Little Styles

24.

"Harry," s povzdechnutím jsem ho chytila za jeho ruku a odtáhla ji pryč. "neměli by jsme spolu spát noc před tím než si nechám udělat těhotenský test." zasmála jsem se. Uchechtl se a něco nesrozumitelného mi zamrmlal do krku. Jakmile se jeho horký dech setkal s mou kůží, okamžitě mi naskočila husina po celém obvodu mého obnaženého krku. Ještě víc jsem se přitiskla k němu, protože z jeho těla vycházelo příjemné teplo. Od požitku jsem přivřela oči. "Jsi tak teplý." zapředla jsem s úsměvem na tváři. Až po chvíli jsem si uvědomila jak to asi znělo a tak jsem zaklonila hlavu a podívala se mu do obličeje. Mírně se mračil což způsobilo můj výbuch smíchu. "Nemyslela jsem to tak."

"Nesnáším když říkáš dvojsmyslné věty." zamručel, ale stejně se usmíval. "Miluju, když ty dvojsmyslné věty nechápeš." pousmála jsem se a přitulila se k němu ještě víc, jestli to vůbec bylo možné. Byli jsme na sebe úplně natisklí jeden na druhého a v pokoji na chvíli zavládlo ticho. Jenže tohle bylo takové to příjemné ticho, kde jsme si navzájem dávali prostor k přemýšlení.

Najednou jsem byla myšlenkami zpátky k tomu co se teď uvelebilo v mém břiše a dělalo si tam pohodlí na dalších devět měsíců. Vím, že ještě není jisté jestli jsem nebo nejsem těhotná, ale něco mi říká, že jsem. Možná to bylo moje podvědomí, které si tajně přálo znovu prožívat ty měsíce plného očekávání, nebo to byl možná ten sen, který se mi zdál před pár dny. Zdálo se mi, že na zahrádce seděla Darcy a držela v klíně malé kudrnaté děvčátko. Při představě, že by ve mě mohlo růst další malé roztomilé stvoření jako Darcy, se mi zvedly koutky.

Jsem divná, že si přeju být znovu těhotná s chlapcem, který mě možná ani nechce?

Jo, jsem a to hodně. Ale skoro celý život jsem byla vlastně osamnělá a když si představím ten obraz další osoby, které bych mohla předávat lásku a která by mě nikdy neopustila tak jako to udělali ostatní mi prostě poskočí srdce.

"Nad čím přemýšlíš?" zašeptal mi těsně u ucha. "Co když jsem opravdu v jiném stavu?" hlesla jsem skoro neslyšně. Bála jsem se odpovědi. Skutečně se bála. Harry může klidně odejít, nic ho u nás nedrží. A já blbá jsem s ním musela ihned skočit do postele a nejen to, ještě jsem se navíc musela zamilovat až po uši. Myšlenka, že by od nás odešel se mi vůbec nelíbila i přes všechny ty hádky a ,já nevím co ještě, jsem si zvykla mít ho kolem sebe.

"Tak budeme mít další překrásné dítě. Bude taky maličké a blonďaté jako její mamka a roztomilé a úžasné jako je její taťka." stiskl mě pevněji v náručí a propletl si se mnou prsty. "Nikdy si nemysli, že od vás odejdu. Tak snadno se mě nezbavíš, neopustím tě, jestli nebude skutečný důvod a já vím, že žádný neexistuje. Miluju tě, miluju vás." políbil mě do vlasů. Ani si nedokáže představit, co všehno tyhle jeho malá, neškodná slova ve mě vyvolala. Cítila jsem se v bezpečí a věřila každému slovu. Všechno se najednou zdálo správné. I přesto jsem ale někde uvnitř věděla, že to bude jen chvikové štěstí.

"Vážně si jako myslíš, že jsi úžasnější než já?" vím, že jsem teď zkazila tu romantiku, ale momentálně mi to bylo jedno. Místnosti se ozval jeho chraplavý smích, který mi na rtech způsobil menší úsměv. "Samožřejmě, lásko." špičkou nosu mi přejížděl po tváři a přitom si mu na obličeji pohrával úsměv. 

Nemohla jsem si pomoct, ale přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila, bohužel bylo moje přání zamýtnuto ve chvíli kdy jsem začínala usínat.

Poslední co si pamatuju jsou Harryho rty šeptající slůvka, kterým vůbec nerozumím do mých vlasů.

***

Oslepilo mě ostré světlo pronikající skrz viktoriánské okna do pokoje. Přihmouřila jsem oči od náhle nepříjemného pocitu. Až po několika sekundách jsem se znovu přinutila pomalu rozlepit víčka. Párkrát jsem ještě zamrkala než jsem se pořádně rozkoukala. Harry tu už nebyl, vzpomínka na včerejší noc mi vrátila úsměv na rty. Nevím jestli by se to dalo brát jakože jsme teď skutečný pár anebo to byla jen další událost předtím než se zase pohádáme a zahrajeme si na naší 'ignoruju tě' hru. Každopádně nedokážu popsat jaké štěstí teď pociťuju.