Když tóny rozléhající se po šeré místnosti ustaly, oba dva na sebe překvapeně hleděli s něžnými výrazy ve tvářích. Imaginární bublina, jež se kolem nich ze vzájemného pouta vytvořila, mezi nimi i nadále přetrvávala, nehledě na to, že propojujíc hudba již dávno ve vzduchu netančila. Na několik vteřin mezi nimi zavládlo hrobové ticho, které přerušilo až nečekané zacinkání domovního zvonku. Jak Emily, tak i Adam, s sebou vylekaně ucukli a chvíli trvalo, než se jim podařilo probudit ze svých živých snů.
„To bude asi ta pizza." zauvažoval Adam nahlas a pohled odvrátil od dívky na kytaru. Neohrabaně se zvednul z pohovky a těsně před tím, než opustil místnost, odložil kytaru zpět na své místo. Emily z gauče tiše pozorovala jeho pohyby a nervózně si mnula prsty o sebe. Nedokázala určit emoce, které se jí právě honily srdcem jako smyslů zbavené, ani myšlenky, z nichž ji málem hlava explodovala. Cítila slabost ve svých svalech, a když před sebe natáhla ruku, jak už udělala v podobných situacích několikrát, nestačila se divit třesu, jemuž byla vystavena. Natáhla se po nedotčené sklence pomerančového džusu a s pořádnou dávkou opatrnosti, aby pití nerozlila, tak uhasila svou žízeň.
„Tak dnes na oběd i večeři pizza. Vědět to můj trenér, tak mi asi zpřeráží všechny kosti." zasmál se Adam, zatímco na stolek ukládal ještě stále zabalenou krabici s výrazným logem blízké pizzerie.
„Proč?" svraštila Emily udiveně obočí.
„Je na to háklivej. Na trénincích je schopnej vyhazovat vše, co nesplňuje jeho normy. Takže vše, co není čistá voda a půlka okurky." vysvětlil ji danou situaci a usadil se nazpětvedle ní. „Páni. Být sportovcem asi není tak úžasné, jak to zvenčí vypadá, že?"
„No, má to své plusy, ale i mínusy. Tak jako vše." odmlčel se na okamžik a nakonec raději změnil téma. „Tak jakej díl si pustíme?"
„Já jsem myslela, že půjdeme od začátku."
„Tak jo. Ovšem jen v případě, že se podíváme i na zbytek. Pak by to totiž ztratilo na významu." ukázal na Emily prstem, aby tak dodal na vážnosti své prosby.
„Budu s tím počítat." pousmála se na něj sladce.
Adam tedy všechno řádně připravil a během několika minut už sledovali syté snímky střídající se na televizní obrazovce. V uších jim zněla velice známá hudba a v ústech se jim rozplývala slaná chuť vynikající sýrové pizzy, střídajíc se se sladkou chutí pomerančového džusu.
***
„Můžu to vidět klidně po sté a pokaždé mě ten konec dojme stejným způsobem." rozplývala se Emily nad závěrečnou scénou.
„Chceš podat kapesníky? Mám jich tu kupu." popíchnul ji Adam škádlivě.
„No, myslím, že to nebude potřeba." zachichotala se tiše.
„Dobře tedy," natáhl se Adam po ovladači a zmáčknutím jednoho tlačítka vypnul konečné titulky. „Bylo to opravdu fajn, Emily, a doufám, že mi nedáš košem, když tě někdy pozvu na ty zbývající díly."
„No, to nevím. Pokud se mi budeš posmívat pokaždé, co se mi u nějakých scén bude chtít brečet, a že jich je hodně, tak to asi raději ne." mrkla na něj jedním okem, natáhla se po skoro prázdné skleničce s džusem a kopla do sebe poslední lok.
„Hele, pozor. Zas tak bezcitnej nejsem. Třeba u smrti Snapea se mi slzy zadržet nepodařilo." vysvětloval. „Mimochodem, dáš si ještě džus?"
„No, není už pozdě? Asi bych měla jít. " zauvažovala Emily nahlas a okem mrkla na svou levou ruku, kde se většinou místa ujímaly její hodinky se světle růžovým řemínkem. Tentokrát však na stejném místě spatřila pouze čistou a bledou kůži. „Jej, já zapomněla, že dnes se sebou nemám hodinky." zasmála se a dlaní se náznakem plácla do čela. Poté se natáhla po svém telefonu, odpočívajíc na konferenčním stolku, aniž by jen pohledem zavadila o Adama.
„Půl osmé. Věříš, že se mi ani nechce domů?" zvážila své pocity Emily nahlas.
„No, já se ti nedivím. Být tu se mnou, tak se mi domů taky nechce."
Emily naklonila hlavu na stranu a lehce nad jeho poznámkou zakroutila hlavou. „Tak skromnost ti zrovna nechybí. "
„No dovol! Já jsem skromnej až až!" rozčiloval se na oko.
„To vidím." zachichotala se rusovlasá dívka a rukou si zastrčila pramínky vlasů na pravé straně za ucho. Na malou chvíli odvrátila zrak jiným směrem, když se však vrátila nazpět k chlapci naproti, zachytila jej, jak ji zpovzdálí se zájmem pozoruje.
ČTEŠ
Maybe Thorns Have Roses
RomanceRůže je daleko víc, než pouhá omluva za trn. Emily Hall, tichá dívka, která se dnem i nocí bolestně svíjí ve stínu své imaginární bubliny. S propiskou v ruce a se slzami v očích se snaží zaznamenat své vtíravé myšlenky na kus dopisního papíru. Jedin...
