobře na to, abys padla do oka dokonce i Voldemortovi, pokud by měl srdce," zavtipkoval suše. Vyprostil ruku z Dracova sevření a přísně se na něj zadíval. „Du Lacu, řekni Hermioně, že vypadá opravdu skvěle."

Draco pomalu stáhl ruku z obličeje a opatrně se na ni podíval. „Vypadáš... líp," neochotně ustoupil.

„No do prdele, vidím mladou McGonagallku!" zasyčel náhle Ron znepokojeným a zároveň nadšeným hlasem. Vrhnul se znovu k pootevřeným dveřím přístěnku. „Pojďte sem... To musíte vidět!"

Hermiona hodila poslední ošklivý pohled Dracovým směrem a vydala se ke dveřím, kde zaujala Ronovo místo a zvědavě se zadívala do Síně skrz mezeru mezi dveřmi a zdí. První věc, co viděla bylo světlo, hodně světla, hned poté zahlédla hromady studentů oděné v černé školní uniformě. A téměř okamžitě ucítila ve vzduchu vůni uvítací hostiny, ze které se jí začaly sbíhat sliny, při představě blížící se večeře, a hlavně po absenci oběda, jí hlasitě zakručelo v břiše.

Když si její oči konečně zvykly, tak se mohla zaměřit přím na jednotlivé studenty. Zaměřila se přímo na nebelvírský stůl, kde témě okamžitě našla útlou brunetku s culíkem, která vypadala že je právě ve čtvrtém nebo maximálně v pátém ročníku studia. Dívčin obličej až děsivě připomínal McGonagallovou, kterou znala, až na to, že tahle McGonagallová, jejíž brko bylo pevně provlečeno skrz culík, něco šeptala do ucha dívce sedící vedle ní a usmívala se.

Úžasné!

Když zahlédla tento povědomý obličej, i když mnohem mladší, jako by se obavy, které začala znovu pociťovat, rozplynuly. Analýzu budoucí ředitelky koleje přesušila až ruka, která jemně přesunula pramen jejích zkrocených vlasů z obličeje zpět na jejich místo. Stáhla se zpět do tmavého přístěnku, ohlédla se přes rameno a setkala se s Harryho ošlehanou, ale přátelskou tváří.