Assassin ✔️

Seize

Claude zavřel oči. Nechtěl se na to dívat. Nebylo to nic, co by se od Assassinů očekávalo. Nemohl to sledovat, ať už svoji nebo Anniininu smrt.
„Je mi to líto, ale pravidla jsou pravidla a povinnosti jsou povinnosti." řekl Rob a přišel k nim blíže. Vytáhl mušketu a přiložil ji k hlavě dívky. Věděl, o co se jedná, jelikož slyšel každý zvuk. Nabytí zbraně a její následné přiložení, teď jen čekal na výstřel. Pevně sevřel oči, aby neviděl ani malý náznak světla.
„Sbohem." vyřkl templář, připraven k vraždě. Místo střeli však uslyšel jakési zaskřehotání a dutou ránu. Otevřel oči a podíval se směrem ke střelci. Ten ležel na zemi, v křečích, zároveň se držel za rozkrok, bylo mu jasný, co se odehrálo. Trochu litoval, že to neviděl.
„Pomoz mi převrátit ty židle, musím se dostat k meči toho hovada." vyzvala ho a on okamžitě uposlechl. Začali sebou házet jako s pytlem brambor, při uskladnění. Po nějaké době převrhli židle, na niž seděli. Při pádu si naštěstí neudělali, přidrželi se rukama země, než stačili dopadnout. Annie se doplazila s k templáři ve snaze sebrat mu jeho zbraň, ten se mezitím nějak vzpamatoval, snažil se dívku odstrčit stranou, byl však nato tak slabý, že zvládl leda kulový. Annie mu mezitím plivla do jeho špinavého ksichtu, absolutně nic neviděl. Vyhákla mu z opasku meč, svázanýma rukama. Claude to vše ohromeně sledoval, nečekal, že se najde nějaká úniková cesta.
Prořízla provaz, jenž je spojoval s nábytkem a octli se na svobodě.
Když vstali, Annie neváhala a okamžitě zlikvidovala potencionální hrozbu, mečem přímo do hlavy, ten zázračně pronikl jako nůž máslem.
„Musíme vyrazit dříve, než si nás někdo všimne." a vystartovala do dveří jako blesk. Claude ji následoval.
„Tohle si král sežere, ta facka celkem bolela." dodala.

„Díky za záchranu." poděkoval mezitím co probíhali chaoticky uličkami Louvru.
„Nemáš zač, jsme si klid." zasmála se.
Dorazily ke dvojici schodům, jedny dolů, druhé nahoru. Ze zdola se ozývali zvuky, které volaly o pomoc. Zjevně otroci nebo vězni, kteří se pokusili o vzpouru.
Annie vyrazila nahoru.
„A co ti ubožáci dole, to je tam jen tak necháme?" zeptal se nechápavě.
„Teď je naším cílem Ludvík, ne otroci." odpověděla mu.
„Mohli by nám pomoct."
„Když myslíš." otočila oči v sloup a vydali se dolů.

Kobky byly vlhké, z kamene.
Bylo tam asi deset cel, pět na každé straně. Vzadu stály mučící nástroje, včetně gilotiny. Ovšem takové vězení by se neobešlo bez stráže, to tam nebylo, mělo dost práce s potlačením davu venku. Místo toho tu byly tři psy, přivázané na řetězu. Ti po jejich příchodu začali štěkat, jako o život. Až na jednoho, ten se zadíval Claudovi hluboko do očí. Byl to Dogo, ten pes, který se jim před dávnou dobou ztratil, teď už Claude věděl, co stálo za jeho zmizením. Měl o to větší odhodlání krále zabít, nikdo mu nebude krást pejska pro vlastní účely.
Dogo také poznal, o koho se jedná a okamžitě začal upozorňovat, své druhy, že to jsou přátelé. Ti ho poslechli. Měli prostor si pořádně místnost prohlédnout.
Cely byly však z poloviny plné. Všechno to byly muži, vychrtlí a vystrašení, zřejmě taky hodně mučení.
Annie se vrhla k zajatcům, Claude šel osvobodit psy.
Když otevřela jednu z cel, mladý muž se vyřítil bleskovou rychlostí pryč. To samé i ten druhý.
Vyběhli schody, z nich se ozval výstřel a oba vězni se skutáleli z nich.
Ztuhli, pak Claude strčil Annie do klece a on sám se zavřel v té protější, pak lehl na zem a dělal mrtvého. Annie pochopila o co se pokouší, proto ho napodobila.
Do místnosti přišel templář.
Přes hlavu měl omotaný obvaz, v ruce křečovitě svíral mušketu. Chvíli se rozhlížel.
Viděl rozmazaně, zapříčinila to ta rána, kterou schytal do spánku.
Usoudil, že se ti dva budiž ničemové snažili jen utéct, nic víc.
Proto se otočil a vyšel pryč.

Chvíli ještě počkali, nechtěli ho přilákat znova.
Po deseti minutách se rozhodli vyjít z úkrytu.
Opět si rozdělili práce a pokračovali v tom co začali.
Když se Claude přiblížil ke svému domácímu mazlíčkovi, Dogo ho začal olizovat. Měl radost, že se po asi patnácti letech shledal se svým páníčkem.
Pes už byl ale starý, vrásky o tom vypovídali hodně.
Odpoutal ho z řetězů a on ho svalil na zem.

Annie mezitím osvobodila další vězně. Ti jí poděkovali a odešli, nechtěli se do revoluce už nikdy zapojit.

„Proč nevezmeš i ty ostatní psy?" zeptala se
„Protože, nechci, aby se vzpouzeli, až uvidí templáře."
Přikývla, s tímhle se mohla smířit.
Pak zaslechli hlas, hlas ze schodů. Do místnosti se řítilo asi šest templářů, v čele stál vrah.