Little Styles

6. "Ten tam nahoře na mě totálně sere"

"Dokončuju to, co jsme odpoledne nedokončili." zachraptěl a začal se pomalu přibližovat....

"Jdi pryč! Jsi opilý." snažila jsem se odstrčit jeho tělo od toho mého. Bože, proč mám vždycky štěstí na takové idioty? Chytil mi obě zápěstí a přidržel mi je nad hlavou. Sykla jsem bolestí.

"Hele, chápu že po mě toužíš, ale nemusíš být tak hrubý." neodpustila jsem si poznámku. Co to dělám? Nemyslím si, že provokovat opilce, který je schopný udělat cokoliv, je zrovna nejlepší nápad. Jeho tvář už byla extrémně blízko té mé a do obličeje mě ovál jeho dech po alkoholu. Fuj, to snad vychlastal celý bar? "Nech toho, jsi opilý." zavrtěla jsem se.

"Proč mi všichni říkáte, že jsem opilý? Vždyť já nejsem!" rozhodil rukama až zakopl a praštil sebou na zadek. "Ne, nejsi." pronesla jsem ironicky a protočila jsem očima. "Pomoz mi." škytl. "Ne. Nemám zájem se zahazovat s opilcem, který mě tu před pár minutami tiskl na zeď." odsekla jsem a přešla k zrcadlu. Několikrát jsem si řasenkou přetřela řasy, koutkem oka jsem v odrazu zrcadla sledovala jak se marně snaží postavit na nohy. Konečně se mu to povedlo, rukou mávl ať se vrátím zpět k němu. "Ty blázen?" nadzvedla jsem obočí. "Rozhodně toužím po přítomnosti takého magora jako jsi ty." protočila jsem oči. Asi bych to měla přestat dělat, dneska to už je asi po desátý co protáčím očima. Otočila jsem se na odchod. "Pojď ke mě." zavrčel.

"Nebo co? Znásilníš mě?" obrátila jsem se k němu zpátky, založila jsem ruce v bok a nadzvihla obočí. Zavrčel a udělal krok ke mě. Asi jsem ho neměla provokovat, když je opilý a ještě k tomu agresivní. Běžela jsem zpět do klubu, ale kluci tam už nebyli. No, fajné. Slyšela jsem za sebou jeho těžké kroky. Dostala jsem strach. Přece jenom je na mol a neovládá svůj slepičí mozek. Klidně by mě mohl zabít. Rychlou chůzí jsem se vydala ven, ale uslyšela jsem za sebou žuchnutí, které mě donutilo se otočit. "Proboha, Harry!" přispěchala jsem k němu. Podepřela jsem ho a dobelhala jsem se s ním ven na ulici. Jako naschvál začalo silně pršet. No, prostě zákon schválnosti. "Nechápu proč tě nenechám zemřít u popelnice." zaklela jsem "Zbytečně se tu s tebou tahám a to pochybuju, že za to uslyším jediné: děkuju." nechala jsem ho opřeného o zeď a vyběhla na silnici stopovat taxíka. Když jsem se otočila, málem jsem dostala infarkt. Kolem Harolda prosvištělo auto, mohlo ho srazit a on se tam valí na zemi jak debil a ještě se k tomu směje. "Kurva, Harry!" zatáhla jsem ho na chodník. A on se tam pořád chlamal. Bože, proč já?

"Taxi!" zakřičela jsem. Ihned u nás prudce zabrzdilo a dveře se otevřeli. S obtížností jsem nacpala Harryho dovnitř. "Hotel Golden Star," řekla jsem se zavřením dveří a taxikář se okamžitě rozjel. "Hlavně se mi tu nepozvracej." sykla jsem na Stylese, ale nejsem si jistá jestli mě poslouchal. Byl až příliš zaměstnaný čmáraním si na zamlžené okna.

