Assassin ✔️

Deux

Claude nevěděl, co se s ním děje. 
Chvíli viděl tmu, potom ho něco praštilo do hlavy, někdy zase slyšel hlasy.
V tu dobu si prostě nedokázal uvědomit, co se s ním děje.
Konečně slyšel nějakou srozumitelnou větu.
„Museli jsme ho takhle přepadnout, zrovna u hrobu jeho rodičů?" řekl zrovna příjemný ženský hlas.
Potom se ale znovu ošklivě praštil do hlavy a zase upadl do bezvědomí.

Pak se ale probudil a konečně jeho obzory nezaplňovala temnota.
Byl svázán na židli provazy, že se nemohl vůbec hýbat.
Před nim stáli dvě postavy, hádali se.
První byl vysoký, holohlavý. Na sobě měl zelenou kápi a sálal z něj vztek.
Druhá postava byla dívka v jeho věku, okolo sedmnácti. Měla dlouhé kaštanové vlasy až po boky. Měla na sobě také kápi, ale červenočernou.
„Já ti říkám, že všechno násilím nevyřešíš!" křičela na něj dívka.
„A ty si snad myslíš, že by s námi dobrovolně šel ?" Zeptal se jí na oplátku muž.
Nedokázala na to odpovědět. 
Chvíli bylo ticho, než si uvědomili že Claude je vzhůru. 
„Vidíš, vzbudila si ho," obvinil holku.
Nevěděl co se bude dít. Ani to radši vědět nechtěl. Bál se co se bude dít.
„Jsi syn Maria Price?" vyvalil na něj zhurta muž.
Nebyl schopen slova.
„Koukej vyděsil jsi ho," obvinila ho na oplátku ona.
Nakonec promluvil
„A-a-no," vykoktal vyděšeně.
Nevěděl, co to má znamenat. Proč chtěli vědět jestli je syn nějakého zesnulého řezníka.
Pravda, nejlepšího řezníka v celé Francii. Pokud by ovšem nechtěli vynikající klobásku nebo stehýnko.
„Super, bude to aspoň lepší a snadnější," řekl si potichu chlap. „Poslouchej, jestli budeš s námi spolupracovat, necháme tě jít a můžeš žít dál svůj život. Pokud ne, můžeš se těšit na místo vedle svoji rodiny."
„To by stačilo," vyhrkla. „Zbytečně ho jenom stresuješ a děsíš."
Muž se na ni ohlédl. Vypadal, že vybuchne, ale nakonec se uklidnil.
„Jestli si myslíš, že to zvládneš líp než já, posluš si," a odstoupil dál.
Claude jen zíral.
Dívenka přistoupila k němu.
Cítil se bezpečněji, než když na něj mluvil on.
„Poslyš, já jsem Annie a jsem v odboji, kterou založil můj otec," ukázala na muže za sebou.
„Jsme Odpůrci Veličenstva Názoru, ve zkratce Assasini. Podle názvu jsi určitě poznal, že krále Ludvíka moc nemusíme a jeho názory úplně nesdílíme. Jelikož ale venku začíná pomalu revoluce, teda co jsme si všimly, my toho chceme využít a sesadit ho z trůnu. Jednoduchý."
„A co chcete po mě?" Zeptal se odhodlaně Claude
„No...." začala Annie. „Tvůj otec byl nájemný vrah a pracoval pro nás. Také byl součástí našeho odboje. S ním otcem byli dobří kamarádi. Jenže pak zemřel a nás by zajímalo jestli jsi jeho nadání nezdědil."
Claude nevěřil svým očím. Jeho otec byl nájemný zabiják. Nechápal to.
Annie si jeho výrazu všimla.
„Vím, že to pro tebe je momentálně hrozný šok, ale je to nedocenitelná práce a navíc ji nemůže dělat každej. Nás by ale zajímalo, jestli by jsi byl ochoten se k nám přidat?"
„Ne, nebudu dělat něco, co sám nechci a navíc pro někoho koho ani pořádně neznám, plus bez žádné motivace." řekl sebejistě.
Annie si povzdechla
„Hele, jaký máš názor na krále?" zeptala se ho.
Claude chvilku váhal. „Za mě špatný panovník, kvůli němu se můžeme připravovat na válku s Anglií."
„Tak vidíš, přece nechceš, aby kvůli králi, který neumí řídit království, zemřela tvoje rodina."
„Já nemám rodinu."
„A co tvůj strýc?" zeptal se ho muž.
Claude vykulil oči.
„Jak...?
„Asi měsíc tě sledujeme." přiznala se Annie.
„Pustíte mě už? Ty provazy začínají tlačit."
Otec společně s dcerou se na sebe podívali.
„Necháš nás na chviličku?" zeptala se
Přikývl.
Odešli někam za roh. 
Mezitím si srovnával v hlavě, co se událo.
Jeho otec byl vrah. Byl ve skupině kteří si říkali Assassini. O tomto kultu už slyšel. Byli to lidi kteří se oblékali do plášťů, aby je nikdo nepoznal. Nosily malinkaté nože a meče. Také u sebe nosili malou mušketu. Plížili se, byli rychlí, obratní. Skákali po střechách a nikdo si jich nevšímal.
Chvilkami mu to přišla jako skvělá práce, ale že by se stal členem ho nikdy nenapadlo.

Za celkem malou chvíli zase přišli.
Oba najednou vyhrkli: „Souhlasíme."
Otec pokynul dceři aby ho rozvázala.
Když ho rozvázala, Claude vyběhl ke dveřím, když za sebou uslyšel mužův hlas.
„Jestli se dozvíme že jsi práskl veličenstvu o tom že existujeme, rezervuj si náhrobní kámen a pozici vedle svých rodičů. To samý platí i pro tvého strýčka."
Claude neplánoval něco takového, ale teď už byl přesvědčený, že to nemá dělat.