Assassin ✔️

Trois

Claude vyběhl z velké budovy, připomínající kostel.
Otočil se a rozpoznal katedrálu Notre-Dame, která tu stála už od roku 1345.
Byla vysoká, honosná a nádherná.
Měla tři obloukové dveře a dvě věže.
Prostě majestátní; pomyslel si Claude.
Na prohlížení však nebylo času, jelikož už byla tma.
Dle polohy měsíce odhadl, že je tak deset večer. Nebyl si však jist svojí domněnkou.
Proto se vydal radši zpět domů a zároveň do knihkupectví svého strýce.
Naštěstí to nebylo daleko, jak jeho původní cesta k muži, společně s knihou Hrabě Monte Christo.

Za půl hodiny stál před výlohou do knihkupectví.
Dveře byli ale zamčené.
Proto aby se dostal do svého pokoje musel prolézt oknem, které bylo tři metry nad nim.
Nic jiného mu nezbývalo.
Stoupl si na kliku dveří, ta se ale pod nim prolomila.
Nohou se ale opřel na kraj, což byla chyba.
Zkusil to znova, tentokrát ale na začátek.
Klika se jen trochu prohnula, ale nepodlomila. Stál na ni plnou silou a jen udržoval rovnováhu. Pak vylezl na plachtu nad dveřmi. Protože byl lehký, plachta ho jen tak tak udržovala, ale nesměl dělat prudké pohyby, jinak by se protrhla a on by spadl na kamenný chodník, hned vedle obchodu.
Pomalu se postavil a chytil se parapetu u jeho okna, přímo do jeho pokoje.
Měl štěstí že se chytil, protože plachta se pod ním protrhla a on by doopravdy spadl.
Nohama visel ve vzduchu, mysl byla zaplněn chaosem.
Nedokázal se vyškrábat do okna, jelikož neměl takovou sílu.
Byl smířený s tím že spadne a lebka se mu rozpůlí na dvě, ba dokonce více částí.
Když v tom se okno otevřelo a vykoukla z ní ruka, připravená mu pomoct.
Claude ji popadl vší silou a vztáhla ho dovnitř.

Byla to ruka Julia která mu pomohla.
Claude se rozvalil na červeným koberci i s ním.
„Kde si k čertu byl?!" rozkřičel se na něj strýc.
Claude mu pravdu říct nemohl, protože si vzpomněl, co říkal ten muž. Odsoudil by zbytek rodiny k trestu smrti. Julio byl příliš oddaný králi, takže by se na něj hned obrátil, že mu hrozí nebezpečí.
„Ztratil jsem se," zalhal.
Strýček si ho změřil od hlavy k patě. Nevěřil mu. Neměl však žádné důkazy, proto aby to nebyla pravda.
Otočil se k němu zády.
„Máš dva týdny zaracha." a odešel z pokoje.
Nevěřil vlastním uším. Dva týdny? Trochu hodně na to že se jenom "ztratil".

Dva týdny pro něj bylo naprostý peklo.
Julio ho zaměstnával náročnými úkoly.
Přesto si večer našel čas, aby si něco přečetl, ale až po tréninku.
Po zkušenosti s tím oknem zjistil, že jeho fyzička je na bodě mrazu.
Proto každý večer si dával padesát lehů sedů, třicet kliků a sto dřepů.
Ze začátku to nezvládal, avšak po třech dnech se cítil lépe. 
Když jeho výcvik dosáhl týdne, začal zvedákama.
Někde našel železnou tyč a makal.
Po dvou týdnech byl už asi o dvě stě procent silnější než před začátkem tréninku.
Už se necítil k zahození. I Julio se k němu začal chovat líp.
Z větší části to bylo, že mu skončil trest, ale trénink na tom měl také podíl. To si tedy aspoň myslel.

Vrátil se zpět k normálnímu životu, až na jednu zásadní věc.
Furt cvičil, což mu přinášelo plus do života.
Navíc začal běhat aspoň deset kilometrů denně. Sice ho pak bolely hodně nohy, ale po nějakém čase si na to zvyk.
Taky začal trénovat lezení, jelikož jeho počínání před dvěma týdny bylo žalostné.
Proto každý den lezl po opuštěných domech, někde za městem.
Protože to byla poměrně dálka, lezl převážně v noci, leč mu to strýček zakázal.
A jak se vracel zpět domů?
Také se učil otevírat a zavírat dveře pinzetou. Nic těžkého. Tedy pro Clauda.

Neustále přemýšlel nad nabídkou assassinů.
Byl fyzicky připraven se k nim přidat, ale ne psychicky.
Nechtěl zabíjet lidi, však na druhou stranu by mohlo umřít více lidí pokud Anglie vyhlásí Francii válku, kvůli kolonizacím, protože v jižní části Ameriky se začínali vzpírat Angličanům a Francouzi je přebírali.

Jeho rozhodnutí nastalo jednou večer, kdy Julio přišel na to, že opouští dům v noci.
Byl velice naštván, a tak jeho dveře nechal hlídat dvěma templáři.
Tehdy nastalo rozhodnutí.
Ti dva templáři se nudily a tak si vyprávěli příběhy.
Všechno slyšel, proto bylo těžké upadnout do spánku.
Některé byli ale zajímavé.
Třeba o tom kde je údajně ukryt poklad templářů, nebo o tom jak jsou oddaný králi. Přeci jen jim taky za to platí; pomyslel si.
Potom ale přišla chyba, kterou jeden z templářů udělal.
Začal vyprávět o tom jak zabil Maria Price. Claudova otce.