Dominik...počkaj!

True or dare

"Ouuuu, okay tak pravda nebo úkol?" Spýtal sa Jakub prvej obete.

"Nebilo to nejprv, jenom pravda?" Povedal Viktor.

"Bylo, ale i na otázku potřebuješ odvahu, ale pri úkolu i něco uděláš. Takže pravda nebo úkol?" Povedal Jakub s vyškereným úsmevom.

"Okay tak jsem první, takže zlehka, pravda?" Povedal Viktor s veľmi bojazlivým pohľadom nasmerovaným na Jakuba.

"Okay, tak zlehka. Jako a kdy si ztratil panictví? Věk a dej i situaci když si ji pamatuješ. Co by si měl." Povedal Jakub a na Viktorovej tvári sa objavil veľmi zhrozený pohľad.

"Ach, no ať nejsem srab. No měl jsem asi 15 když jsem ho ztratil ale neopovažte ste se smát." Viktor ukázal ukazovákom na každého, my sme len prikývli.

"Dobře, tak ... ehm ... no, s kamarády jsme oslavovali a jeden z kamarádů se rozhodl že půjdeme na párty. Byli jsme zde v Pardubicích takze jsme se vybrali na tu párty, přišli jsme tam a kluci velmi chtěli pít tak jsme pili. Kluci už měli sex ... no ale já jsem tam byl jediný panic, takže mě kluci opili a vybalili mi nějakou holku. Já jsem byl pořádně opilý takze jsem tu holku odtáhl na záchody a ... tam jsem měl první sex ..." Viktor celý červený bolo mu určite trápne. Jakub sa na neho pozeral s vygúlenými očami a v tom sa začal neskutočne smiať. Ja som sa pozrela na Dominika on v sebe držal ten smiech, no nie na dlho.
Začal sa tiež neskutočne smiať, ja som bola ticho, pozerala som sa na Viktora, ktorý sa pozeral na Jakuba a Dominika s pohľadom že ich asi zabije. V tom sa každý začal rehotať. Chudáčik Viktor.

"To si děláš píču?" Jakub povie so smiechom a neprestane sa smiať.

"Ne nedělám a přestaňte se smát, víte jak mi bylo trapně." V tom som sa už aj ja začala smiať, bolo mi ho ľúto ale toto som už nevydržala.

"Viktore to jsi tu holku nemohl někde jinde vyprcat?" Ozve sa Dominik ktorý sa stále smeje.

"Dominiku ty buď zticha, kdyby jsi dostal tuhle otázku cítil by ses určitě stejně." Viktor stále len sedí s urazenými výrazom. Má pravdu podľa mňa sa Dominik tiež tak isto cítil, rovno každý z nás.

"Dobre točme ďalej, nesmejte sa toľko už na Viktorovi. Veď to až také hrozne nie je, počula som aj horšie." Ozvala som sa konečne po tom smiechu a každý sa ukľudnil.

"Dobře, Viktore točíš." Zavelil Jakub a Viktor to aj urobil. Flaška sa otočila na Dana

"No Dan, pravda nebo úkol?" Spýta sa Viktor Dana.

"Em...pravda?" Dan je dosť nervózny, vidno to na ňom.

"Kdo tě takhle zmlátil?" Spýtal sa Viktor so smiechom Dana, ja som sa pozrela na Dominika a on na mňa. Videl, že som z toho nervózna, tak sa na mňa usmial a chytil za ruku aby som sa ukľudnila. On to asi nebral nijak vážne.

"To nepoviem, radšej sa napijem." Odľahlo mi. Vlastne ani neviem prečo som z toho bola nervózna.

"Dominiku, podej fľašku." Dominik odtrhol zo mňa pohľad a pozrel sa na Jakuba ktorý čakal kedy už podá Danovi fľašku. Dominik pozrel za seba kde mal na stolíku fľaše a vytiahol odtiaľ vodku. Fuj vodka, jak to môžu piť.

"Tady to je." Dominik podal Danovi fľašu, on sa poriadne napil a vrátil ju Dominikovi.

Sa čudujem že sa Dana nikto nepýta prečo to nechce povedať. Vlastne tým lepšie aspoň sa tu nikto nebude hádať ani biť.

Dan sa nahol za fľaškou ktorá bola strede kruhu a zatočil s ňou, fľaška sa zastavila na Jakubovi. Dan sa pozrel na Jakuba a on sa nevedel dočkať.