Assassin ✔️

six

Vylezli z obchodu.
Než se ale vydali na svoji cestu, strýc zamkl dveře a postavil ceduli „DNES ZAVŘENO".

Cesta byla jako vždy, tichá.
Julio byl poměrně v klidu, za to Claude, div se strachem neskácel k zemi.
Ludvík byl znám tím, že zapojoval do svých proslovů i obyčejný lid.
Ptal se na jejich názory a podobně.
Tohle ovšem nebyla republika, ale monarchie, takže zde neplatil názor slova, teda ne v takové míře, jako v jakékoli demokratické zemi.
Pokud by byl něčí názor hodně přes čáru, mohlo to vést k zatčení a následnému transportu do Bastily.
To byla nejstřeženější věznice v celé Francii.
Podle Clauda to byla druhá nejhlídanější budova na světě, hned po Alcatrazu, který vlastnily Angličani.
To nebyl jediný strach, který zaplňoval jeho mysl.
Byla tu také možnost, že se objeví Assassini, čehož se bál ještě víc, protože nevěděl, jak se má podle jejich představ zachovat.
Pokud by to podělal, při nejhorším by ho to stálo krk. Ale ne jen jeho. Julio byl jeho jediná rodina a pokud si pamatoval slova, která mu byla vyřčena, po tom co poprvé vycházel z katedrály s pocitem, že mu jde doopravdy o život.
Po chvíli se jeho mysl obrátila proti jemu.
Hlava mu zaplňovala různé alternativy, jak by tohle mohlo skončit.
Nejhorší myšlenka, která ho naplňovala byla, že bude králem vyvolán, a plácne něco nevhodného, co rozpoutá veřejné vraždění, od strany Assassinů.
To bylo to nejpravděpodobnější a zároveň to nehorší, co jeho momentálně zvrácená mysl vytvořila.
Každopádně měl ponětí, že to nedopadne absolutně vůbec dobře.

Když dorazili na náměstí, bylo tam přecpáno.
Uprostřed byla jakási dřevěná konstrukce, kterou připravily před královým příjezdem.
Claude se ohlížel kolem sebe, ale taky po okolních střechách, jestli nepotká svoje známé.
Nikoho z nich však neviděl a na chvilku mu spadl kámen ze srdce.
Bohužel ale jen na dvacet vteřin, než uviděl postavu v bílé kápi, jak si to štráduje ke kraji čtvercovitého náměstí.
Nikdy ho v životě neviděl, přesto si byl jist, že patří k odboji.
To byla ale jen jedna postava, kterou viděl. Ostatní byli jen prostý lid, který žili od franku k franku, že neměli pomalu ani na chleba.
Strýc trval na tom že musí být nejblíž k veličenstvu, a tak se procpali až k dřevěné konstrukci.
Claude ale spíš toužil, aby byl do krále, co nejdál.

Lid se dal snadno roztřídit do dvou částí.
Na ty, kteří krále zbožňovali a považovali ho za právoplatného krále Francie a na ty kteří by nejradši podřízly Ludvíkovi hrdlo.

„Pozor, přijíždí královský kočár a jeho garda!" Zvolal jeden, asi templář .
Všichni se otočili a spatřili koně v brnění, táhnoucí krásně ozdobný kočár, který by jste hned na první oko bez oznámení poznali, že se jedná o něco z majetku Ludvíka XIV.
Koně párkrát objeli náměstí a pak konečně zastavily.
Z kočáru vylezlo asi osm svalnatých mužů, po zuby, v ruce měli halaparny, jejich čepele se odráželi v slunci.
Byli oblečený do žlutých uniforem, měli u sebe královské meče s kamenným výrazem v obličeji.
Vytvořili mezi sebou odstupy a rozdělili se do dvou řad po čtyřech.
Z vozu vystoupila obtloustlá postava, taktéž v žlutém oblečení. Byl přeplácán všemožnými líčidly.
Pomalým krokem se dobelhal ke konstrukci, stráž ho následoval.
Všichni si mezi sebou šuškali všemožné věci, Claude jim však nerozuměl.
Král zvedl ruku a tím si zjednal pořádek.
Všichni ztichli, až na jednoho muže vzadu.
Veličenstvo nemusel nic říkat a muž už čelil náporu několika obušků.
Claude naprázdno polkl.
„Mí milý lidé" začal svůj proslov. „Určitě jste si poslední dobou všimli , že není něco v pořádku. Kriminalita narůstá a mě se to absolutně vůbec nelíbí. Proto bych vás chtěl vyzvat k tomu, aby jste byli trpělivý a nebáli se vyníka, případně vyníky dopadnout. Ovšem to není vše. Dostali se ke mě zprávy o tom, že zrovna zde v Paříži se vytváří skupiny s cílem mě připravit o mou moc. Takže bych byl rád, kdyby jste vše neobvyklé nahlašovali. Nebudu brát ohled na to, zda je to pravda nebo ne, hlavní je to, že nějak se budete snažit pomoci udržet naší skvělou monarchii v klidu a míru, jako Jing a Jang. To by ale nebyla pořádná událost, abych někoho nevyzval, aby také řekl svůj názor. Máme dobrovolníka, který by se s námi podělil o svou myšlenku?" zeptal se Ludvík s úplným nadšením.
Někdo se ale našel.
Král ho vyzval ať přistoupí na pódium.
Muž vylezl na konstrukci a postavil se během krále s rozestupem pět metrů.
Zatím nic neříkal, ale po chvíli vytáhl jakousi dýku a vrhla se na krále.
Stráž rychle zasáhla a skolila útočníka k zemi. Na místě ho zabily.
Claude však ještě uslyšel obří ránu vycházející ze střechy.
Viděl Annie s bambitkou v ruce.
Střela mířila přímo proti králi, ale jeden z ochranky zareagoval a postavil se střele.
Padl na zem a na místě byl mrtvej.
Na náměstí začal chaos.