Little Styles

34. Hey i miss you

!!! Všichni teď povinně popřejte našemu zlatíčku k narozeninám!!! Je mu 21, jsem tak emotivní...

"Ryane, já-"

"Potřebuju si to rozmyslet," zakoktala jsem nervózně.

"Jistě, vem si tolik času kolik potřebuješ." pousmál se zatímco jeho ruka láskyplně hladila tu mou.

"Děkuji." zašeptala jsem a neůspěšně jsem se pokusila o úsměv.

Zvedl se z té, soudě podle jeho výrazu, nepohodlné pozice. "Zeptám se tě znovu za deset minut,"

"Počkej, co?" vyděšeně jsem vyhrkla.

"Dělám si srandu." zasmál se. Nemohla jsem si pomoct, měla jsem silnou potřebu vydechnout úlevou, což jsem taky udělala. Ale hned na to jsem se začala cítit provinile nad tím jak hrubé mu to asi přišlo.

"Půjdeme?" otázal se a nabídl mi rámě, které jsem váhavě přijala.

Cesta zpátky byla tak strašně napjatá až mě to děsilo. Ta atmosféra, která se tu držela při cestě do restaurace náhle zmizela. Hádám, že to bylo tou žádosti o ruku. Ani jeden z nás se už necítil z půlky tak pohodlně jako předtím. Oba jsme se nyní na sebe dívali jinýma očima.

***

Rychle jsem se rozloučila a bez toho, abych mu dala šanci zareagovat, jsem za sebou zabouchla dveře auta. Když jsem vešla do domu tak jsem se snažila našlapovat co nejtiššeji, protože jsem očekávala, že v tuhle dobu všichni už spí. Proto mě celkem dost překvapilo, že všichni, až na Darcy, byli ještě vzhůru.

"Jak sis to užila?" zahučela na mě Gemma.

"Bylo to fajn," hlesla jsem a chystala se odebrat do pokoje, kdyby mě nezastavili.

"Kam jdeš? No tak, chci detaily!" zasyčela a rozhazovala rukama do všech možných stran. Anne jen pokroutila hlavou a pokračovala v připravování sendvičů, které měli pravděpodobně zítra na cestu.

Povzdechla jsem si. Nemá cenu to tajit. Ani obkecávat a proto jsem to na ně rovnou vybalila. "Požádal mě o ruku."

Gemma šokovaně zalapala po dechu a její mamka strnula uprostřed pohybu. Obě se na mě dívali s vykulenýma očima. Poté co se probrali z tranzu se okamžitě požadovali dozvědět mou odpověď.

"Poprosila jsem o čas," mykla jsem rameny.

Obě si značně oddechly úlevou, což jsem o sobě říct nedokázala. Každou sekundou jsem měla pocit, že byl tlak na mých ramenou těžší a těžší. Nejenže má volba kompletně změní můj život, ale ovlivní i život Darcy. A jestli ho zasáhne v dobrém nebo špatném způsobu, to je odpověď na kterou musím ještě přijít.

"Drahoušku, nehledě na to jak moc tě chci vidět po boku mého syna, přeji si abys byla konečně šťastná. A i kdyby to znamenalo, že si vezmeš někoho jiného, jsem pro. Mám tě ráda a ten Ryan se zdá být ušlechtilý muž, kterému na tobě záleží. Rozhodni se sama, jen ty víš co je správné. Vem si kolik času chceš, jen se ujisti, že jakmile se rozhodneš tak to nebudeš litovat." přešla ke mě Anne a dala mi snad jednu z nejlepších rad na světě. Bez poděkování jsem si ji rovnou přitáhla do vřelého objetí.

Popřála jsem jim dobrou noc a odebrala se do svého pokoje. Sice jsem jim řekla, že jsem moc unavená a zamýšlím jít spát hned jak to bude možné, sama jsem ale věděla, že tento večer neusnu i kdybych se kvůli tomu přetrhla. Měla jsem toho na mysli tolik, že jsem nedokázala ani zahmouřit oka. Všechno se na mě sypalo a já netušila co dělat. Pořád tu byla možnost vydat rozhodnutí, které by mohlo zároveň jak vše vyřešit tak i zhoršit. Snad poprvé za poslední týden jsem se opět cítila stísněně ve své vlastní kůži. Měla jsem chuť tohle vše hodit za sebe a utéct daleko odtud, třeba do Afriky, kde lidi trpí víc než já a mají závažnější problémy, ale ne. Bůh si ze mě prostě musí dělat blázna.