Little Styles

38. Not again

a/n: někteří z vás se ptali na DRUHOU SÉRII a obzvlášť jedna holka mě potěšila, přesvědčila mě, že by to stálo za to:) přiznám se, že už jsem o tom předtím uvažovala, ale i tak pořád zvažuju.. takže váš názor? nebude to lepší ukončit teď místo toho aby se to zbytečně prodlužovalo? část je kratší jelikož nejsem rozhodnutá, takže tohle není konec, konec přizpůsobím mému a vašemu rohodnutí;)

POSLEDNÍ DÍL VE STŘEDU!

PS- otázka za milion: kdy máte naozky?:) ráda bych to věděla, abych vám mohla popřát, popřípadně udělat věnování:)

Z pohledu Harryho:

Zrovna jsem se chystal tomu debilovi uštědřit nějákou ironickou poznámku na jeho účet, ale dřív než jsem to vůbec stihl, jsem uslyšel jak Car ze sebe vydala přidušené vydechnutí. Hrobové ticho, které zaplňovalo místnost najednou narušil pád hrnku, který se následně roztříštil na kusy. Pohledem jsem sjel na hrnek a pak na Car, která ho zjevně upustila. Její tvář byla úplně bledá, bez života. Po čele ji stékaly kapičky potu zatímco ona zavrávorala, pokoušejíc se něčeho přidržet. Víčka se jí třásla zatímco se její hruď zběsile zvedala. Rychle jsem k ní přispěchal a natáhl se pro ni. Má ruka ale bohužel minula tu její, čímž zničila veškerou naději, že ji chytím.

Mé srdce bylo náhle uvezněno v pevném sevření, zabraňující tomu, aby tlouklo.

Jako v dramatických filmech jsem s hrůzou v očích sledoval jak se všechno zpomaleně pohybuje a uvádí osobu, kterou miluju nadevše, do nebezpečí. Zatajil jsem dech a sledoval jak její bezvládné tělo dopadlo do náruče Zayna. Chtěl jsem něco udělat, pohnout se, ale mé končetiny se nemohly dát do pohybu, byl jsem v zvláštním druhu tranzu z kterého jsem se nedokázal dostat. Úlevou jsem si oddychnul, když ji stihl chytit a ona spolehlivě skončila na měkké pohovce. Teprve nyní jsem se dokázal přinutit rozběhnout se směrem k ní. Něžně jsem si položil její hlavu do svého klína a palcem ji přešel po líci.

Neměl jsem tušení co se děje, ale už jen pohled na ni mě znepokojoval. Celý svět se najednou jakoby zastavil. Jediné co jsem dokázal vnímat byla ona a její tloukající srdce, které mě usvědčovalo v tom, že je naživu. Někde tam uvnitř mě jsem pořád vnímal ostatní pobíhající okolo nás, ale jinak se celá moje mysl soustředila jen na moji milovanou Lyn.

Byla krásná i v tomhle stavu. Možná není na zemi tou nejpěknější, ale v mých očích je dokonalá. I přes tu dobu mě nikdy nepřestala překvapovat svou osobností. Žasl jsem nad tím jaká je silná. Vždycky se snažila udělat cokoliv pro dobro ostatních, ale nikdy nemyslela na sebe. Bože, miluju ji. Nikdy jsem nečekal, že jednou najdu všechno co se mi na tomhle světě líbí v jedné osobě. No, a teď jsem tu. Zírajíc na ženu na které mi záleží nejvíc na světe si říkám takové zamilované prkotiny.

Slova, která mi před chvíli řekla se mi neustále ozývaly v hlavě. Opravdu chce abych se přes ni posunul dál? Ono se ji to možná říká lehko, ale uskutečnit to je teprve jiná věc.

Nechápu proč mě od sebe odhání, když jde jasně vidět, že mě miluje. Myslí si, že je to to nejlepší, jenže ona neví, že to nejhezčí v jejím životě ji čeká jen se mnou. Vím to. Jsme pro sebe stvořeni.

Byl jsem tak moc pohlcený svými vlastními myšlenkami, že jsem úplně zapomněl na tu bolest, kterou jsem cítil když jsem ji viděl padat na zem. Vzpomínajíc na ni mi na ramena opět dolehla předchozí tíha. Pokusil jsem se zhluboka nadechnout, abych se uklidnil a pak jsem se přinutil podívat se na její tvář, která byla bez známky života.