Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

BOUŘKA

 Asi za 10 minut přijel Scott, Derek a Peter. "Nikko co se děje?" "Hele já právě nevím. V poslední době se toho odehrálo tolik a teď ještě tohle." Ukázala jsem na dveře a na ten vzkaz. "Nikko a co tohle jako znamená?" "Scotte ty si u něj taky pracoval a moc dobře víš že by dal vědět." "Jo Dereku má pravdu." Peter se připojil do hovoru " já bych to typoval že určitě neodešel sám a že vtom má prsty Deucalion." Najednou začalo pršet, potom šlo slyšet hřmění a blesky. Nikdo z nás na nic nečekal, nasedli jsme do Derekova auta a jeli pryč. Měli jsme namířeno k Derekovi, vtom Scottovi zavolala Stilles. "Scotte poslouchej, jsem u táty na stanici a někdo mu volal že byl spatřen pohyb v té staré bance. Myslíš že by to mohlo mít něco společného s Deucalionem?"  Peter řekl že se tam pojedeme podívat a Stilles přijede za námi. Koukla jsem se namobil a psala mi mamka že v nemocnici je sešup, jestli nepřijdeme pomoct. "Hele asi by jsme se měli rozdělit. Mamka mi psala že evakují celou nemocnici a pokud se nemýlím tak je tam i Kora. (Zapoměla jsem se zmínit že Kora je Derekova sestra a moje kamarádka z dětství. Teď leží v nemocnici protože se k ní dostalo jmelí a to je pro nás jedovaté.) "Dobře tak já s Derekem pojedu do nemocnice a ty Nikko jeď s Peter do banky." Scott a Derek běželi pěšky přes les a my jeli autem. Nikdo z nás neřekli ani slovo. Když jsme přijeli nikdo nikde. Šli jsme dovnitř a všechno prázdný. Před námi stál trezor tak jsme šli tam. "BOŽE" Běžela jsem do trezoru. Byl tam pověšený veterinář a zřejmě se škrtil nebo dusil, spíše obojí. "Petere je tam Jasan nedostaneme se k němu." "Musíme vydržet než přijede Stilles." "Já nemůžu a nebudu čekat když tady umírá." "Aco chceš dělat?" Koukla jsem se na něj a šla blíž. "Zkusím nemožné." Věděla jsem že to nejde ale já si věřím. Zkusila jsem rozrazit silou nešlo to. Zkusila jsem to znova a z větší silou a z větší vůlí. Už jsem to skoro měla, takový malý kousek a bylo by, jenže mě to odhodilo. V tu chvíli přišel Stilles a rozrazil oponu. Peter sundal veterináře dolů a on se konečně nadechl. "Jste v pořádku?" "Jo moc vám děkuju a můžeme si tikat." Zasmála jsem se. ""Chcete odvést do nemocnice?" " Ne díky Nikko seš hodná." "Stillesi tak odvezeš ho domů?" "Jasný a vy jeďte do nemocnice, já za vámi pak přijedu." Každý jsme jeli tam kam jsme měli a já byla spokojená že jeden problém mám z krku. (Kvůli všem zmatkům ohledně mě a Deucaliona se Derek ani nezmínil že má přítelkyni. Je to velká svině ale my se to zatím nedozvěděli a to nás dostalo do problémů.) Dojeli jsme k nemocnici, vystoupili a běželi hledat Dereka, Scotta a Koru. Na chodbě užn nikdo nebyl ale Derek by zavolal kdyby už byla nemocnice uzavřená. Není potřeba něco vysvětlovat, nám to bylo okamžitě jasný když jsme ve vedlejší chodbě viděli dvojčata. S Peterem jsme se na sebe udiveně podívali. "Nikko určitě není náhoda že sem přišli a určitě nejsou sami." "Ale co by tu dělal Deucalion vždyť mám ještě 27 dní?" "No on tu ani nemusí být kvůli tobě. Derek totiž nezmínil že Deucalion už ho chce dost dlouho do smečky." "No hele jim se vyhneme a jdeme najít Dereka." Pomalu jsme se plížili přes chodbu aby si nás nevšimli a potom jsme utíkali dál.