Have You Ever

3. Kapitola - Have You Ever Given Up Everything? (2/2)

Levandule se svalila z Ronova klína a rozplácla se přímo na podlaze, jak dlouhá, tak široká. „Co-cože?" vydechla, její hlas byl plný nedůvěry. Ale její hlas byl tlumený kobercem, takže její otázka zněla spíš jako: „Hmhmp?" Hermiona se lehce usmála. Chvíli jí trvalo, než přišla na chuť Levandulinu smyslu pro dramatičnost. „Myslela jsem... Myslela jsem, že jsem zaslechla, jak říkáš vrátit se zpátky – A teď co... Co jsi tím doopravdy myslela?"

„Zpátky... cestování v čase," Ginny vydechla pomalu dříve, než Hermiona mohla odpovědět. „Vrátit se zpátky... to je ono." Výraz osvícení se rozšířil po jejím pihami posetém obličeji. Pomalu se narovnala, naklonila se dopředu, bradu si podepřela rukou mezitím, co její hnědé oči upřeně sledovaly Hermionu. „To je ono, že ano?"

Hermiona se pousmála a přikývla. „Přesně tak, Gin, pět bodů pro Nebelvír."

Levandula nadšeně zamávala rukou ve vítězném Ano! a natáhla ruku dozadu, aby si mohla plácnout s Ginny. Ron protočil oči a natáhl jednu dlouhou ruku, aby se mu lehce podařilo pošťouchnout Ginninu nohu špičkou prstu. „Super, dobře ty, takže Ginevro, hodláš se o svůj objev podělit se třídou?" Zeptal se sarkasticky.

Ginny naklonila hlavu na stranu a zadívala se na svého bratra. „Nevidím důvod, proč bych měla, protože mám takový podivný pocit, že se ze mě utahuješ, drahý bratře," řekla otráveným hlasem. „Také to cítíš, Lev?"

„Oooooo," zahoukala Levandule, zvedla ruce před obličej a třepala prsty směrem k Ronovi, než si zakryla ústa a začala se nekontrolovaně smát.

Ron vyděšeně sledoval svou přítelkyni a o několik palců se od ní odsunul. „Tohle už nikdy nedělej. Prosím."

Levandule se na něj zahleděla a začala se bránit, protože on nikdy nedokáže ocenit její ,talenty', Hermiona se zasmála, užívala si tento moment, protože věděla, že věci začnou být brzy znovu vážnými. Ginny se hned začala zastávat Levandule, zatímco Hermiona se jen zavrtala hlouběji do křesla, přičemž málem skončila na zemi, kvůli prudkému zhoupnutí opěrky.

Očividně je pro Rona opravdu nemožné mít vztah bez hádek s jakoukoliv ženou v jeho životě, pomyslela si. Po rozhovoru s Brumbálem opravdu nemá sílu na to, aby skočila mezi ně a hádku skončila. Udržela v sobě zavrčení a její oči se setkaly s těmi Dracovými. „Omrač mě, prosím."

„Anebo jen všechny tam," pokračoval s mrknutím a kývl hlavou směrem k dohadujícím se zrzkům a blondýně.

Není ani potřeba říkat, že se Hermioně ulevilo, když Harry konečně přerušil hádku tím, že Ronovi a Levanduli řekl, až se jdou dohadovat ven nebo ať zmlknou. Ginny znovu začala sdílet své domněnky: „Takže, Brumbál chce, abychom se vrátili zátky v do minulosti a zastavili Voldemorta dříve, než dostane šanci získat moc." Opřela se o opěradlo a sebevědomě si založila ruce na prsou. „Tak teď, mám pravdu nebo mám pravdu?"

„Nemyslel jsem si, že to jde. Změnit minulost," zapojil se Harry. Zadíval se na Hermionu, jeho oči byly plné otázek. „Myslím tím, můžeš – vzpomeň si na třetí ročník – ale tohle je něco jiného. Když uděláš něco tak drastického nedopadne to třeba tak, že se vlastně vůbec nenarodíš? Nebo nezničíš celou časovou osu?"

„Jen v mudlovských fanfikcích," odpověděla s lehkým úšklebkem Hermiona a netrpělivě si dala uvolněný pramen vlasů za ucho. „Cestování v čase pomocí Staré magie funguje trošku jinak... vlastně vůbec se to nedá přirovnat k obraceči času. Například, pokud bys chtěl změnit celou budoucnost, třeba od roku 1944 a dál, tak můžeš ovlivnit jen to, co se stane od té doby, co odejdeš do minulosti. Změny v tomto světě nastanou hned, co odejdeme."