Epilog

20 5 7
                                    

Byla deštivá sobota, asi týden po té události, kdy umřel Ludvík XIV.
Skupina lidí stála u hrobu na pařížským hřbitově.
Většina to bylo obyvatelstvo, jenž se účastnila revoluce. Mezi nimi stála i Annie. Společně se dívali na čtveřici hrobů.
Leželi zde těla tří významných lidí, který se na převratu podíleli.
Mario Price - milující otec a manžel
Claude Price - nejstatečnější chlapec v celé Francii
Dogo - pes, jenž zachránil svého páníčka
Ten čtvrtý hrob vlastnila Claudova maminka, ten ale všichni přehlíželi, přišli truchlit nad hrdinou.
Annie to celé pozorovala, bylo jí z toho smutno, už jen kvůli tomu, že přišla o svého kluka. Cítila odpovědnost za to, co se mu stalo, vyčítala si to, byla to její chyba.
„Upřímnou soustrast." Stoupla si vedle ní osoba Maxmiliána Robespierra.
„Vy my nelezte na oči, to kvůli vám je mrtvý." vyčítala mu to.
Zamračil se, chvíli bylo ticho, až na kapky deště, dopadající na travnatou i podupanou zem.
„Jak to myslíš?" zeptal se poněkud uraženě.
„Kdybyste tam nevrazily jako banda opic, možná by byl ještě na živu." vysvětlila mu to chladně.
„A jak jsem to měl vědět, že tam jste a jak už vůbec, že měl ten zmrd u sebe zbraň?" obhajoval se.
„Nemám náladu tohle rozebírat, sbohem." a odešla.

Assassin ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat