Little Styles

7. Vzpomínky

"Harolde vstávej! Je snídaně." vtrhl nekdo do pokoje. Pomalu jsem rozlepila oči. U dveří stál Zayn a měřil si mě zvláštním pohledem. Podívala jsem se, co je na mě tak divného. Ležela jsem v těsném objetí s Harrym pod přikrývkou, a jelikož on byl do určité míry nahý a já byla až po ramena zakrýta, muselo to vypadat dost zajímavě. "Ehm..snídaně je na stole." řekl suše a zabouchl dveře. Tady ten vedle mě asi nic nezaregistroval, protože stále spal jako zabitý. Potichu jsem se vykradla z jeho pokoje do svého. Vzala jsem si nějaké věci a vlezla do sprchy. Nechala jsem proud teplé vody dopadat na mé tělo. Konečně zase po dlouhé době zavládl klid a já měla aspoň trochu prostoru pro sebe. Moje myšlenky se začaly obrácet k Harrymu.
Nechápu jak se to mohlo stát. Vždyť já ho nesnáším ne? Tak proč se o něho starám? Proč jsem ho nenechala chytnout chřipku nebo zápal plic? Proč mám o něho strach? Je to otec mého dítěte. Kvůli němu jsem odešla z domu, rodina mě vydědila a považuje mě za mrtvou. Tak proč? Kvůli němu jsem se musela vzdát bezstarostného života teenagera a dospět, vzít na sebe všechnu tu povinnost. To on se do mého života přihnal jako vichřice a obrátil ho vzhůru nohama. Tak proč proboha?
Zastavila jsem vodu a osušila se. Natáhla jsem na sebe šedé tepláky a jednoduché tílko. Nějak jsem neměla hlad a tak jsem za ostatními ani nešla. Neměla jsem náladu. Uvelebila jsem se na posteli a něco hrála na mobilu. Po půl hodině jsem skončila u prohlížení fotek. U jedné fotky jsem se zastavila déle. Byla to fotka skupinky puberťáků. Uprostřed nich stála mladá holka, která si v tu dobu užívala dokud mohla, škoda jen, že netušila, že už si taky moc dlouho užívat nebude. Objímala kudrnatého kluka s vlasy pohozenými do všech stran. Oba dva se štastně usmívali do objektivu, chlapec měl ve tvářích dolíčky a dívce se v očích odráželo něco jiného..Byla to láska. I po těch letech jsem se nedokázala donutit se tu fotku smazat. Nedokázala jsem odtrhnout oči od obrazovky.
Ten večer se mi vybavuje a je.. Je tak živý...


"Někoho ti představím." zakřičela na mě Claire, ikdyž to přes tu hlasitou hudbu nebylo moc slyšet. Kývla jsem a kopla do sebe dalšího panáka. Zkurvenej život. Zvedla se a odešla. Věděla jsem to. Milovat ho znamenalo průser a já stále věřila, nakonec jsem tu stejně zůstala sedět sama a litovat se. Všichni mi to říkali a já je ignorovala. Ach bože, jak jsem mohla být tak slepá? Nalila jsem si další sklenici a v tom se přihnala Claire s naší partou. Všetci se smáli a o něčem horlivě diskutovali. Bylo vidět, že se dobře baví. Taky proč ne, když se jim celá škola klidí z cesty a oni se mají jako nějací králové? K čemu patřit do takové party? K čemu být členkou opravdové elity střední, když tě kluk po kterém toužíš vyměnil za jinou?
"Car, tohle je Harry. Kamarád mého bratrance z Anglie." poklepala mi po rameni. Otočila jsem se a v tu chvíli se mi zastavilo srdce. Stál tam dokonalý kluk s nádherným úsměvem. Kdo že to je Kyle? K čertu s Kylem! K čemu mi je někdo jako on? Vždyť přede mnou stojí sám bůh! Do teď jsem možná nevěřila na lásku na první pohled, ale asi budu muset změnit názor. Znova se usmál. Ach bože, ty dolíčky! Natáhl ke mě ruku. " Jsem Styles. Harry Styles."
Najednou jakoby všechno zmizelo a byl tu jen on a já. Jakoby mě zemská přitažlivost přestala držet, přestala působit a já se začala vznášet... Tomuhle se říká láska.