Little Styles

31. Keep doing the same mistakes

Nebyl jsem si jistý svým rozhodnutím, ale doufám, že jsem udělal správně..

Z pohledu Zayna:

Nemohl jsem se zbavit úsměvu, který se mi držel na rtech. To pako si konečně uvědomilo, že ať už se bude snažit jakkoliv, nedokáže bez ní být. Ti dva jsi jsou prostě souzeni. A Harry je sice blbec a občas totální idiot.. co to kecám, ten se chová jako idiot permanentně. Prostě jsem se pokoušel říct to, že Harry je v těhle věcech ohledně vztazích nový a občas potřebuje trošku popostrčit. Moc dobře jsem věděl, že je pořád zmatený a nerozhodný. Něco podobného cítím, když jdu do obchodu. Koupím si vanilkovou zmrzlinu, ale moje svědomí mě zase nutí vzít si čokoládovou a nakonec to skončí tak, že budu stát u toho regálu půl hodiny a budu střídavě zírat na obě příchutě.

No dobře.. trošku zajímavý způsob jak vyjádřit, co chci říct, ale tentokrát mám naději, že už si uspořádal své vlastní myšlenky a ví co je správné.

"Co se culíš?" zasmál se Niall, když jsme byli v zákulisí a chystali se vyjít na jeviště.

"To bys nepochopil, na to jsi ještě moc malý." odbil jsem ho mávnutím rukou a uchechtl se.

Každý jsme se postavili dál od sebe a nechali si od sekuriťáků připojit mikrofon a sluchátko. Do uší mi vbily první tóny naší písničky, které fungovaly jako spínač fanynek. Ihned jak se hudba rozezněla okolím začali vřískat a pištět. Když jsme se objevili na pódiu mohl jsem vidět tázavé pohledy hledající Harryho. Nadechl jsem se, protože zrovna začínalo jeho sólo, které jsem měl vzít za něho. Ale brzy můj jemnější hlas nahradil jeho chraplavý. Zvedl jsem pohled a stejně jako já, ostatní taky očividně netušili o co jde. S kluky jsem se překvapeně podíval na stranu, kudy přicházel Harry k nám.

Neměl jsem tucha, co se to zatraceně děje. Rychle jsem se ale probral z tranzu a převzal velení.

***

Z pohledu Nialla:

"Dobrej koncert kluci." nastavil ruku Paul a jako obvykle jsme si s ním každý plácli. Byl jsem naprosto vyšťavený. Když jsem se dostal do našeho busu okamžitě jsem se svalil na postel a zachumlal se do peřin.
Liam si sundal své zpocené triko a hodil ho na mě. Fuj, ten puch byl příšernej. Přísahal bych, že to dělal schválně.

"Ty vole to nemyslíš vážně." zaskučel jsem a odhodil to, co nejdál ode mně. "Smrdíš. Běž si dát sprchu." přetáhl jsem si na hlavu polštář, protože jsem pořád mohl cítit jeho tričko.

"A přitom to tajně večer fetuješ," zasmál se.

"Zemři." zamručel jsem.

"Takou radost ti neudělám," doslova jsem slyšel jak se šklebí. "Někdy mě napadlo, že bych vyhrál cenu za smrad roku."

"Jo? Fakt? Chceš vědět co je opravdovej smrad?" odpočítal jsem tři sekundy a hned na to jsem si prdnul. Třikrát po sobě.

V tu chvíli do busu dorazil Harry s Louisem v čele.

"Ou," zavrávoral a chytil se za rám dveří. "Nialle, ty seš fakt nechutnej."

Liam se doslova popadal za břicho na zemi a z očí mu tekly slzy.

"Proč si myslíš, že jsem to byl já?" vylezl jsem ze své nory a rozhodil rukama.

"Mě je jedno, kdo to byl." pokrčil rameny Harry a aby svoje tvrzení zdůraznil, zhluboka se nadechnul a vydechnul.

"Voní ti co?"

"Kurva, kámo, štípou mě oči. Bože, ten pach je tak silnej jako hnůj koně." mával si Loui před očima a zběsile nimi mrkal.