Little Styles

14. Confused

Takže budu se snažit další část napsat do zítřka, ale taky to záleží na vás:") ale slibuju že se budu snažit zítra přidat, pravdědobně to asi stihnu, no uvidíme:) děkuju všem, co to čtou a podporují mě":33

P.S.- video na straně :OO mega!:3 Are u trying to kill me Harry Edward Styles? :D

Nemohla jsem se přestat smát, někdy mě fakt udivuje na co to myslí. Ryan se na mě podíval trochu zmateně. "Říkala jsi, že je mezi váma pracovní vztah." z jeho hlasu jsem pociťovala hněv. Než jsem stačila něco namítnout, zvedl se s hlasitým hrknutím ze židle. "Už půjdu." řekl aniž by se na mě podíval. Seděla jsem zaraženě na místě a pozorovala jsem jak mi pomalu mizí z dohledu. Bez toho, abych věděla co dělám, jsem se rozběhla za ním. "Ryane!" zakřičela jsem. Nezastavoval, takže jsem zrychlila krok a měla co dělat, abych se na těch jehlách nezabila. Chytila jsem ho kolem zápěstí a on se ke mě otočil tváří. "Co?" osočil se na mě až jsem se zlekla. Jeho zorničky zkoumaly mou tvář, mlčky jsem se na něho dívala, dokud se neotočila a neodcházel pryč.

"Není to tak, jak to vypadá." vyhrkla jsem rychle.

"Tak jak to teda je?!" vykřikl.

"Nic s ním nemám... A ani nebudu, nikdy bych nechodila s někým jako je on." zařvala jsem zpátky. "No, on si to asi nemyslí!"

"Musíme na sebe křičet přes půlku parkoviště?!" zaječela jsem zpátky. Zasmál se a šel ke mně. "Harry je děvkař a ty to víš, nemyslím si že zrovna on je můj princ na bílém koni." pousmála jsem se. "A já jsem byl?" zeptal se a já mlčela. Nevěděla jsem co mám říct. 'Ne, nikdy jsem tě nemilovala tolik a proto jsem tě nechala jít?' Radši jsem sklopila pohled na špičky nohou. "Nevadí, máme ještě spoustu šancí to napravit." usmál se. Tahle jeho stránka se mi líbila.

Podívala jsem se mu do tváře, byl to trochu nezvyk, protože nebyl o moc vyšší, i s lodičkami jsem nebyla dostatečně vysoká jako Harry. Na co to myslím?

"Tak zopakujem to někdy? Bez něho?" kousl se do rtu. Přikvla jsem a on odešel.

Chtěla jsem se vrátit zpět do restaurace, ale ve dveřích jsem viděla stát Harryho. V očích se mu odrážela bolest a mě došlo, že asi slyšel o čem jsme mluvili. Najednou na mě dolehla všechna tíha mě srdce poskočilo bolestí, když jsem si uvědomila, jak moc jsem mu ublížila.

"Harry, já.." "Jedem domů." přerušil mě a než jsem stihla cokoliv říct, nastoupil do auta.

***

"Harry-" snažila jsem se promluvit asi už po sté.

"Nezačínej, prosím," nenechal mě domluvit. Jeho čelist se napla a jeho ruky sevřely volant ještě pevněji než do teď. Jestli to šlo, klouby na prstech mu doslova zbělely.

Vjel na pozemek před domem a vystoupil. Rychle jsem vystoupila a šla za ním. Předstíral, že nejdu vedle něho, jako bych byla vzduch.

"Co tě tak žere?!" už jsem to nevydržela a zvýšila jsem hlas. "Řekla jsem, že jsi děvkař, no a?! Vím to já, vá to půlka světa! Tak co ti jako vadí?"

"Co po mě křičíš? To ty si ta, kretá by se mnou nic nechtěla nic mít, protože jsem slavný. Máš snad pocit, že jsem nějaká stvůra jen protože jsem slavný?! Stejně i kdybych ti tu řekl, co k tobě cítím tak bys mi nevěřila. Mám tě rád chápeš? Jo, jsem slavný ale pořád jsem jenom člověk. A slyšet od někoho, koho máš moc rád, že by s tebou nikdy nic nechtěl nic mít, je zatraceně hnusný víš? To tak kurva bolí. Myslíš si, že jsem šel na tohle rande s tebou jen abych ti zkazil večer? Ten už byl zkažený v momentě kdy tě pozval on. Ale já- já prostě nědokázal snést pocit, že jsi tam měla jít s ním. A vůbec bych nechtěl, aby si šla s žádným jiným mužem! Nevím, co se to se mnou děje, ale můžeš za to ty! Jen ty!" vyrazil mi dech. Naprázdno jsem polkla a následně několikrát zamrkala, jestli se mi to nezdá. Tohle bych od něho nikdy nečekala.

Přistoupil blíž ke mě. "Nevím, proč na tebe tolik myslím, proč jsi ta první věc, která mě napadne, když se ráno probudím nebo proč, jsi ta poslední věc, která mi v noci utkne v hlavě před tím než usnu, ale jedno vím. Chci, aby jsi toužila po mě tak jako já po tobě. Aby jsi byla tak zmatená jako já. Abys věděla, jak rychle mi srdce tluče, když se usměješ nebo se jen na mě podíváš. A hodlám to udělat za každou cenu." vydechl blízko mé tváře. Naše čela se o sebe opíraly.

"Cítíš to?" uchopil mi dlaň a přiložil ji na svou hruď, tam kde leží srdce. Přikývla jsem. Tlouklo tak rychle, jakoby mělo vyskočit ven. Žačala bát jsem se, aby se to doopravdy nestalo.

"Tluče to tak rychle až to občas bolí," hlesl "a to jen pro tebe."

"Naučím tě se do mě zamilovat."

Jeho rty se přiblížili k těm mým. Byla jsem jako paralizovaná. Nedokázala jsem reagovat na jeho jediné slovo či dotyk. Co to se mnou dělá?

"Mám na to všechen čas na světě," šepl než se jeho plné rty konečně vpili do těch mých.