Little Styles

25.

Podpatkem jsem poklepávala o podlahu. Čekám už téměř půl hodinu na výsledky. Jsem nervózní, hodně nervózní. 

Okamžitě jsem vyskočila na nohy, když jsem spatřila nepatrný pohyb bílých dveří. Proč jsou vlastně nemocnice vždycky tak bílé? Takové depresivní, nemocnice by vám měla dodávat naději a ne ve budit ve vás myšlenky jako: "Vzdej to, stejně jednou schcípneš, blbče."

"Slečno Jason, tady to máme, výsledky." zpoza dveří vykoukla usměvavá sestřička, v rukou držela velkou bílou obálku, která vypadala zcela nedotknutelná. Když jsem ji řekla, ať mi výsledky oznámí ihned jak přijdou, netušila jsem, že to udělá doslova. Chtěla jsem se k ní rozejít, ale záhy se mi zatočila hlava, takže ke mě rychle přispěchala, aby mě stihla chytit. "Jste v pořádku?" podívala se na mě s obavami v očích. Přikývla jsem a pokusila se najít rovnováhu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, doufajíc, že to zažene mžitky před mýma očima. "Radši se posaďte," dovedla mě znovu k židli na které jsem před chvíli seděla. Pohledem mi naznačila, jestli tu obálku má otevřít. Váhavě jsem přikývla, nejistá, jestli sama vůbec chci znát výsledky. Opatřeně roztrhla křehký papír a já ji jen mlčky sledovala. Očima přeletěla řádky než se na mě s úsměvem podívala. "Gratuluji, jste těhotná!" rozpřáhla paže a pevně mě semknula v jejím objetí. Chtěla jsem ji objetí opětovat, ale nemohla jsem se přinutit do pohybu. Seděla jsem tam jako opařená. Nemůžu tomu uvěřit, jsem těhotná.. Já jsem těhotná. Panebože. Jak je to možné? Ehm, blbá otázka. Každý víme, že se lidi, ehm, použijme vzdělaný výraz, rozmnožují. U Harryho a mě to bylo zvlášť časté rozmnožování.

"Jenom věnujte pozornost sobě, potřebujete vitamíny, žádný stres, klid. Ano?" pohladila mě po ruce. "Podle výsledků, je zárodek velmi slabý. Musíte na sebe dávat pozor."

"Nechám vás tu." usmála se na mě, pravděpodobně pochopila, že potřebuju prostor pro své vlastní myšlenky. "Ještě jednou vám gratuluji." s touhle větou zmizela za dveřmi. Co teď řeknu Harrymu? Vím, že říkal, abych se o to nestarala, ale co když všechna slova, která řekl, nemyslel vážně? Co když spoléhal na to, že nebudu těhotná? 

Roztřesenýma rukama jsem vytáhlaz tašky mobil a chtěla vytočit jeho číslo v tom mi ale, začal vyzvánět mobil. "Ano?" ozvala jsem se neznámému číslu.

"Slečno Jason?" v uších se mi rozezněl velmi povědomý hlas, který mi zabral chvilku než jsem ho dokázala identifikovat. "Ashley?" rozpoznala jsem hlas naší sekretářku. "Mohla by jste se tu, prosím, dostavit? Potřebujeme vyřešit pár záležitostí."

"Uhm, nemůže se o to postarat Simon? Mám dnes volno," "Není nikde k sehnání, slečno. A tohle je velmi urgentní." pozvdechla jsem si. "Dobře, za čtvrt hodiny jsem tam."

Hádám, že tu věc s Harrym budu muset vyřešit později.

Z pohledu Harryho:

