Have You Ever

8. Kapitola - Have You Ever Become a Head Girl? (1/2)

Ahoj, ahoj!  :D V osmé kapitole se ještě s Tomem nesetkáme, ale můžu s klidem v duši slíbit, že v deváté kapitole se podíváme do společenské místnosti Primusů!!!

--------------------

(Už jste se někdy stali Primuskou?)

Hermiona se zakřenila a otočila se k učitelskému vchodu na vzdálené straně Síně, skrz který Brumbál vešel a klouzal se – nebo spíše proplouval – Velkou síní. Prozkoumal skupinu šesti studentů, která byla rozprostřená podél tří kolejních stolů a překvapivě se jeho pohled zastavil v jejích očích. „Slečno Nefertari, ředitel Dipped by s Vámi rád prohodil slovíčko."

Hermiona se zhluboka nadechla, byla klidná a bezstarostná, díky uvědomění, že jí nějakou dobu čeká život bez války a zároveň byla více než vyděšená z čehokoliv, co může přijít. Zaculila se na Draca a neskutečně tichým hlasem, o kterém byla přesvědčená, že ho Brumbál neuslyší, zamumlala: „Takže, du Lacu, nechť hry započnou."

Kapitola 8: Minulá a budoucí Primuska
Pondělí, Září 29, 1944
6:45 P.M.

Po dobré půl hodině výslechu o jejím předešlém vzdělávání od Armanda Dippeta, si Hermiona nemohla nevzpomenout na Harryho první slova, po setkání skupinky cestovatelů časem, právě s tímto mužem („Už jsem vám někdy řekl, že Dippeta nemám rád?").

Statný a lehce zavalitý Dippet seděl v křesle ředitele a působil velmi odtažitě a lhostejně, na rozdíl od jakéhokoliv Brumbála. Navíc mluvil velmi vysokým tónem, který Hermioně připomínal spíše houkání sirény. A ty zatracené staré hodiny tu byly pořád.

TIK ŤAK TIK ŤAK TIK ŤAK TIK ŤAK TIK ŤAK

Přesně v tu chvíli, kdy už Hermiona chtěla ze sebe vydat výkřik plný netrpělivosti, Dippet vyndal list pergamenu z té samé obálky, kterou budoucí Brumbál poslal s nimi zpět v čase. Nový – starý – ředitel položil pergamen na stůl a začal ho pečlivě uhlazovat, při pečlivém procházení elegantně zpracovaných grafů, čísel a písmen.

Vypadal, jako by se mu v mysli rozjela celá diskuse. Neustále přeskakoval očima z pergamenu, který právě vyndal na další list, který byl položen hned vedle, Hermiona si uvědomila, že je porovnává, že se nad něčím rozhoduje.

Aniž by vypadala příliš nápadně, upřela své světle hnědé oči na vzhůru nohama obrácený text a lehce naklonila hlavu doprava, její vlnité vlasy, barvy čokolády, jí lehce zakryly levé oko. Najednou se přes ní převalila vlna déja vu, která ji v okamžiku vzala zpět, přímo do prvního setkání s Brumbálem v noc její promoce...

To setkání všechno odstartovalo.

Brunetka lehce, až nepostřehnutelně zavrtěla hlavou. No tak, Hermiono, soustřeď se! Pomyslela si povzbudivě. Znovu se snažila soustředit na pergamen na opačné straně stolu, na který mžourala.

Vzápětí v šoku zamrkala.

Co to pro Merlina...

Hermiona téměř okamžitě poznala písmo. Tohle nepsal Brumbál; to by totiž Dippet lehce poznal. Ne, tohle bylo bezesporu písmo McGonagallové, celý opis byl vyplněn elegantními vlnkami. Opis s komplikovaným znamením Akademie Slunce.

„Jak jsem Vám a dalším pěti přestupujícím studentům vysvětlil," začal Dippet, jeho hlas byl lehce nesoustředěný, když se stále přehraboval pergameny, „studentská hierarchie v Bradavicích zahrnuje dva Prefekty z každého ročníku od 4. výš, a navíc ještě jednoho Primuse a jednu Primusku. Náš letošní Primus byl jasná volba, věděl jsem, že to bude on již několik let. Je to úžasný chlapec." Zamračil se a lehce zavrtěl hlavou. „Byl naše jediná volba, opravdu..."

