Assassin ✔️

Prolog - Pohřeb

Déšť stékal po náhrobním kameni a Claude byl na pokraji svých psychických sil.
Minulý rok mu zemřela matka na neznámou nemoc.
To byla největší rána kterou zažil.
Byla k němu vždycky hodná a spravedlivá.
Chovala se k němu jako k sobě rovnému, což se v rodinách často nestávalo.
Jednoduše ji miloval.
Otce měl také rád, i když se spolu většinou nepohodli a téměř pokaždé to skončilo minimálně silným pohlavkem.
Přesto ho měl rád. Sice ne jako matku, ale měl.
Teď však stál v dešti  na pokraji psychického zhroucení, díval se na otcův náhrobek, na kterém stálo  :
„Mario Price - milující otec a manžel"
Claudovi se vybavily vzpomínky na to kdy ho viděl naposledy, živého.

Slyšel ze zdola rámus.
Vylezl z postele a pomalinku sešel po strouchnivelých a termity prolezlých schodech do přízemí, kde táta prodával maso.
Jeho otec byl jeden z nejlepších řezníků a uzenářů snad z celé Francie.
Když teda sešel dolů nikoho neviděl. Viděl jen, otisky krvavých rukou na zdi a sem, tam na podlaze krev vedoucí do tátovi pracovny, kde připravoval svoje výrobky k prodeji.
Otevřel dveře a uviděl svého otce zahaleného v plášti. Na opasku měl pověšené malé ostré dýky a malou mušketu.
Otec se opíral o pult a oddychoval.
Když si všiml svého, skoro už dospělého syna, odkryl si břicho ve kterém měl díru od meče.
„Co tady sakra děláš ?" Zeptal se raněný otec.
Claude jen nevěřícně zíral. Nedokázal pochopit co se stalo. Musel ho někdo napadnout, ale mečem?
Meč mohla nosit jen královská stráž nebo, i když tomu nevěřil, skupina kteří si říkali Templáři.
„Co-co se ti stalo?" zeptal se nechápavě. 
„To není momentálně důležitý, ale poslouchej. Najdi mého bratra Julia a řekni mu co se stalo. On už bude vědět. Najdeš ho na druhé straně Paříže hned za mostem Pont Neuf," řekl z posledních sil. Pak se naposledy podíval na svého dospívajícího syna, jeho srdce se zastavilo a zhroutil se na zakrvácenou zem.
Ještě tu noc zavolal strážníky a řekl se jim, co se stalo.
Zanedlouho přijeli havrani a odvezli ho do márnice.
Na tuhle noc bude vzpomínat Claude jako na noc, kdy přišel o všechno.

Jeho slza pomaličku stékala po tváři a pak dopadla přímo na otcův hrob.
Aspoň, že ho pohřbily vedle jeho lásky. Claudovi matky.

Byl ochoten pomstít se těm, kdo mu tohle udělali. Musel pomstít svého otce, ale napřed musel splnit jeho poslední přání. Oznámit jeho smrt strýci.

Chvíli se ještě díval na náhrobní kameny svých rodičů a potichu řekl :
„Neboj otče, nezklamu tě," a vydal se za strýcem.