Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

SRAZILO MĚ AUTO

Přivezli mě do nemocnice, ale musela to převzít máma, protože se bála že se začnu hojit na sále. Ošetřila mě a zjistila že mám zlomené obě nohy, otřes mozku a naražený záda. Potom přijel Skot s ostatními. Mamka už na všechny čekala. "Mami je Nika v pořádku?" "Zlomila si obě nohy, nejspíš má otřes mozku a něco se zády, ale pořád se nehojí." "Dereku proč se nehojí?" "Není náhodou v bezvědomí?" "Jo je." "Skote dokud se neprobere tak se nezačne hojiz." "A proč ne?" "Protože vlkodlaci se hojí vlastní vůlí a jestli spí a nevnímá tak se asi těžko začne hojit." "Což znamená že jí musíme probrat." "Skote a jak se to vlastě stalo?" "Petere řekni jí to ty si tam byl." "No šli jsme hledat Maxe, protože zjistil kdo jsme a když jsme přišli tak Max měl sbaleno a chtěl odejít. Nika se ho snažila zastavit a Max si nevšiml auta a Nika ho odstrčila ale ona už neodběhla." "A kde si byl ty že si jí nepomohl?" "No Max do ní strčil a ona strčila do mě. Já nevím, prostě jsem na chvíli nevnímal  když jsem se zvedl tak Nika tam ležela." "A nepotřebuješ ošetřit?" "Ne jeto jen trochu krve na hlavě, už jsem se začal hojit. Měli by jsme jít za Nikou musíme jí probrat, protože jestli se lovci dozví že je zranitelná tak po ní půjdou na každém rohu." "Dobře tak jdeme za ní." Postupně se u mě všichni vystřídali. Doufali že je slyším a tak furt říkali abych se probrala, začala hojit atd. Za celou noc jsem se neprobrala. Allison odešla hned večer aby se její táta nedozvěděl že jsem tady a Lýdie taky musela. Stiles byl s tátou na stanici kde vyslýchali toho řidiče co se přesně stalo. On pořád dokola opakoval že jel rychle, neviděl mě a že ho to moc mrzí. Nakonec ho propustili s pokutou za velkou rychlost. Derek, Skot a Peter o de mě neodešli. Všichni tři tam seděli celou noc a dívali se na mě. Bylo kolem šesti ráno a já začala vnímat. Slyšela jsem je všechny tři a pak odešli a zůstal jen Peter. Peter na mě mluvila říkal jak moc ho mrzí že mě nezastavil. Max je prý z toho pořád vyděšený a hlídá ho Isaac. Pomalu jsem Petera vzala za ruku. "Petere???" "Niko konečně jsi vzhůru. Zavolám Skota." "Ne počkej." "Co je jsi v pořádku? Jak se cítíš?" "Jo myslím že jsem v pohodě, ale nemůžu hýbat s nohama." "Protože je máš obě zlomený a nezačala si se hojit. Musíš se začít hojit teď." "Ale ty víš že mi to samo nejde." "Zkus to." "No dobře." Myslela jsem na to že se chci hojit ale nic se nedělo. "Petere zkusím vstát pomůžeš mi?" "Neměla by jsi vstávat." "Hele jsem vlkodlak, myslím že to bude dobrý a navíc minule se mi to začalo hojit až když jsem se postavila takže?" Peterovi se nechtělo ale nakonec mi pomohl zvednout se. Držel mě a já si pomalu stoupla. Chvíli jsem se udržela, ale pak spadla. Peter mě chytil. "Díky. Petere a nemůžeš mi ty nohy ohnout? třeba se začnu hojit." "V žádném případě!" "Ale no tak to si to mám udělat sama?" "Ty mě štveš!" Vzal mi nohu a ohnul jí. Já se snažila nekřičet a vydržet to. "Dík myslím že se to začne brzo hojit." "Ale neříkej to Skotovi." "Jasně."