To bylo od Vás velmi milé. Opravdu to zvedlo sebevědomí ostatních kluků.

„Bohužel naše původně zvolená Primuska, svou pozici odmítla, když s ní byla během léta obeznámena. Její rodina se přestěhovala do Francie před několika lety a já věřím, že během svého posledního ročníku přestoupit do Krásnohůlek. Moje další volba by byla Zmijozelka, Miranda Wilkesová," vysvětlil Dippet. Vypadal jako by svůj monolog záměrně natahoval, Hermiona napjatě naklonila a čekala na pointu o které byla přesvědčená, že bude určitě následovat , i když vůbec netušila, co je na této konverzaci tak napínavého...

„To ale bylo, dokud jsem neviděl Vaše... velmi výjimečné záznamy."

Hermionina bystrá mysl s nemohla nevšimnout jeho nevyřčené nabídky. O můj Bože! Opravdu mi nabízí, abych... On mi to opravdu nabízí! O můj Bože!

Navenek byla Hermiona klidná, stále byla horní polovinou těla nakloněná přes ředitelův stůl a rukou si podepírala bradu, její zvědavé oči neopustily Dippetův obličej, který byl plný očekávání. Lehce se zamračila, když hraně přemýšlela nad návrhem. „Víte, to je velmi těžký závazek..."

Uvnitř by nejradši bouchla radostí. Jaké je šance, že se někdo stane Primuskou... dva roky za sebou... Kdo měl kdy příležitost si zopakovat pozici Primusky, která přichází jen jednou za život?

Brumbále, Vy jste bůh.

„Ale já to zvládnu," dokončila rozhodně a snažila se potlačit úšklebek, který se až moc podezřele podobal tomu Dracovu, který se snažil roztáhnout na jejím obličeji.

Oh, hry opravdu právě započaly.

7:18 P.M.

„Herrimanová, Alice?"

... „HAVRASPÁR!" ...

Ozvaly se roztroušené vlny potlesku.

„Jules, Godfrey?"

„Godfrey?" Zachechtal se Ron ze slabě osvětleného přístěnku u hlavního stolu ve Velké síni. Netrpělivě vykukoval mezerou ve dveřích, které oddělovaly Hermionu, Harryho, Ginny, Draca, Levanduli a sebe samého od zbytku bradavické populace. „To bych dříve zemřel ponížením, než chodit po světě s takovým jménem... Lav, co to děláš?"

„Pracuju," odpověděla Levandule. Už stihla použít velmi riskantně znějící ztmavující kouzlo na Hermioniny vlasy. Teď se kriticky zadívala na novou Primusku, než Hermioně zamířila hůlkou přímo do středu obličeje a zamumlala: „Cabria solus." Hermiona neúmyslně zakňučela, když jí začalo být nevolno a sledovala, jak její původně krémově zbarvené ruce začaly o několik odstínů tmavnout, mohla jen hádat, že následovalo i celé její tělo.

Ron se začal znovu chechtat, když hlas Moudrého klobouku zahřměl: „MRZIMOR!" tak nahlas, že byl čistě slyšet i v jejich útočišti. „Ooooooooooo, dokonce skončil v Mrzimoru, chudák kluk..."

Levandule ustoupila, spráskla před sebou ruce a pozorně si prohlížela své mistrovské dílo. Na druhé straně Hermiona plná obav zadržovala dech. Sladký Merline, co jsem si myslela, že jsem nechala Levanduli použít na mě kouzla? Křičela její mysl v naprostém zděšení, vyčkávala, až se na ní Harry, Ron, Ginny nebo Draco podívají a vyděšeně utečou na druhý konec.

Její kamarádka se konečně spokojeně pousmála a nadšeně pokývala hlavou, tohle gesto Hermionu, ale vůbec neuklidnilo. „Dobře, Hermy, teď jsi připravená!" pronesla s tichým tlesknutím, vypadal se sebou více než spokojená.

Hned jak se ozvala Levandulina slova, Draco konečně zachytil pohled teď už opálené brumetky, dramaticky vytřeštil oči a rukou si zakryl obličej. Druhou rukou se natáhl, chytil Harryho paži a odtáhl tmavovlasého chlapce pryč od Ginny k jeho boku. „Evansi, zachraň mě před tou věcí!" zakňučel.