Zrovna když jsem ji chtěl odstrčit tak do dveří vrazila překvápená Ashley. "Uhm, omlouvám se pane Stylesi,"rychle zamumlala něco v tom smyslu než se vytratila pryč. Sakra, to je tak tupá, že ji nenapadne mi pomoc?! Pokusil jsem se toho úchyla nebo cokoliv to je, odstrčit, ale držela se jak klíště. Vole, ta je silnější než stádo volů. Kurva, neříkejte mi, že tohle je další šílená fanynka. "Ashley!" zakřičel jsem z plna hrdla. Až po hodné době se dveře otevřely a dovnitř vkočila Ashley s rukou před obličejem. "Pane Stylesi, vy víte, že jsem pro vás ochotná udělat cokoliv a kdykoliv, ale vážně vás nechci rušit při téhle, ehm, činnosti, takže ať už potřebujete cokoli-" byla přerušena mnou. "Ashley," oslovil jsem ji "Sakra, dejte si ty zatracené ruky dolů, nic se neděje." koukla na nás skrz prsty než váhavě dala ruky dolů. "Pomozte mi ji ode mně dostat." Rychlým krokem se dostala k pracovnímu stolu a zavolala ochranku. Ta ženská se mě stejně nehodlala pustit ani když ji Ashley tahala vší silou pryč. Proč se tohle vždycky musí stát mě? A vůbec jak se Simonovy podařilo sehnat tak divnou fanynku. No, vážně, myslím že obvykle se holky budou chlubit fotkou nebo podpisem, ale vážně, k čemu by jí byly moje koule? Oh.. blbá otázka. Teď se cítím hloupě a to nejen kvůli tomu, že moje dotazy jsou na úrovni první třídy. Vážně, jak by jste se na mém místě cítili, kdybyste měli mezi nohama něčí tvář? Jako chápu, v jiným případech by to bylo přijemný, ale tohle.. Kurva, kde je ta ochranka?! 

"Ehm, pane Stylesi," kuňkla sekretářka. Hodil jsem na ní pohled a viděl jsem jak se červená, co je sakra tak vzrušující, že se červená?! To ji snad dostane do ozpaků jen to, že nějáká holka má zabořenou tvář v mém rozkroku? "Já tu pracuju a tyhle věci jsou příliš nevhodné říkat," pronesla skoro neslyšně. Zatraceně, to jsem celou dobu uvažoval nahlas?! "Ano," přikývla. A tohle taky?! Ne, holka, jestlis mě slyšela, neodpovídej.

Pokusil jsem se ji znovu odstrčit, ale bohužel bez výsledku. Nedokážu ji odstrčit, ne pokud si nechci roztrhnout rifle.

"Ehm," ozvalo se ode dveří a my jsme hlavu automaticky stočili tím směrem. Stála tam Car. Ležérně se opírala o rám dveří s obočím až někde u vlasů. Co tu kurva dělá? Proč se vždycky objeví v také nevhodné chvíli na tak nevhodném místě? Co kdybych zrovna s někým fakt spal? Chudák Harry by si to znovu odnesl, jen protože někdo si neumí načasovat dobu že? 

"Jasně, chudáček Harold," zasmála se, sarkazmus z ní přímo sršel. Vole, co to dneska se mnou je? Ani myslet potichu neumím.

***

Po chvíli tu šílenou holku ode mě dostali za což jsem byl snad bohu vděčnej. Car mi od té doby nic neřekla, odešla s Ashley něco vyřešit a teď už tu tak hodinu sedí za stolem a něco dělá na noťasu. Občas vzhlédla od obrazovky a na malý moment se na mě podívala než zas sklopí pohled a předstírá, že tu nejsem. Nebyl jsem si jistý, jestli je naštvaná nebo podrážděná, ale pak mi její malý pobavený úšklebek, napověděl, že má co dělat, aby se nezačala smát z předchozí události.

"Tak uhm, jak bylo u ženského lékaře?" naznačil jsem uvozovky, protože vážně nevím jak se tomu říká. Zasmála se. "Víš vůbec jak se tomu říká?" zavrtěl jsem hlavou. "Ty jsi ale pako," pousmála se než se znovu věnovala své práci. Věděl jsem, že otázku opakovat už nemám, protože podle jejího výrazu bylo poznat, že se snaží sformulovat rozumnou větu. Párkrát se už nadechovala k odpovědi, ale vždy to skončilo tím, že svoje rty zase semkla k sobě do úzké linky. Nakonec nic neřekla. Otočila se na židli k menšímu stolku kde měla odloženou a chvíli v ní šmátrala než konečně našla to, co hledala. Vytáhla velkou bílou obálku, kterou pak položila přede mě. Pak se postavila a přešla k velké prosklenné zdi, nechávajíc mi soukromý a čas si pohlédnout obsah v obálce. 

Opatrně jsem vytáhla papír a očima přelétl řádky..

táákže :D co myslíte, že na to řekne Harry?:D:D nevím, jestli to víte, ale já to asi vím :D:D soo chci vás jen připravit na menší přeskok v čase a na big #goodBYE Car a Hazzy :DD A jinak chci aby jste ještě věděli, že vás neignoruju a vaše komentáře a podpory si všímám, jen teď nestíhám a všechen volný čas věnuju psaní, ale o prázkách vám učitě všem na komentáře odpovím^^ slibuji!:** Love ya♥ 

P.S.- děkuju za všechny votes, comments a reads!:**