Assassin ✔️

Quatre

Claude ztuhl a bedlivě poslouchal templáře.
„Obratnějšího zmrda jsem neviděl. Furt skákal po budovách a ztrácel se z dohledu. Před tím než začal zdrhat, tak jsem viděl jeho ksicht a poznal jsem ho. Byl to místní řezník. Kolikrát jsem byl u něj nakupovat, proto jsem věděl kde ho hledat. Než se dostal přes celé město, já jsem ukradl kočár a už jsem jel směrem k jeho řeznictví. Byl jsem tam dřív a tak jsem měl šanci probodnout ho svojí čepelí. Pak se odbelhal do obchodu, ale věděl jsem, že to nepřežije a šel jsem si zase po svých."
Nelhali mu, jeho otec byl doopravdy assassin, rychlý, potichý zabiják, bez slitování.
Přece jen mu to mohlo dojít, protože před jeho smrtí ho viděl v kápi, kterou Assassini normálně nosili.
Cítil se trapně, ale poslouchal dál.
„A proč jsi ho zabíjel?" ptal se druhý templář.
„Chránil jsem krále, co jiného, když mi někdo zaplatí, poslechnu. A hlavně patřil k těm Hašašínům, nebo jak se jmenujou. Musel jsem ho zabít, ve službách krále!" tím konverzace skončila.
Nevěřil svým uším.
Měl chuť popadnout první ostrou věc v pokoji, co najde, a oba je ubodat k smrti.
Ještě před tím, než by svůj ohavný, přesto spravedliví čin udělal, rozhodl se co podnikne.
Přidá se k Assassinům a půjde proti králi.
Zaplatí za to, že měl prsty v zabití jeho otce. Sice jen částečně, ale i tak.
Jediný způsob jak se dostat k templářům bylo přidat se do skupiny, která ho unesla.

Nemohl jít hlavníma dveřmi, jinak by vzbudil pozornost jednoho ze strážců.
Proto se vydal pro útěk oknem.
Jediný problém byl v to, že to byla strašná výška, že by se roztřískal o dlažbu na zemi.
Přesto to chtěl zkusit.
Otevřel okno, zavěsil se za parapet a volným pádem dopadl na zem.
Nohy se mu sice trochu otřásly, přesto to ale přežil.
Stál na jedné z ulic a tělem mu proudil chlad způsobeným větrem venku.
Byl sice jen v noční košili, ale vyběhl do nočních ulic Paříže.

Po deseti minutách běhu byl u katedrály Nother-Dame.
Byl na místě, kde ještě zhruba před měsícem si přál, aby mohl co nejrychleji utéct.
Byl tu ale jeden jediný háček.
Asi před týdnem nějaký neohrabaný kněz podpálil jedenu záclonu a celý požár se roznesl po celém klášteře.
Probíhala rekonstrukce.
Nevěděl co má dělat, jelikož domů se dostat nemohl, a i kdyby jo, musel by vyšplhat tři metry vzhůru bez žádné opory v nohou, což bylo pro něj nepředstavitelné. Uměl zatím jen lézt po římsách.
Během toho co se rozhodoval, se objevil nad ním veliký stín.
Podíval se vzhůru a uviděl postavu, jak skáče dolů z poměrně obrovské výše.
Tělo lehce ve stylu skočilo do dřevěného vozíku plné slámy.
Claude se na chvilku zděsil.
Chvíli se nic nedělo, ale pak se z přepravky vyhrabala dívka, zřejmě dezorientovaná. Musela se hodně praštit do hlavy.
Poznal v ní Annie.
„C-co tady sa-kra děláš?" Zeptal se, promrzlí až na kost.
Annie se ještě chvilku motala, jako by dostala kyjí po hlavě.
Pak konečně vydala hlásek.
„Co jsi říkal?"
„Ptám se, co tu děláš?"
„A jo, sleduju tě."
Povzdechl si.
„Proč mě zase pronásleduješ?"
„Promiň, otec na tom trval. Nechtěl tě pustit z dohledu.  A teď se budu ptát já, jo? Co děláš sám, za čtyři minuty půlnoc tady?"
Přemýšlel jak z odpovědí naloží.
„Chci se k vám přidat," řekl rychle.
„Najednou, nepovídej," řekla ironicky. 
„Ze soukromých důvodů."
„Takže to bude mít něco společného s tvým otcem," hádala.
„Ano, ale nic ti do toho není."
„Chápu," řekla se soucitem
„A kde máte teď základnu?"
„Furt tady, v Nother-Damu. Jen používáme tajný vchod. Pojď za mnou," vyzvala ho.
Claude šel ochotně za ní.
Obešli celou katedrálu, vytáhla malý klíček a strčila ho do jedné z mezer mezi dlažební kostky a objevil se vchod.
Cesta vedla točitými schody dolů.
Po poměrně dlouhé cestě do katakomb, se tam konečně dostali. Celou cestu byli však zticha.
Ocitl se ve stejné místnosti jako před tím.
Na židli seděl její otec.
Všiml si jich a s úšklebkem se na ně podíval.
„Já věděl, že se nás pokusí podrazit," křikl vítězně nahlas muž.
Dcera se na něj zamračila. „Naopak, chce se k nám přidat."
Jeho úsměv vyprchal a místo toho se objevila smutná strana tváře.
Claude ho probodl oči. Naštěstí si toho nevšiml, ale Annie ano. Proto ho praštila vší silou do žeber, že mu vyhodila dech. Stál ale ještě na nohou.
„Nuže, dobrá, co tě sem přivedlo po tak dlouhé době?" Zeptal se ho pohrdavě muž.
„Rodinné záležitosti."
„Tak rodinné záležitosti jo? pokud jsi dobře pamatuju tak jsi říkal..." zarazila se když spatřil dceřin výraz.
„Dobře, první tě budeme muset vyzbrojit, tak schválně jestli víš, co patří mezi výbavu Assassina?"
„Plášť s kapucí, malé ostré dýky a mušketka."
„Máš recht, ale zapomněl si na pár podstatných věcí, dohromady dvě. Do výbavy patří ještě meč a vystřelovák, což je assassinský vynález. Jedná se o ukrytou čepel v předloktí ruky. Nejlepší je na potiché zabíjení."
Claude přikývl.
„No tak nestyď se, pojď, teď tě vybavíme." Vybídla ho s úsměvem Annie.