Před vchodem do hotelu stáli zástupy fanynek a ječely. Už jsem chtěla volat ochranku, ale pak mi došlo, že by fanynky asi nebyli dvakrát nadšené vidět svého idola zlitého jako čínku. "Zastavte mi tady, zbytek dojdu." poklepala jsem taxikáři na rameno. Podala jsem mu pár bankovek a vytáhla Harryho ven. "No tak, pojď." tahala jsem ho směrem k zadnímu vchodu. Déšť sílil víc a víc až jsem měla chuť ho odhodit na tu zem a jít spát do své měkkoučké postele.

Oddychla jsem si, když jsme konečně byli uvnitř, daleko od těch poblázněných fanynek. Donesla jsem ho až do jeho pokoje. S lehkým žuchnutím dopadnul na postel. V mžiku spal. Sundala jsem mu boty a odnesla je pryč.

Neměla bych mu sundat i to oblečení? Ne, kašlu na něho...Ale co když se nachladí? V tom mokrém oblečení bych se tomu ani nedivila...Je to jeho zdraví, pro mě za mě, by klidně mohl zemřít někde na ulici, já s tím nemám problém.. Simon by mě zabil, kdyby teď onemocněl a co hůř, dostal zápal plic...Proč mám pocit, že si hledám výmluvy proč se o něho starat?

Otevřela jsem šuplík jeho nočního stolku, ale žádné léky jsem tam nenašla, až na nějaké balíky. Kondomy. Na co mu to je? -Ach, blbá otázka. Došla jsem do svého pokoje, protože jsem věděla, že jsem si na cestu určitě zabalila nějaký ten aspirin. Vrátila jsem se do jeho pokoje s prášky a sklenicí vody. Ležel na postely s hlavou skloněnou a zvracel. Výborně, aspoň si došel pro kýbl. "Díky, nerada bych chodila po Stylesových zvratkách." pousmála jsem se. Asi bych měla mluvit sama se sebou, je jasné že mě nevnímá.

"Doufám, že to je naposledy co se tě musím dotýkat." pronesla jsem znechuceně a přitom mu sundávala košili. Hm, ale na to že je teplý má vypracované tělo. A ty břišáky... Žádné rozptylovaní, teď je důležité mu zachránit život, protože tím zachráním i svůj vlastní. I přesto jsem nedokázala odtrhnout oči od toho obrovského motýla.. Někde jsem četla, že motýli si nechávají tetovat jen gayi. No, co už. Hold jeho orientaci nezměním. Zasmála jsem se nad svými myšlenkami. Proboha Car, soustřeď se! Rozepla jsem mu pásek u kalhot a začala mu je stahovat. Bože, připadám si jak nějaký úchylák. Ale no tak, přece ho neznásilňuju. Ikdyž se nevidím, vsadím se, že teď jsem rudá až na zadku. Tohle je fakt trapný. Odhodila jsem jeho kalhoty na zem a zabalila ho do deky, aby nezmrzl. Třásl se a celé tělo mu oblíval studený pot. "Mám poci, jakoby tu bylo mínus dvacet stupňů." zasmála jsem se, ale vzápětí jsem o něho dostala strach. Z koupelny jsem přinesla mokrý ručník. Přisedla jsem si k němu a začala mu stírat pot. Když už to vypadalo že konečně usnul. Zvedla jsem se na odchod. Oči se mi už stejně klížily a já byla unavená jako nikdy v životě. Vykročila jsem, ale jeho ruka na mém zápěstí mě zastavila.

"Zůstaň," zašeptal. Po krátké úvaze, jsem si k němu lehla a on si omotal ruce okolo mě. "Děkuju," zašeptal a hned na to upadl do hlubokého spánku. Taky mi dlouho netrvalo než jsem usla, s dobrý pocitem a úsměvem na rtech.

Takže nová čááást! Také vám chci poděkovat ani nevíte jak mi ty vaše komenty dělají radost, stačí jen obyčejné komenty, ale já jsem z toho strašně štastná. Pořád si to čtu dokola a tlemím se jak blbec:DDDD <3
Jinak, co říkáte na #StoryOfMyLife? Podle mě je to úplně boží:33 Věřím že dokážeme zlomit ten rekord! Jsme prostě úžasní:3:DD:*

Tak jo, dobrou noc ať vás Styles děsí celou noc!.. no mě osobně by to nevadilo, ale tak... :D