Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

PETEROVO POVZBUZENÍ

5:30, je čas vstávat. Oblíkla jsem se upravila, něco snědla a potichu vypadla z domu. Napsala jsem Peterovi: Sejdeme se na útesu za hodinu. Trošku jsem se zdržela, protože přece jen od nás je to na konec města daleko a nechtělo se mi běhat. Peter už na mě čekal. "Jdeš pozdě víš to?" "Jo a o kolik? O deset minut." "Vlastně o 15, ale to je jedno." "Jsem rád že jsi zpátky." "To já taky." "Vůbec nechápu proč jsi tam vlastně jela, chtěla jsi vidět Jacksona nebo jsi se jen snažila zbavit Dereka?" "Proč tě to zajímá?" "Jen tak." "Nechtěla jsem se zbavit Dereka, já před takovýma věcma neutíkám, (Většinou, před rokem jsem taky zdrhla, ale tohle není ten případ.) a ani jsem nepotřebovala vidět Jacksona. Chyběl mi, ale odjela jsem protože........ jsem se aspoň na tři dny chtěla cítit jako člověk." "Co tím myslíš?" "Asi to bude znít divně, ale poslední rok jsem jen utíkala, před Deucalionem a vrátila jsem se abych zachránila bratra. A od té doby se prostě pořád něco děje a já........zkrátka máš pravdu." "Promiň, ale pořád nechápu." "Prostě jsem utekla jak malá holka. Nechala jsem všechny svoje blízké tady i ze všemi těmi problémy. Neutekla jsem kvůli Derekovi, ale protože, jsem sobecká malá holka!, jsem vlkodlak, který se chtěl aspoň na tři dny zdejchnout a všechno opustit, jen proto, že chce být normální. Hele jestli jsi chtěl abych si vyčítala svůj odjezd, tak se ti to povedlo! Byla to blbost jen.......jen, já už ani nevím co ti mám říct." "Niko, v klidu nemůžeš za to co s tady děje a naprosto tě chápu. Někdy je toho tolik, že taky bych nejraději utek a už se sem nevrátil. Nevěřím, že ti to tady říkám, ale nechci aby ses cítila špatně kvůli těmhle věcem. Prostě už to k nám vlkodlakům patří. Deucalion tě sem nahnal a kvůli němu jsi dostala dar o který jsem neprosila, rozeštval tě s Derekem, ale přitom ty jsi to všechno skončila. Díky tobě je pryč i Jenifer i Deucalion a navíc jsi u pomohla vrátit zrak, tudíž máme spojence kdyby se něco dělo a to všechno díky tobě. Myslím že sis zasloužila pár dní mimo Beacon Hills. Tak, jestli už v tom máme jasno, tak jdeme běhat a potom mě zkusíš přeprat." "Petere." Objala jsem ho co nejpevněji to umím. "Děkuju." "Nemáš za co. To jsem si ten proslov ani nepřipravoval." Zasmáli jsme se. "A ne že to někomu řekneš!" "Jasný, tak běžíme." Běželi jsme, potom mě učil útok s blízka a nakonec jsem se ho snažila přeprat. Už jsem ho skoro měla, ale stejně jsem zas ležela na zemi. "Zlepšuješ se." Zatím co on se chvástal jak ho nepřeperu, tak jsem přemýšlela. Když jsem pravá alfa, tak to snad má nějaké výhody. S červenýma očima je to lepší, takže vytasila jsem drápy zčervenali mi oči a řekla jsem: "Petere zkusíme to znovu." "Tak dobře." Zvedla jsem hlavu a Peter byl překvapený, ale rozběhl se proti mě. Já jsem se zhluboka nadechla a otevřela oči. Všechno bylo jako zpomalené. Peter se ke mě blížil a já nějakým způsobem věděl že natáhne levou ruku a švihne do boku. Vyhnula jsem se tomu a praštila ho zezadu. Chvilku jsme se tam prali, ale nakonec Peter spadl k zemi. "Tak co, jsi v pohodě nemám ti pomoct?" Peter se na mě podíval a já se začala smát. "Strašně vtipný, ale jedna výhra ještě nic neznamená." Chtěl mě chytit za nohu a shodit, ale já vyskočila a praštila ho. "Víš, být pravá alfa má i své výhody, které se mi v boji hodí." "No dobře, ale než se začneš učit s těmito výhodami, měla by jsi nejdřív umět bojovat i bez nich." "No jo, já to jen chtěl vyzkoušet." "V pohodě. Hele už je po osmé, takže konec tréninku." "Jo, hele díky , že mi to nevyčítáš, že jsem odjela, dneska se mám sejít s Derekem, tak mi to hodně pomůže." "Jsem rád, že to k něčemu bylo." "Takže jestli se neuvidíme dneska, tak zítra ráno zase v půl sedmé?" Jasný." "A ne že přijdeš zase o patnáct minut pozdě." "No jasně, ani o minutu déle. Tak ahoj zítra." "Ahoj." No to byl zajímavej trénink. Musím doma zkontrolovat Maxe a Skota. Ještě se proběhnu.