Have You Ever

2. Kapitola - Have You Ever Belonged? (2/2)

Oh, jistě, batoh. Vrátila se zpět do přítomnosti, podívala se dolů na svou pravou ruku a okamžitě nechala klesnout batoh na zem. „Ve skutečnosti, Brumbál chtěl-"

„Zešílet?" Zahlaholila Levandule s chichotáním a nedostatkem vynalézavosti.

Hermiona si povzdychla a protočila oči. „Ne, takže pokud vám to nebude vadit-"

„Nevadí, když si přisedneme?" zeptal se Harry dříve, než Levandule stihla přidat další komentář.

Levandule se mezitím usmála na Rona, který opouštěl stůl s jídlem, přičemž tom se vyvažoval dalším máslovým ležákem v levé ruce a několika čokoládovými žabkami v pravé ruce a vydal se směrem k ní. Chtěla pro ně natáhnout ruku, ale místo toho je shodila z Ronovi hromádky na zem, kde se několika žabkám, k Ronovu velkému zklamání, podařilo uprchnout.

„Hej, Lav! Uklidni se, ano?"

Hermioně začalo hučet v hlavě. Byla naštvaná, zavrčela, a přitom si odfoukla zbloudilý pramínek vlasů, zatímco poslední a nejvíce překvapující člen skupiny v Komnatě nejvyšší potřeby se na scénu před sebou díval s pobaveným úsměvem na rtech, který zavinil úspěšné roztání srdcí druhé poloviny dívek v Bradavicích.

„Jo, Grangerová, protože přijít o rozum sama opravdu není zábavné," protáhl líně Draco Malfoy, roztažený na jemné kožené pohovce diagonálně od krbu a Hermiony. Jeho černé promoční roucho, jediné roucho v Komnatě nejvyšší potřeby se zeleno stříbrným erbem Zmijozelu, nedbale vyselo z okraje pohovky, ostře kontrastující s jeho uhlazenými platinovými vlasy. Ušklíbl se na Levanduli a Rona. „Podle všeho se prostě musíš podělit o ten úspěch, aby za to stál."

Levandule se pro sebe zasmála a začala si brblat, „To nemusí, já jsem svůj ztratila už roky dozadu-„

„Buďte prostě všichni zticha!" Vybuchla nakonec Hermiona a podrážděně hodila batoh přes hlavu.

Bzučení okamžitě umlklo, když Harry vyjekl, „Skrčit se a přikrýt! *" schoval hlavu mezi kolena a zakryl si ji rukama, právě když se prázdný batoh odrazil od jeho zad a dopadl na podlahu. „Au, Mio! To bolelo!"

Brunetka sklonila hlavu a schovala tvář do dlaní. „Omlouvám se Harry, nemířila jsem na tebe," zamumlala s povzdechem, a aniž by vzhlédla, přijala zpět batoh. Nemohla je vinit za to, že jsou tak veselý. I když měl Harry ještě zabít Voldemorta, stále si mysleli, že se válka vyvíjí tou správnou cestou. No, asi bych je měla nechat si užít, dokud mohou, pomyslela si a musela se několikrát nadechnout, aby uklidnila svou mysl.

Draco spustil nohy na zem, posadil se a zády se opřel o pohovku. Natáhl ruku směrem k viditelně frustrované Hermioně. „Hlavní prefektka zjevně chce něco říct," typicky protáhl. „Nechte ji mluvit." Když mírně zvedla hlavu, galantně na ní mrkl jedním hlubokým modrým okem. „Pokračuj."

„Ty jsi tak ohleduplný, fretko," popíchla blonďáka, ale věnovala mu vděčný úsměv, který jí oplatil svým charakteristickým úšklebkem.

Byly to dva roky, co Draco Malfoy otočil, ale stále tu byly chvíle, kdy měla Hermiona trochu problém přijmout jeho...no, jeho zcela novou osobnost. Od té doby nikdy neudělal nic, co by zradilo její důvěru a po několika těžce vybojovaných bitvách a těsných úniků musela Hermiona uznat, že Dracovi Malfoyovi věřila. Ano, věřila. Její já z prvního ročníku by její současné já nazvalo naprosto šíleným, ale neměla jediný důvod k tomu, aby mu nevěřila... až na to, že to byl Draco Malfoy.

Když Hermiona znovu promluvila, její hlas se proměnil z lehce žertovného na pevný, autoritativní tón, který mohl patřit jedině Hlavní prefektce z Bradavic. Hermiona oceňovala svou schopnost ovládat svůj hlas. Jakoukoliv úroveň svého hlasu použila, od jemného a starostlivého, přes škádlivý a hravý, přes bystrý a inteligentní, až po panovačný a vševědoucí, byl stále lákavý, stále efektivní... a stále její.

„Dobře. Tady je plán..."

*'Duck and cover' (anglicky skrčit se a přikrýt) je metoda osobní ochrany vůči účinkům jaderného výbuchu, kterou vláda Spojených států učila generace amerických dětí od padesátých let 20. století až do konce Studené války. (Děkuji, tetičko Wiki :*)