Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

MILUJU HO?

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo z postele. Nevím proč to pořád tak prožívám, Derek určitě obvinil Petera jen aby vše nebylo na něj. Tohle jsem vymyslela v noci když jsem nemohla spát. Rozhodla jsem se že to nebudu řešit, ale zeptám se Dereka ať už v tom mám jasno. "Dereku, ahoj, potřebuju se tě na něco zeptat, ale v soukromí, mohli bychom se sejít?" "Dobře a jako někde tajně?" Jeho hlas zněl tak nějak vyzívavě, jako kdyby byl rád, že budeme úplně sami. "Jo šlo by to? je to docela naléhavé." "Jasně tak přijď do stáré továrny..." Přesně jsem věděla kde to je, tak jsem zavěsila a jela na místo. Když říkám jela, tak myslím na kole, protože ještě nemám řidičák a pěšky tam opravdu nepůjdu. Už bych si měla udělat řidičák.       Dojela jsem na místo. "Ahoj Niko, tak co je tak naléhavého, že jseme se museli setkat tady?" "Dereku asi to bude znít divně, ale včera si říkal, že by někdo mohl zneužít mých nových schopností a řekl si Petera." "No..." "Proč myslíš že pořád prahne po moci?" "Takže ty jsi mě sem táhla jen abych ti potrvdil tohle to?" "Ne potrovrdil, ale já jsem tady abys to vyvrátil." "Cože?! Takže ty mi to nevěříš. A já myslel že chceš být se mnou." "O čem to tady sakra mluvíš?" "Víš co , nemusíš mi nic vysvětlovat, mě je to totiž už nějakou dobou úplně jasný. Mám to přímo před očima! ty jsi zamilovaná do Petera a po mě tady žádáš abych ti řekl jak je skvělý ale není!!" "Přestaň na mě křičet. Co to říkáš za nesmysli? Já jen chci vědět, jestli se ho mám obávat nebo ne. Jsem z tebe úplně zmatená." "ne, ty nejsi zmatená. Ty si jen nepřiznáš pravdu!" "Víš co, myslela jsem že ti můžu důvěřovat a normálně si s tebou o všem promluvit, ale jak vidím tak žárlíš kvůli něčemu co se evidentně odehrává jen v tvé hlavě!" A bez dalšího slova jsem odešla. Cítila jsem jeho nepříjemný pohled i za zády. Přijela jsem domů, zaparkovala kolo a šla za Maxem protože to je jediný člověk který mi neleze na nervy.  Přišla jsem do jeho pokoje a zůstala překvapeně stát. Ještě ráno byl takový zahořklý a smutný jako poslední dobou pořád, ale teď byl veselý. Řekla bych dokonce že i nadšený. "Co se stalo, že jsi tak veselý?" "Volal jsem s maminkou a ta mi řekla že o víkendu přijede a promluvíme si o mém návratu zpět s  ní." "Tak to je super a víš přesně kdy, nic mi totiž neříkala" "No chtěla tě k telefonu, ale jela si přece vyřídit něco s Derekem. Vyřešila si to co si měla?" "Ne tak úplně, ale vzato jsem se dozvěděla jiné věci" "A jaké?" "Myslím , že na tyhle "starosti" máš ještě čas." "Když myslíš" Byla jsem s Maxem až do večera, dokud nepřišel Scott. Přišel s ním i Stilles. Zalezla jsem  do svého pokoje a lehla si na postel. Je pravda, že bych mohla být zamilovaná do Petera? Co když opravdu ano a jen ho chráním.. Nevím, ale mám takový dojem, že na tom něco bude. Hlavou se mi honili vzpomínky na naše společné chvíle. Když jsem byla "smířena" se svou smrtí a on mě zachránil. Což udělal už několikrát. Když jsem ho poprvé přeprala. Ten jeho úsměv...Tenkrát při jednom tréninku jsem na něj spadla a  hluboce se mu zadívala do očí stejně jako on mě. Taková chvilková slabost pro jeho nádherné oči.  Byl to pohled z očí do očí semtam mu spadli oči na moje rty, ale nic z toho nikdy nevzešlo... ACH BOŽE...nejdřív je to jen nepříjemná známý z Londýna a teď jsem se do něj jakože zamilovala?. To nemůže být pravda, nebo jo?    Nemohla jsem vydržet tyhle myšlenky. Sebrala jsem se a odešla z domu. Ještě jsem to oznámila Scottovi, aby se mnou minimálně do půlnoci nepočítal. Nechápal co se děje, ale souhlasil. Šla jsem do baru nedaleko odsud. Byla už celkem tma, ale všechno mi bylo jedno, jen jsem se chtěla zbavit těhle zvláštních myšlenek. Sedla jsem si na bar a objednala drink. Zanedlouho zničeho nic přišel Peter. "Co tady děláš, tak sama?" "Přdstav si, utápím tu dnešní den do zapomění." "A stalo se něco o em bych měl vědět?" "No, myslím že asi ne." "Kámo jednu Whiskey prosím." "Hned  to bude" odpověděl barman. "Takže, nazdraví" Přiťukli jsme si a pili, pili, pili a pili... Totálně jsme se Peterem opili. Přišli tam nějací týpci a my s nimi hrály kulečník. Všichni jsme naakonec skončili úplně na mol. "Hej Petere a proč tu svojí kočku nepolíbíš?" vykřikl jedem uprostčed hry. Peter ztrefil kouli do díry, odhodil svou tyč, přišel ke mě blíž a zadíval se mi přímo do očí. "No Niko, jelikož si to tady pánové přejí.." a bez váhání mě políbil. Bylo to...k nepopsání. Cítila jsem se úžasně.  Odtáhl se ode mě, vzal mě za ruku a odešeli jsme se slovy "pánové, bohužel, ale já mám tady s dámou momentálně jiné plány než tady s vámi." Zůstali jsme stát před barem. "Sice jsem tu autem, ale po těch drinkách bysme se asi mohli projít." "Jo, to bude rozumné." Povídali jsme si ovšem možným. Ve směs to bylo jakýkoliv slovo které jsme dokázali v tomto stavu složit. Když jsme přišli  před můj dům, Peter pustil mou ruku kterou držel celou cestu a dal mi velkou pusu na čelo. "Jsem úplně mimo, ale pokud si zítra budu něco pamatovat, tak to klidně můžeme probrat jestli budeš chtít." Políbila jsem ho a on můj polibek opětoval. Nakonec jsme se jště minimálně deset minut líbali. Je to tak sladký. Najednou se Peter zdál tak...perfektní, ale asi to bylo tou opilostí. jakmile jsme se od sebe odtrhli, rozloučili jsme se a já šla domů. Asi jsem se ještě měla ujistit, jestli si Peter pamatuj kde bydlí. No, všichni ostatní už spali. Já usla htéměř okamžitě, ale než se tak stalo, vrátila se myšlenka "MILUJU PETERA?"